The vampire district (Larry Stylinson/CZ)

1.

Cítil jsem smutek. Opouštěl jsem Arizonu abych mohl trávit víc času s tátou. Mámin přítel Jack hodně cestoval a tentokrát se máma rozhodla jet s ním. Pomyslel jsem si že mi bude chybět moje vesnička, moje milující a občas trochu šílená máma i Jack, který se o mě staral jako o vlastní. Stál před mámou a dívál se jí do očí. Naklonil jsem se k ní a obejmul ji.
,,Harry, jedeme!" Zavolal Jack a tím nás přerušil.
,,Mám tě ráda synu," řekla máma se slzou v oku.
,,Já tebe taky, buď opatrná jo?"
,,Samozřejmě zlatíčko." 
Poslední objetí a jeli jsme. Cesta autem i letadlem byla dost dlouhá, tak jsem si pustil hudbu a sledoval jsem krajinu.
Po několika hodinách jsem byl místě. Můj táta se jmenuje Desmond, lidé mu říkají Des. Pracuje tady jako doktor. Cesta s ním byla zajímavá. Moc mu do řeči nebylo, to bylo asi proto že jsme se viděli naposled když mi bylo 7.
,,Máš dlouhé vlasy," prolomil ticho. 
,,Um.. Jo,já si je moc nestříhám víš.. Mám je rád delší."
,,Tak to jo." 
Přijeli jsme k domu. Jezdíval jsem sem na dva týdny skoro každé léto. Ale to už bylo hodně dávno.
Vzal jsem si tašky a šel jsem do pokoje, táta mi s nimi samozřejmě pomáhal protože jich bylo hodně. Když jsem je už konečně měl natahané v pokoji,jen jsme tam tak trapně stáli a snažili se vyhnout vzájemnému očnímu kontaktu.
,,No.. Koupil jsem ti novou postel a závěsy.. Uklidil jsem ti skříň v koupelně takže si tam taky něco můžeš dát."
No jo,jedna koupelna. Byl jsem zvyklý na svou vlastní. 
,,Tak jo..Kdyby něco jsem dole.. Za chvíli přijede návštěva tak.. Zatím," řekl a už se ztratil ve dveřích.
Jedna věc která je na tátovi dobrá. Nezdržuje.
Vybalil jsem si věci, když v tom jsem slyšel jak k nám přijíždí auto. Seběhl jsem schody a vyšel ven, kde byl můj táta, nějaký kluk který mi byl celkem povědomý a pán na vozíčku.
,,Harry, pamatuješ si na Yasera Malika?"
Snažil jsem se nevypadat blbě a tak jsem odpověděl kladně.
,,Jo, vypadáš dobře!"
,,Snažím se kluku." 
Můj pohled směřoval ke klukovi vedle mě. Je vysoký,má vlasy nahoru a je bez trička.
,,Ahoj, já jsem Zayn. Pamatuješ si mě? Když jsme byli malí hráli jsme si na kovboje."
,,Jo,pamatuju. Jsi jiný než předtím."
,,Začal jsem cvičit.."
Omluvil jsem se že jdu nahoru protože mám hovor a odešel jsem. Naštěstí se mě nevyptávali. Výhoda.
Vlezl jsem do mého pokoje a hned za sebou zavřel dveře. Nerad jsem s někým koho jsem znal kdysi a teď toho člověka neznám. Lehl jsem si na postel a usnul.
Probudil mě až táta.
,,Vstávej,je škola!"
,,Cože? Kolik je hodin?"
,,Je teprve půl šesté, ale napadlo mě že možná vstáváš dřív víš.."
,,Jo díky, tak já se převleču."
Rychle jsem na sebe hodil oblečení a seběhl do kuchyně. Na stole byl lístek se vzkazem.
"Harry, musel jsem jít do práce. Školu snad najdeš."
Super..To je skvělé.
Vzal jsem si snídani a šel jsem ven i s taškou do školy, asi se už ráno vracet nebudu. Dneska mám jen 5 hodin, takže to je fajn.

Nějak jsem dorazil do třídy a sedl jsem si do poslední lavice. Za chvilku si ke mně sedl nějaký kluk. 
Měl jsem z něj strach. Oči měl červené, pleť bílou a celou dobu se na mě díval.
Bylo mi docela trapně když se na mě tak koukal, proto jsem si trochu hodil vlasama aby mi nebylo vidět do obličeje. V tom okamžiku jsem věděl že zalapal po dechu a vstal ze židle. 
,,Pane učiteli, moc vás prosím, mohl bych si odskočit? Je mi vážně zle a nechci tady být na obtíž."
,,Zajděte si ke školní sestře, ano? Ať vám napíše omluvenku."
,,Děkuji."
Hned co to dořekl, vystartoval z místa a dveře se za ním zavřely.
,,Pane Stylesi, jste v pořádku?" Řekl učitel.
,,Um, j-jo celkem jo."
,,Měl by jste si zajít také za sestrou, nevypadáte nejlépe."
Samozřejmě jsem využil šance odejít ze třídy.
,,Dobrá, děkuji.. Nashle!"
Schoval jsem si věci do tašky a šel podle mapky za sestřičkou. Za chvíli jsem tam došel, v čekárně už seděl on. Neviděl mě, ale i tak věděl že tam jsem.
,,Jestli tě poslal učitel, tak můžeš jít zpátky, já jsem v pohodě." Má tak krásný hlas.
,,Ne, neposlal mě. Mě je podle něj taky špatně tak jsem si přišel pro omluvenku."
Pořád se na mě nepodíval, jen hypnotizoval dveře, těžce dýchal a držel ruce v pěstích.
,,Hele, já nevím co jsem ti udělal, jestli jsem ti nějak ublížil ale ani se neznáme a-"
,,Ty jsi mi nic neudělal, chyba je ve mně. Měl bys jít, já sestru poprosím o omluvenku za tebe."
,,Poč bych měl chodit?"
Konečně se na mě podíval, oči měl ještě víc červené než předtím a celý se klepal.
,,Protože to tady momentálně není pro tebe bezpečné."
Snažil se mluvit vyrovnaně ale bylo znát že vyrovnaný není. Ale slíbil mi že tu omluvenku domluví, tak mu budu věřit. Odešel jsem ze školy a šel rovnou domů. Pořád si přehrávám jeho slova.
"Měl bys jít" ,"Není to pro tebe bezpečné" . Co tím myslel?