The vampire district (Larry Stylinson/CZ)

7.

*Louis*

,,Liame prosím příště už to nedělej, víš že na to není připravený a ty ho takhle vylekáš! Musíš chodit pomalu! A snaž se prosím nemyslet na ty věci. Jako bys nevěděl že mi Lottie často ukazuje co si myslíš!"
Pukal jsem zlostí. Jak se mohl Liam rozhodnout, že bude chtít zrovna Harrho? To není normální.
Zrovna se chtěl bránit, když v tom jsme oba zaslechli něčí dávení a následné volání o pomoc.

,,Harry!" Vykřikla Lottie.
Všichni jsme byli ve stejnou chvíli v koupelně. Harry seděl, objímal mísu a z úst mu kapalo něco červeného. Najednou jsem pocítil lehké příjemné štípání v nose. Cítil jsem jak mi vstávají chloupky na rukou a cítil jsem jak se moje smysly náhle zlepšují. A taky jsem cítil Liama, který chtěl ihned zaútočit.
,,Tati vem Liama ven. Daisy, Phoebe, vy  zavolejte pomoc. Lottie, Fizzy, mami, pomozte mi!"

*O týden později*
*Harry's pov*

Jsem jim vděčný za to, že žiju. Jsem jim vděčný za to, že si konečně připadám jako člověk.
Ale to oni nejsou. Nejsou lidé, jsou upíři. Je to divné, ale je to tak.
Je slunečné ráno a já sedím u Louise v kuchyni a jím smídani. Lottie je se mnou a hlídá mě, mezitím co Louis loví.
,,Musím si odskočit," omluvím se a jdu na toaletu. Po cestě mě ale zastaví něco rychlého. Leknu se a málem se mi vyrazí dech.
,,Promiň, kámo," řekne Liam a postaví se přede mě.
,,Potřebuješ něco?" Zeptám se slušně a pokusím se o úsměv.
,,Myslíš si, že upír potřebuje pomoc od člověka?"
Vím že to myslel dobře, ale docela mě to urazilo. Ramenem do něj šťouchnu a jdu dál. Po chvilce je zase přede mnou.
,,Takže zeptám se tě jinak: Co sakra po mně chceš? Hodláš mě děsit dokud neumřu? Protože to se už málem stalo! Chceš snad abych ti skočil do postele? Víš že pokud teďka trochu hlasitěji zařvu, do deseti sekund budeš mrtvý Louisovýma rukama? Co po mně sakra chceš?"
Snažím se znít zle, ale moc to nejde. Liam se jen usměje a dál stojí.
,,Možná to druhé by nebylo špatné."
Nadechnu se, a už už chci volat, když v tom mě někdo chytne za pusu.
,,Ne, tohle ne Harry. Liame vypadni, hned!"
Fizzy. To je jedna z mála hodných lidí.
,,Chápu, že je Liam dost otravnej, ale tímto by sis to jen zrohšil víš? Je neodbytný, nejlíp uděláš, když ho budeš ignorovat. A mǔžeš začít hned, jen mu to prospěje," usměje se na mě a já sklopím pohled k zemi.
,,Děkuji" je to jediné, na co se zmůžu.
Rozhodnu se jít do mého pokoje. Už nemám náladu ani na ten záchod.
Najednou lehce bouchnou dveře a v mžiku vedle mě leží Louis.
,,Fizzy mi říkala, že jsi měl s Liamem nějakou neshodu," pohladí mě po boku a já se na něj převalím.
,,To je v pohodě, jen maličkost," řeknu a začnu se ho dotýkat pod tričkem. Opatrně mi ruku vezme, vytáhne ji a lehce se zamračí.
,,Harry, to ne," svraští obočí a obejme mě kolem pasu.
Lehce kývnu hlavou, sundám ze mě jeho ruku a sednu si na kraj postele.
,,Copak se děje lásko?"
Jeho dech mě v okamžiku hřeje na mé kůži. Chce se mi brečet. Chybí mi jeho doteky. Chybí mi to, co bylo před tou nehodou s kašláním krve.
,,Nic, já jen..."
,,Copak?" Sedne si vedle mě a pozoruje mě.
,,No já jen... Prostě mi chybí tvé... Doteky..."
,,Harry, víš že jsme se o tomhle už bavili. Nechci tě ohrozit a-"
,,-A nechceš abych byl potom zklamaný. Já vím já vím, ale chápej, já mám asi větší potřeby než ty. Prostě to chci a potřebuju.."
Louis se zhluboka nadechne a vydechne.
,,Harry. Ani netušíš jak moc toužím po tom to udělat. My všechno cítíme lépe než vy. Já to taky potřebuju, chci. Ale nechci tě zabít kvůli mé potřebě."
,,Nebylo by to špatné ukončení života," usměju se na něj ale on se ještě více zamračí.
,,Jdu se projít," řeknu trochu posmutněle a jdu dolů. Jen co si nazuju boty, stojí u mě Louis a lehce k němu nahne mou tvář.
,,Miluju tě," šeptne a lehce mě políbí. Nato se otočí a v mžiku sekundy je pryč.
,,Já tebe taky," řeknu do prázdna, ale vím že to slyšel.

Dneska jsem celý den strávil venku na lavičce u lesa. Jsem si jistý, že mě někdo hlídá, ale nevěnuji tomu pozornost. Snažím se soustředit na osobu, která sedí na lavičce naproti už od té doby, co jsem přišel. Je nehybná, jako socha. Po chvíli se rozhodnu jít za neznámým mužem.
Sednu si vedle něj a potichu pozdravím.
Odpovědi se nedočkám, jen lehkým kývnutím hlavy.
,,Stalo se něco?" Dožaduji se. Až nyní zvedne hlavu a podívá se na mě.
,,No, byl jsem-" zadrhne se uprostřed věty a podívá se za mě.
,,Už musím jít, zatím ahoj," nervózně vstane a odcupitá pryč.
,,Co to bylo za chlápka?" Ptá se mě hned sametový hlas.
,,Nevím, ale vylekal jsi ho, tak jako mě."
Liam se uchechtne.
,,Ale ty neutíkáš," přiblíží se ke mně.
,,Ale chtěl bych," opáčím mu a dívám se na něj, jak se ke mně přibližuje, než se zasekne a s kamenným výrazem padá na trávu.