The vampire district (Larry Stylinson/CZ)

3.

*Harry*

Čekal jsem na smrt. Když se chvíli nic nedělo, pomalu jsem začal zvedat hlavu. Díval jsem se do červených očí, ve kterých byly nebezpečné jiskry. Byl to muž, trochu starší než já. Lehce se usmíval, a stále se mi díval přímo do očí. 
,,Prosím, neubližuj mi, já jsem ti nic nechtěl udělat, jen jsem se chtěl projít, už odejdu," pomalu jsem se otočil a šel jsem zpátky. Asi po deseti krocích jsem uslyšel zašustění. Otočil jsem se a zase stál přímo přede mnou. Dříve červené oči měl nyní skoro černé a znovu si mě prohlížel.
,,Bude to rychlé, jen se zkus nehýbat," promluvil po chvíli.
'Kopni ho, kopni ho, kopni ho jinak zemřeš,'  říkalo mi podvědomí, ale já nebyl schopný udělat ani krok. Najednou natáhl ruku a chytil mě za krk. Pomaličku se začal přibližovat a já začal být opravdu vážně nervózní. Srdce mi bilo jako o závod a skoro jsem nemohl dýchat. Najednou mě napadlo nějaké jméno. Nevím proč mě napadlo zrovna tohle, nemám tušení kdo to je ani proč se mi to dostalo do hlavy, prostě jsem to jméno zakřičel co nejvíce to šlo. 
,,Lottie!"

*Louis*

Pár minut předtím:

Seděl jsem doma a měl jsem vážně divný pocit. Nevěděl jsem co to je, ani co bych měl dělat. Snažil jsem se to ignorovat, ale věděl jsem že pokud se nepokusím něco udělat tak se něco stane. Najednou moje sestra začala křičet.

,,Louisi, Louisi, Louisi pojď sem hned, dělej Louisi!"
Vstal jsem z gauče a během vteřiny jsem stál vedle Lottie.
,,Trochu jsem bloudila po okolí a zaslechla jsem myšlenky Harryho. Les, stromy. Šel se projít a teď ho někdo chce kousnout, vidím jen jeho boty ale.."
Najednou se zadrhla.
,,Už ho vidím je to.. Je to William. Chce ho kousnout, musíš mu pomoct, vyjdi ven a běž tam kde jsi včera lovil, po několika metrech uslyšíš Harryho srdce, nejde přeslechnout." 
Okamžitě mnou prošel adrenalin. Větší sílu jsem snad nikdy neměl, měl jsem vztek, strach, a chtěl jsem toho kreténa upálit. Během pěti vteřin jsem stál poblíž místa kde by měl být Harry. Slyšel jsem jeho srdce, ale ozývalo se to ze všech stran, abych věděl jakým směrem jít, musel bych slyšet něco hlasitějšího. Najednou jsem to jako zázrakem uslyšel. 
"Lottie!"
Trochu mě rozhodilo že řekl její jméno, ale i tak jsem musel zaútočit. Byl tak blízko, na východě. V okamžiku co jsem je uviděl, hned jsem věděl že tenhle boj skončí dobře. 1:0 pro Tomlinsona.
"Williame?" 
Hned po vyslovení jeho jména jsem mohl vidět jak se Harrymu ulevilo že mě slyší. Zvedl svou ruku a vrazil Williamovi pěstí. Toho to samozřejmě nebolelo, ale byl vykolejený mou návštěvou.
,,Harry, okamžitě pojď sem. Ty, ani se k němu nepřibližuj."
Harry poslušně přišel za mnou a schoval se mi za záda, ale William se uklidnil a zasmál se.
,,Nebo co?"
,,Nebo se nedožiješ zítřejšího rána."

