The vampire district (Larry Stylinson/CZ)

6.

*Harry*

Seděl jsem na zemi od školních záchodů a díval se smrti do očí. Tak nějak jsem tušil že je tohle konec, ale nechtěl jsem si to přiznat. S věděním, že je Louis tisíckrát rychlejší než já, jsem se zvedl a chtěl jsem vyběhnout ze záchodů. Nestihl jsem ani pořádně vstanout a byl jsem znovu na zemi. Tentokrát mě nechytil William ani Louis, ale Lottie. Jednou rukou mě držela a druhou rukou držela Louise, kterého jsem nepoznával. Já už ale neměl moc sil. Pomalu se mi zavírala víčka.
,,Louisi přestaň! Slyšíš? Je to Harry, tvůj Harry nechápeš? Odejdi, hned! Zavolej tátu nebo zemře!"
Lottie se snažila ho přesvědčit. Potom jsem už cítil jen proud krve, který se řítil z mých úst. Na nic jsem se nezmohl.

*Louis*

Tupě jsem zíral do dvěří od mého táty. Poslouchal jsem jeho tlukot srdce, to znamenalo že je naživu. On. Má láska. Harry.
V tom okamžiku, kdy kašlal krev, jsem si vzpomněl na mě. Vychrtlá postava, nevolnost, a krev. Spousta krve. To mi asi rozsvítilo mysl. Vím jaké to je, nebýt ničím než postavičkou v něčí hře. Snažil jsem se aby Harry nebyl figurka, ale nešlo to. Každý je něčí figurka. Já jsem Williamova a Harry je ta má. Cokoli řeknu udělá. Nepostaví se mi, jen tiše prosí.

Dveře se pomalu otevřely, stál v nich táta. Samozřejmě nevlastní.
,,Louisi, ty jsi udělal, co jsi mohl, nemůžeš za to, že jsi měl žízeň. Bylo tam na tebe moc krve. Moc a moc. Harry je vedle a spí. Prosím, nebuď ho. Nemluv na něj dokud se neprobudí. Měl na krku jizvu od zubů, musel jsem to zamaskovat, tak tam má tu jizvu protáhlejší a je to asi od něčeho s čím pracoval ano? Nevím kdy se probudí. Možná za minutu, možná za týden. Musí se vzpamatovat a tělo musí přijmout protijed. Nepřeji si abys s ním zůstával přes noc. Bude tam s ním Daisy dobrá? V jedenáct je večerka, tak od něj koukej odejít nebo přijdu já," chtěl jsem protestovat ale táta už odešel. Pomalu jsem vkročil do dveří a viděl jsem ho. Bezvládně ležel na posteli a pomalu oddechoval. Nevypadal nejlépe, ale ani nejhůř. Lehl jsem si vedle něj a on se překulil a obejmul mě kolem pasu, hlavu měl na mé hrudi. První jsem nevěděl co mám dělat, ale po chvíli jsem mu dal mou levou ruku na záda a on se ve spánku usmál. Zavrtal jsem mu hlavu do jeho kudrlinek a nasával vůni, která mě neuvěřitelně vzrušovala. Nevím jak dlouho jsme tam takhle leželi. Vím že přišla do pokoje Daisy.
,,Louisi, už musíš jít," povzbudila mě úsměvem.
,,Daisy, nemůžu tu být ještě chviličku prosím? Nejlépe přes noc. Chci tu s ním zůstat," snažil jsem se šeptat ale to nepomohlo. Harry se lehce zatřásl a probudil se.
,,Zima, zima Louisi. Prosím," vykoktal a celý se klepal.
,,Daisy, deku," řekl jsem a do vteřinky jsem měl co jsem chtěl. Harry se na mě klepal a pevně mě svíral. Když nás sestra přikryla, trochu se uvolnil.
,,Děkuji," usmál se na Daisy a otočil se na druhou stranu. Já jsem se čistě instinktivně otočil a obejmul ho kolem pasu. Za chvíli zase usnul.
,,Daisy, řekni tátovi co se stalo a popros ho jestli smím zůstat. Moc mi na tom záleží, prosím."
Daisy hned odešla z pokoje a asi o minutu později se vrátila.
,,Můžeš tu být, ale já tu mám být taky. Asi ti nevěří."
,,Proč mi nevěří? Vždyť jsem mu nic neudělal, nebo jo?"
Daisy se usmála.
,,Nejsi jeho syn. Nezná tě od narození. Nechci tě strasovat, ale-"
,,A dost! Daisy běž do pokoje, já to tady pohlídám," ozval se Niall dost naštvaně. Daisy hned odešla a on za ní zavřel dveře.
,,To co ti říkala není pravda. On ti věří, jen je teď řekněme v krizi středního věku, kterou má celý svůj upírský život. Nemůže za to."
,,Díky, Nialle," usmál jsem se a obejmul jsem Harryho pevněji.
,,Víš, moc mi na něm záleží. Tak dlouho jsem čekal.. Miluji ho. Moc," řekl jsem tiše a pohladil ho.
,,Chápu tě. Taky miluji Lottie. Je to úžasná holka, máš krásnou sestru. Pořád se směje a díky tomu se směju i já," mohl jsem vidět jak se Niall začervenal.
,,Já vím. Je úžasná," řekl jsem a Niall se usmál.




