The vampire district (Larry Stylinson/CZ)

11.

*Harry*

Je den školy. Už jen ta představa mě dost děsí, když vím, že tam někde pobíhá William, a taky se mnou bude mít pár hodin. Snažím se na to nemyslet a pomalu jdu po chodníku směrem do školy. Ještě mi zbývá asi dvacet minut cesty, a tak vytahuji sluchátka a pouštím si hudbu. Zrovna mi hraje písnička Daddy Issues a někdo mě chytí za ruku. Louis.
„Tak daddy, jo?" mrkne na mě, když si sundám sluchátka. Jen se usměji a kývnu rameny.
„Ty bys mě nenechal jít samotného, že ne," uchechtnu se a pokračuji v cestě.
„Ne," zazubí se Louis a během milisekundy je na druhé straně cesty. Pomalu se na něj podívám a přejdu taky, rozhlížejíc se, jestli někdo nejde.
„Promiň, zvyk," řekne a proplete si se mnou prsty.
Když už jsme skoro u školy, Louis rychle zahne do malé uličky a mě stáhne s sebou.
„Co děláš?" podívám se na něj se zvednutým obočím a pozoruji ho, jak si z kapsy vytahuje žlutou krabičku a z ní následovně cigaretu. Z tašky vytáhne také zapalovač, který následovně přiloží k ústům a zapálí si nikotinovou bombu. Hned po prvním výdechu si oddychne a vypadá hned živěji. Pozoruji ho takhle celou dobu, je to ohromně fascinující. Jeho lícní kosti se zvýrazní pokaždé, když potahuje z cigarety a při výdechu se mu krásně rozšíří zorničky. Jeho ústa se stočí ve velký úsměv a ukáže mi řadu krásných zubů.
„Na co koukáš?"
„Na tebe."
„A co vidíš?"
„No, nevím, mohlo to být lepší..." zažertuju. V okamžiku za sebou cítím studenou zeď a mé boky drtí silné dlaně. Vzhlédnu a přede mnou stojí Louis, ale jako úplně někdo jiný. Jeho oči se na mě dívají přes zlatavou vrstvu a svá ústa si kouše ostrými zuby. Všechny jeho detaily se v tomto okamžiku ještě více zvýraznily a mezitím co se snažím popadnout dech, jeho špičáky mi krouží po krku. Cítím, jak se chvěji, a tak obmotám své ruce kolem jeho ramen.
„Kdybych tak mohl..." pošeptá mi proti kůži a lehce mě zkousne.
„Můžeš," šeptnu a přivřu oči. Louis odstoupí a začne se smát. Nechápavě se na něj podívám a on nepřestává.
„Vážně sis myslel, že bych to udělal?" uchechtne se a projede si vlasy rukou.
„Ty, ty jsi to nemyslel vážně?" zamračím se.
„Samozřejmě, že ne. Já ti říkal, že to neudělám. Jen to byla docela vhodná chvíle zkusit," kývne rameny a pomalu odchází z uličky. Následuji ho. Nejsem naštvaný, jen mě to mrzí. Mrzí mě, že se mě nemůže dotýkat a pravděpodobně ani nechce.

První tři hodiny proběhly dobře. Učitelé měvyzkoušeli, pokecal jsem si s některými lidmi a byl jsem i s Louisem.Zrovna je přestávka a za dvě minuty začne čtvrtá hodina – hodinas Williamem. Nevím, co od něj čekat, a tak si radši po zazvonění sedám conejdál od něj.
Uběhlo deset minut. Dvacet, dvacet pět... Začíná mě bolet hlava. Zkontrolujihodiny, pořád ještě dvacet minut do konce. Zakroutím očima a pohledem sjeduk Williamovi. Nehybně sedí a pozoruje mě. Když si všimne, že se na nějdívám, mrkne na mě. Já se automaticky otočím zpět a dělám, že jsem si ničehonevšiml. Najednou se na mé lavici začne něco hýbat a zpoza pouzdra rychlevyleze pavouk a hned za ním hejno brouků. S vyjeknutím vyskakujiz lavice a udělám několik kroků dozadu. Všichni se na mě otočí a dívajíse, co dělám. Začíná se mi špatně dýchat a točí se mi hlava.
„Co se stalo?" ptá se mě učitel, ale já nemůžu odpovědět. Stojí přede mnouLouis a zase mě drží pod krkem. Zase couvám, až jsem u zdi, a snažím se jehoruce odlepit od mého krku. Někdo mě chytí za rameno a zatřese se mnou,v tu chvíli přede mnou už Louis není a mohu normálně dýchat. Podívám se,kdo mě zachránil. William. Okamžitě sebou cuknu a vyděšeně se vracímk lavici. Popadnu své věci a mizím ze třídy, na chodbě mě už čeká Louis,který hned vstupuje do třídy a prosí učitele, jestli by si nemohl půjčitWilliama. Ten vyjde ze třídy, a v tom momentě, co za sebou zavře dveře naněj Louis skáče a oba se navzájem mlátí. Louis je sice silný, ale na Williamanemá. Je o dost vyšší, silnější a taky má více zkušeností. Po chvilce dorazí iLottie s Fizzy a obě se přidávají na Louisovu stranu, stejně ale nestačí.Proto se rozhoduji. Beru si kružítko, které si zapíchnu do dlaně. Kousíček krvestačí k tomu, aby na mě zíraly čtyři páry hladových očí. William serozebíhá jako první, to vyruší Fizzy s Lottie, které ho velice lehcechytají, vzhledem k jeho náhlé změně nálady. Najednou vypadá tak slabý,toužící po krvi. Louis je ale pravý opak. Stojí pár kroků ode mě a upřeně sledujemou ruku. Kapka krve se rozhodne opustit bezpečí mé dlaně a steče mi poukazováčku až na zem. Louis si toho všimne a můžu vidět, jak tasí své zuby asnaží se kontrolovat. Přesně o tohle aleWilliamovi šlo, protože se náhle začne smát. Když si to sestry uvědomí, ihnedho pustí a běží k Louisovi, který, jak nečekaně, stále stojí a snaží se měnezabít. Nakonec se jim podaří ho odvést pryč ze školy a já zůstávám samotnýs Williamem.
„Co po mně chceš?" zašeptám.
„Po tobě chci jen laskavost... Odejdi od Louise, než se to zvrhne v něcoúplně, ale úplně jiného," řekne a odejde zpět do třídy. Já si beru tašku aodcházím domů. Pro dnešek toho bylo už dost.
Doma se zamknu v mém pokoji a lehám si na postel. Táta během pár minutklepe, já ho ignoruji a snažím se usnout.