Mohl jsem slyšet jak Harry zalapal po dechu. Věděl jsem, že Lottie monitoruje mé myšlenky, a tak jsem jí v mysli poprosil ať jde za mnou. Za několik vteřin se tu objevila. Ani jsem ji nemusel vidět, její přítomnost jsem vycítil.
,,Lottie, odveď Harryho k nám domů a uvař mu čaj prosím, mám tady ještě práci." 
Lottie jen řekla tiché "Ano" a pomalu, jako člověk odvedla Harryho pryč.
,,Co jsi mu chtěl udělat?"
,,Mám hlad brácho, nevěděl jsem že je to tvůj svěřenec," usmál se a zkřížil si paže.
,,Tohle není můj svěřenec, a pokud hned neodejdeš tak to skončí špatně."
,,Tak to tě asi trochu zklamu, ale momentálně odejít nemůžu."
,,Ale pročpak?"
,,Musím se trochu najíst, a nějakou dobu se tady zdržím. Půjdu na tuhle školu, a s tebou, Louisi, budu mít několik hodin. A s tou tvou krasotinkou taky."
Vřela ve mně krev. Cítil jsem jak se mi napínají svaly.
,,Neprovokuj, oba víme že tenhle boj vyhraji já," snažil jsem se znít silně. Ale popravdě oba víme že tenhle souboj by vyhrál on.
,,Promiň, tak já už půjdu. Nebudu vás rušit, ale nějakou dobu tady se mnou počítejte. Budu na jihu za lesem, takže pokud budete mít nutkání mě zabít, víte kde mě hledat," naposledy se zazubil a už zmizel mezi stromy. 
Mě teď čekalo vysvětlení. Měl bych Harrymu říct pravdu?
Rozhodl jsem se že ne. Ještě to počká, a nechci aby ode mě odešel pryč. 
Stál jsem před pokojem kde byl Harry. Slyšel jsem jeho srdce, tep a dech, a cítil jsem jeho vůni. 
Pomalu jsem vešel do místnosti, a trochu jsem se rozrušil, když jsem viděl všechny mé sestry pobíhat kolem Harryho.
,,Všechno v pohodě?" Zeptal jsem se a doufal že ano. 
Harry okamžitě vstal a postavil se přede mě.
,,Louisi kdo to byl? Co mi to chtěl udělat? Co se stalo? Co jsem mu udělal?"
Hned na mě vyvalil otázky. Přemýšlel jsem o tom že mu to neřeknu, ale když jsem viděl strach v jeho očích, nevěděl jsem co si myslet.
,,Proč jsi zavolal mou sestru?" Snažil jsem se vyhnout se jeho otázkám a pokládal jsem ty své.
,,Já nevím.. Prostě mě to jméno napadlo, nemám tušení proč mě to napadlo," řekl a nervózně se na mě podíval.
,,Aha, v pohodě." 
Věděl jsem že se musím chovat hezky. Ale nevěděl jsem kdy a jak mu říct to mé "malé" tajemství.

*Harry*

Seděl jsem s Louisem u mě v pokoji. Povídali jsme si o různých věcech, o tom jestli věřím v boha, ptal se mě čeho chci dosáhnout, a podobné věci.
,,A věříš v nějaké příšery nebo přízraky? Víš co myslím, duchové, vlkodlaci, monstra.. Upíři," poslední slovo řekl pomalu a zřetelně, jakoby doufal že odpovím, ale já nevím jak chce abych odpověděl.
,,No, myslím si že duchové tu jsou, a věřím že tu někde pobíhají upíři. Takoví ti co spí v rakvích, a vylézají ven jen v úplňku, proto je lidé moc nevidí."
,,A jak podle tebe vypadají?"
,,Určitě jsou hezcí, ale nevidíme je. Asi nemají ten odraz v zrcadle a četl jsem že se bojí česneků. A samozřejmě mění barvu očí. Z červené na černou, z černé na zlatou a.."
Zadrhl jsem se. Louis se na mě díval jako na jídlo. A co mě ještě víc rozrušilo byly jeho oči.
,,L-Louisi? Co máš s očima?" 
Pomalu jsem vstal z postele a díval jsem se na něj. On ani nemrkl a pořád mě pozoroval. Vstal a začal se ke mně přibližovat.
,,Mám hlad," řekl vzrušeným tónem a já se bál co se stane. Chce mě zabít? Co když mě zabije a pak sní? Co když si mě upeče, a pak i mou rodinu?
,,Nemáš něco k snědku? Třeba rohlík, to je jedno, mám ale strašný hlad," pokračoval a já se cítil jako největší idiot. Jak jsem si mohl myslet že mě chce zabít? Bože, já debil.
,,Jo, pojď za mnou dole si něco dáme."

Po celkem veliké hostině jsme se rozhodli že nemá cenu chodit domů, tak Louis zůstal u mě. Navrhl jsem, že -jelikož mám extra velkou postel, na kterou by se vešlo i 6 lidé- budeme spát na mojí posteli. Louis hned souhlasil, a po sprše jsme konečně leželi. Louis měl boxerky a tílko, já to samé. Dívali jsme se na pár filmů, a po chvíli jsem usnul. 

Probudil jsem se kolem tří ráno. Televize byla vypnutá a Louis ležel s otevřenýma očima.
,,Co je?" Zeptal jsem se.
,,Nic, nic. Jen nemůžu usnout. Nad něčím přemýšlím a moc mi to nejde víš?"
,,Tak mi to řekni, mohl bych ti pomoct," navrhl jsem a trochu jsem se k němu přiblížil. Naše těla se dotýkala, a Louis se ke mě otočil celý. Díval jsem se mu přímo do jeho černých očí. Už se ho musím pořádně zeptat, z toho se už nevykroutí.
,,Proč máš jednou červené oči, jednou černé a jednou modré?"
,,To nechceš vědět," zazubil se na mě.
,,Nebo jo?" pokračoval a trochu víc se ke mě naklonil.
Když byl hnedka u mého obličeje, začalo se mi špatně dýchat. Cítil jsem radost, štěstí ale i strach, a toho bylo naneštěstí až moc, ale rozhodl jsem se chovat profesionálně.
,,Ano." 
To slovo jsem řekl pevně. 
Nahnul se k mému uchu a pošeptal mi věc, která mi změnila život od základů.