The vampire district (Larry Stylinson/CZ)

10.

Dlouho jsem nepřidala, tak jen abyste věděli, o co jde. Krátká rekapitulace: Louis je s Harrym, Louis je upír. Přítel, od sestry se kterou se nebaví, je přišel navštívit, a když zjistí, že má Louis přítele, snaží se Harryho zničit. Will má schopnosti dát někomu iluzi, která ho pak trápí bla bla snad si to pamatujete. Jednou Harryho jeho iluze dostala a řekl, že se bojí Louise, to snad taky víte. Louis byl smutný, odešel z domu a zatím byl pryč kolem tří dnů, tady v pokračování zjistíte více :) xx

*Louis's pov*

Není moc příjemné několik dní nespat. Ano, my upíři to moc nepotřebujeme, ale zvyk je zvyk. Tady v lese není moc místa na spaní, a tak se rozhoduji jít nakonec domů. Je dost pozdě, už je dokonce tma, tipuji před půlnocí.
Proklouzávám dveřmi a v tom okamžiku se na mě hrne několik obličejů a náručí.
"Jsi normální?" Říká Lottie.
Slyším ještě několik dalších hlasů, ale snažím se je ignorovat. Otevírám dveře mého pokoje a vstupuji do místnosti s mou postelí, která je ale z poloviny zabraná. Na jednu stranu si oddychnu, že tady je, ale taky se trochu zamračím. Má kruhy pod očima, zarudlou pleť a popraskané rty. A to jen kvůli mně. Pomalu si lehám vedle něj, ve snaze ho neprobudit a zavírám oči.
"Lou?" Zamrmlá Harry po chvilce. Cítím, jak se matrace vedle mě trochu pohne a následovně cítím Harryho ruce, jak mě obmotávají.
"Lou tak strašně jsi mi chyběl, miluju tě, miluju tě, strašně moc tě miluju prosím neodcházej," mluví rychle a jeho slzy mi dopadají na krk. Nic jsem mu na to neřekl, jen se k němu otáčím a usměju se.
"Už nikdy neodejdu," políbil jsem ho na čelo a objal ho, jak nejpevněji to šlo.

Po probuzení jsem se musel dívat na toho zhrouceného chlapce ležícího vedle mě. Má tak krásné řasy, jeho ústa vypadají neskutečně sladce, ale nemohu je zkusit. Nemůžu riskovat, že mu ublížím.
Jeho oči se po chvíli otvírají, lehce se promrká a když mě vidí, rozšíří se mu zorničky a má v očích slzy. Sedne si na postel a na chvíli ode mě odvrátí zrak, poté se ale otočí zpět ke mně, obejme mě a lehne si na mě. Trochu se zavrtím a snažím se ho ze sebe sundat opatrně, nechci mu ublížit.
„Prosím, nech mě jen něco zkusit, prosím... Prosím," řekne a já trochu kývnu. Harry se narovná a políbí mě. Pevně zavírám oči. Dělá docela nebezpečnou věc. Předtím, když jsme na sebe sahali, to bylo jiné. Předtím to bylo tak narychlo, že jsem si ani neuvědomoval, co dělám. Teď, když jsem si vědom toho, co se může stát, radši se snažím držeti si odstup, ale on to necítí stejně a snaží se. Chápu ho, ale on nechápe mě.
„Harry," odstrčím ho opatrně a stoupnu si. Vytáhnu ho k sobě a obejmu ho.
„Promiň, že jsem odešel... Už budu s tebou, slibuji, ale na tohle není pravá chvíle," pošeptám mu do ucha a pustím ho.
„A kdy bude?" podívá se na mě smutně. Zatřesu hlavou, chytím ho za ruku a jdeme dolů. Liam zase dělá bordel. Běhá sem a tam a když myslím běhá tak běhá, fakt rychle.
„Dobrá dobrá, my chápeme, umíš běhat, teď zalez, než z tebe Harry chytne infarkt," zamračím se a chytím ho za loket.
„V klidu, jen si cvičím na soutěž, víš. To normální lidé dělají, chodí na soutěže," zakroutí hlavou.
„Jo, ale ty nejsi normální člověk a jestli tam předvedeš tohle, tak můžeš zapomenout na život na téhle planetě," uchechtnu se a chytnu Harryho kolem pasu.
„Nemáš být ty teďka někde, však víš, v lese?" nezapomene na poznámku a začne se smát.
„Ne, ale ty bys tam mohl jít," štěkl po něm Harry a já se začal smát. Neřekl bych do něj takové věci.
„Na člověka si nějak moc dovoluješ," stoupne si před něj Liam.
„Na upíra jsi nějaký malý, ne?" podívá se na Liama z vrchu Harry a já to jen sleduju. Wow, Harry je vážně vysoký a Liama trefil přímo do slabého místa. Jeho výška byla vždycky věc, o které se mu moc nechtělo mluvit.
„Máš štěstí, že už se ten idiot vrátil z výletu," podívá se na Harryho a pak na mě. Když odejde, chytnu Harryho kolem ramen a přitisknu si ho k sobě.
„Tak se mi líbíš," dám mu polibek na čelo a jdeme si sednout ke stolu. Na židlích už sedí Niall, Lottie i Fizzy. Dvojčata asi ještě spí. Mamka i s taťkou jsou v obýváku a dívají se na televizi.
„Čauky rodinko," zazubím se a s Harrym si sedneme k nim. Všichni nás pozdraví zpět.
„Konečně. Já ti to říkal, Harry," podívá se na Harryho Niall a on jen kývne a pousměje se.
Do pokoje přiběhnou dvojčata a vrhnou se na mě. Já se pořádně obejmu a stisknu je, jak nejvíce dokážu. Daisy má docela pevný stisk, na to, jak je malá a na to, že je holka. Někdy si připadám, jakobych byl člověk a ona jediná upírka.
Po snídani jsem se s Harrym šel projít a rozhodli jsme se, že bychom zítra měli jít do školy. Sice se nám nechce, ale musíme tam jít.
Přes den se Harry samozřejmě nespočetněkrát snažil mě políbit, někdy se mě i dotýkal. Musí si ale zvyknout, že mu to nedovolím hned.
To, že jsem odešel už nikdo neřeší, hlavní věc je pro nás nyní William. A Liam mě už taky začíná štvát.