The vampire district (Larry Stylinson/CZ)

8.

Liam leží přede mnou a nikde ani moucha. Nic. Jen tichá příroda.
Začínám mít strach. Naskočila mi husí kůže a krev mi ztuhla v žilách. Co je tak silné, aby to porazilo upíra?
Jistě. Jiný upír.
Zpanikařím a v duchu prosím Lottie, aby za mnou přišla. Soustředím se jen na ní, na její jméno a na to, abych na ni myslel co nejhlasitěji dokážu.
Asi o minutu později u mě stál Louis.
,,Harry, měli bychom jít," prohlásil tiše a pomohl mi se zvednout.
,,A co Liam?"
Louis se zatvářil zmateně.
,,Cože?"
,,No Liam, vždyť tady leží, někdo mu ublížil! Přišel ke mně a pak najednou ležel na zemi!"
Louis ztuhl a upřeně se na mě díval.
,,Harry? Jsi v pořádku?"
,,Co tím myslíš? Postarej se o něj, pomoz mu!"
Už jsem začínal být nesvůj a začal jsem se klepat.
,,Harry, ale Liam je doma a hraje si se sestrou, tady jsme jen my dva."
V tom okamžiku jsem se plně rozklepal a klekl si k Liamovi.
,,Copak ty ho nevidíš? Vždyť je přímo tady!"
Na důkaz se pro něj ohnu a chci ho zvednout, ale když se odvrátím od Louise, nevidím nic.
,,Proboha.."
Louis je čím dál víc nesvůj.
,,Harry, uklidni se, Liam je doma a-"
,,Ale vždyť tady před chvílí byl! Chtěl mě políbit a.. a... už tady není! Já tomu nerozumím! Co se děje?"
Už u druhého slova se mi hlas zlomil. Louis mě chytil a odnesl domů. Já byl vyčerpaný. V okamžiku jsem usnul na jeho hrudi.

Probouzím se ve známe posteli. Je to Louisův pokoj. Cítím jeho krásnou vůni. Pousměju se, když v tom si vzpomenu, co se před chvílí stalo. Pomalu vstanu a potichu přecházím ke schodům, ale uslyším hlasy. Ty mě zastaví.
Nejprve rozeznávám Lottiin zvonivý hlásek.
,,Kdyby tady byl, slyšela bych ho! Myslíte si snad že jsem blbá?"
,,Lottie přestaň! Každý někdy udělal chybu, my ti to nemáme za zlé. Jen nám řekni pravdu," hlas jejich mámy mě trochu uklidnil, ale stále nevím co se děje.
,,Možná by taky nebylo špatné na mě přestat všechno házet!" Zařvala Lottie a v okamžiku jsem slyšel bouchnutí domovních dveří a nastartování auta.
Všichni začali něco mumlat a já jim nerozuměl ani slovo.
,,Víš, že odposlouchávat cizí rozhovory je neslušné?" Zašeptá mi Liam do ucha. Rychle jsem odstoupil a zatřásl hlavou.
,,Ale já nic neslyšel, právě jdu dolů."
Liam se zasmál a dole všichni utichli.
,,Neumíš lhát, Harry. A slyšel jsem, že jsi měl vidinu? A heleďme.. Byla o mně. Koukám že si tu někdo neumí přiznat, koho chce," přistoupí blíž a chytne mě za zátylek. Přiblíží se k mým rtům.
,,Nech mě být!" Snažím se mu vzepřít, ale nejde to. Je silnější.
,,Okamžitě na něj přestaň sahat a vypadni do svého pokoje!" Louisův hlas mě překvapil.  A zachránil.
Liam mu jen poslal vzdušný polibek a odešel pryč.
,,Jsi v pořádku? Kdy jsi se probudil?"
,,Před chvilkou, zrovna jsem šel dolů ale on mě zastavil. Kde je Lottie?"
,,Šla se asi projít, to bude dobrý. Pojď se najíst, jo?"

