The vampire district (Larry Stylinson/CZ)

9.

*Niall's pov*
Vidět takhle zničeného Louise bylo zlé. Velmi zlé. Byl pro mě jako bratr, záleželo mi na něm. Uběhly tři týdny od toho, co Harry řekl, že se ho bojí. Louis de z toho ještě nevzpamatoval a pochybuji, že se mu to v brzké době podaří.
"Ahoj," slyším Harryho hlas vedle sebe.
"Ahoj," odpovím tiše. Pomalu, jako každý den, si sedne na postel vedle mě a dívá se do země.
"Pořád nic?" Zeptal se mě s nadějí, já jen kývnu hlavou.
"On přijde," zašeptám a podívám se na Harryho.
Louis před třemi dny odešel a od té doby nedal nikomu vědět.
Harry jen kývne a opře se o stěnu.
"Já to takhle nechtěl.. Já nevím proč jsem to řekl.. To za mě mluvil on, ne já. To mluvil Will! Prosím věř mi alespoň ty, když ne Louis," řekne smutně jako každý den stejnou větu.
"Já vím, já vím," povzdechnu si a kouknu se na hodiny.
"Měl bys jít na večeři Harry. Neboj se, on tam nevydrží dlouho. Vrátí se," snažím se Harryho uklidnit, i když so sám nejsem jistý jestli to, co říkám je pravda nebo ne.

*Louis's pov*

Sedím na koruně stromu a přemýšlím, kde ten grázl je.
Nechci ho zabíjet, nechci, aby rychle zemřel. Chci, aby umíral pomalu. Přeji si, aby trpěl, aby mě prosil o smrt. Chci ať ten kretén umírá pomalu a abych byl já ten, který mu tu smrt bude dopřávat. Snad se mi to podaří.
Teď k Harrymu. Ano, je mi to líto. Ano, mohlo to být jinak, ale nechci s ním skončit. Musím mu dopřát čas, musím mu dát chvilku na rozmyšlenou, zda to takhle chce nebo ne. Já sám nevím, co si myslí. No, upřímně mě až teď napadlo zajít za Lottie. Ale ne, nebudu ten slaboch. Zvládnu to chvíli bez něj. Plánuji další dva dny. Ale dneska se na něj musím jít podívat. Popravdě se na něj chodím dívat každou noc. Spí buď u nás nebo u sebe. V mém oblečení. Tak moc mu chybím. Ha, to znělo namyšleně ale je to pravda a cítím se dobře, když vím, že mu chybím, že já jsem ten, který mu ukradl srdce a on mě potřebuje. Jsem rád, že mě potřebuje. Jsem nadšený z toho, že mě u sebe musí mít. Já vím, je to možná trochu divný, ale jsem za to moc rád.
Z přemýšlení mě vytrhly něčí kroky na zemi. Podívám se pod sebe a koho nevidím- William.
"Nazdar brácho," zašklebím se a seskočím dolů. On na mě jen zírá. Pomalu za ním kráčím, On mě stále pozoruje a dává si pozor na každý můj krok.¨
"Dneska nemám náladu," svraští obočí a v okamžiku mizí.
"Kurva!" zařvu a běžím hlouběji do lesa. Už tu ale není...