*Harry*

Probudil jsem se v Louisově objetí. Pomalu jsem vstal, tak abych ho neprobudil a spatřil na židli Nialla. Obešel jsem si ho, a vstoupil na chodbu. Pomalu jsem kráčel podél stěny, a pak jsem zahlédl Liama.
,,Ahoj Harry," uculil se a já si ho obešel.
,,Ahoj Liame." Mohl jsem cítit to napjetí mezi námi. On ho zjevně necítil. Pomalu jsem šel chodbou a on za mnou.
,,Poslyš, je mi líto toho co se stalo. No tak se Louis neovládl, to se stává. Ačkoli mně by se to nestalo, ale to jen tak mimochodem, víš?"
,,To je hezké," šel jsem dál. Zabočil jsem na schody a Liam stál v mžiku přede mnou.
,,Víš, není moc příjemné takhle mě strašit. Přeci jenom jsem jen člověk," protáhl jsem se kolem něj a viděl jsem někoho se vedle v místnosti pohnout. Rychle jsem tam šel s Liamem za patami a zaklepal jsem na prosklené dveře. Otevřela to Fizzy.
,,Ahoj Harry!" Přivítala mě a obejmula mě. Cítil jsem že si ke mně přičuchla.
,,Páni... Voníš," usmála se.
,,Děkuji," řekl jsem a nenápadně jsem očima naznačil že tady nechci Liama.
,,Liame prosím, kolikrát jsem ti říkala ať mi nelezeš do pokoje?"
,,Ale já jsem tu s ním," protestoval.
,,Ne, nejsi," odbyla ho Fizzy a vystrčila ho ze dveří, které následně zavřela.
,,Díky Fizzy, on mě štve. Nevím pomalu kdo to je a on se rozhodne přede mnou skákat na schodech rychlostí kterou nelétají ani rakety do vesmíru," stěžoval jsem si.
,,My jsme tu totiž neměli dlouho člověka," usmála se a já zvážnil. ,,Ne ne, takhle to nemyslím. On má prostě rád lidi. Ne jako ne takhle- rád si s nimi hraje a nutí je hrát ty jeho hry. Tím myslím ty... Ehm, sexuální. Lidé ho vzrušují více než upíři ale je nebezpečné to dělat s upíry. Totiž.. Mohli by tě v tom návalu slasti tak nějak rozmačkat, udusit, při nejmenším prostě rozbijí věci kolem sebe. Ty jsi měl docela štěstí že při tom jen zařval, jak jsi mu-"
,,Cože? Co? Jak to víš?" Začal jsem se červenat a díval jsem se jinde.
,,Aha... Ehm, promiň. Louis si neumí uhlídat myšlenky a Lottie mi to tak nějak řekla a..."
,,A?"
,,Přeju vám to. Je skvělé že jste už tak daleko-"
,,Prosím stop, nemluv o tom jo?"
,,Dobrá, promiň," omluvně se usmála a otevřela dveře od pokoje.
,,Běž rovně, na konci chodby doprava. Je tam kuchyň. Měla by tam být máma, řekni že jsem tě poslala že máš hlad. Něco ti uvaří, jo?"
,,Děkuji," usmál jsem se a odešel. Po snídani jsem pospíchal za Louisem. Ještě spal, Niall už ale ne.
,,Tak tady jsi," obejmul mě a šel k Louisovi. Naklonil se k jeho uchu a začal křičet. ,,Vstávej!! Máš tu návštěvu!" Louis sebou trhl a Niall se rozesmál. ,,Hej, ty malej bastarde!"
,,Harry," v okamžiku jakoby se uklidnil a byl z něj andělíček. Vstal a spěchal ke mně. Uvěznil mě v objetí a začal mi mluvit do ucha a pusinkovat krk.
,,Promiň lásko, promiň já nechtěl, je mi to tak líto. Měl jsem se ovládnout, nešlo to, tolik mě to mrzí, vážně, prosím odpusť mi, prosím," opakoval pořád dokola a já nemohl vydržet. Natáhl jsem se a políbil ho. On zalapal po dechu a začal spolupracovat. Dal jsem mu ruce na břicho a vytahoval tričko. To už nevydržel. Něco ho odtáhlo a on dopadl na postel rychlostí blesku.
,,Sakra," zanadával a vstal.
,,Kluci, nechte si to na později, ještě stále jsem tu já. A kdyby něco, kondomy jsou támhle v šuplíku. A Louisi ty se ovládej, ty ďáble," Niall se začal smát a Louis po něm hodil polštář. Takhle začala několikaminutová upíří honička po celém domě.