*Lottie's pov*
Jedu jako zběsilá k tomu zatracenýmu lesu, kde byl Harry.  Jelikož tam mají auta zákaz, zbytek musím doběhnout. Vypadá to tady celkem hezky. Zastavím se uprostřed mýtinky a zavolám.
,,Williame! Vím že tu jsi tak koukej vylézt nebo ti nakopu prdel!"
Uslyším lehké uchechtnutí a následný hlas, který tolik nenávidím.
,,Williame."
,,Klídek, baby."
,,Jsi nechutný. Hned mi řekni, co jsi mu udělal!"
Zasměje se.
,,Tomu kudrnatému? Nic. Jen jsem se trochu pobavil, nic vážného."
,,Nic vážného? Víš jakou z toho měl depku ty kreténe?!"
Začínám zuřit, a to se mu asi zalíbilo.
,,Heh, v tom případě se mu omlouvám, ale bylo to fajn. Vzkaž mu, že bych si s ním někdy rád vyšel."
,,A co když mu to nevzkážu?"
,,Pak mu to vzkážu sám."
S těmito slovy se otočí a zmizí.
Jak já ho nenávidím. Dokáže jen ničit životy.
William má schopnost takovou, že v nějaké osobě vyvolá určité představy. A je jen na té osobě, zda uvěří nebo ne.  (Tady máme další film, první bylo stmívání a hádejte z jakého filmu mám tohle? V příštím díle prozradím 😊)
Jeho vize nedokáže ubížit, lidé si díky ní většinou ubližují sami. William si přečte v lidské mysli čeho se dotyčný bojí, a vyšle na něj jakousi iluzi té věci, pocitu, člověka nebo čehokoliv. Ta osoba se většinou, pokud to zajde daleko, zabije v zoufalství. Samotná iluze se nikoho nedotýká, pouze jde vidět, slyšet, i cítit, ale kdyby iluze někomu třeba zlomila nohu sama, byl by to jen výmysl a člověk je v pořádku. Pokud by však člověk zlomil sám, je to realita.
Jeho schopnosti samozřejmě můžete uniknout, a to když neuvěříte. To se ale často nestává.

Ani si to neuvědomuji a už stojím před domem. Rychle vystoupím z auta a spěchám do kuchyně, kde je jen Phoebe.
,,Hej!" Zařvu přes celý dům, a v okamžiku jsou všichni u mě.
,,William je tady. Byl to on, nechtěl mu ublížit, ale teď je v nebezpečí. Harry nesmí chodit sám do oblasti, která nepatří nám a kde bysme ho nedokázali ochránit."
Sotva to dořeknu, všichni slyšíme křik. Harry, zase.
V mžiku jsme u něj, celý se klepe a potí.
,,Nemůžu d-dýchat," zachraptí. O vteřinu později zalapá po dechu.
,,Dejte ho ode mě pryč," prosí nás a my hned víme co se děje.
,,Williame nech toho! Odejdi od nás!" Zařve Liam. Odpovědí nám je jen další Harryho zaslučení.
,,Nech mě prosím! Odejdi pryč!"
Harry nyní sedí v rohu místnosti a ruce si drží na krku. Daisy k němu okamžitě klekne a snaží se mu pomoct.
,,Harry, shhh! To je dobrý, nic to není, nemysli na to. Mysli na Louise, na krásné chvíle s ním, mysli na něj, na rodinu, na mámu a tátu, jen ne na tohle, prosím," mluví na něj, mezitím co já bojuji s touhou rozlámat Williamovi kosti v těle.
,,Přestaň! HNED!" Mámin hlas se rozezní místností a Harry v tom okamžiku utichne. Louis je hned u něj a společně s Daisy ho uklidňují.
,,V pohodě Harry. To je okay, dobrý?"
,,Děkuju on- on mě chtěl zabít a- a škrtil mě a plazil se ke mně a-"
,,Kdo Harry?"
Máma si k němu přisedne a ptá se ho.
Když odpoví, všichni budeme vědět koho se bojí nejvíc.
,,On."
Čekala jsem cokoliv, ale tohle ne.
Šokovaně se otočím na osobu, na kterou ukazuje.

Na Louise.