ZLODĚJKA

2. KALAMITA

Jistým krokem jsem nakráčela ke školní kanceláři a otevřela dveře. Ještě jednou jsem se ohlédla. Celá přeplněná aula na mě zírala.
 
S úsměvem jsem vešla dovnitř a zavřela dveře. Asi padesátiletá sekretářka na mě chvíli tupě kulila oči a poté se trochu zpomaleně zeptala, co si budu přát. Zadívala jsem se na ni a chladně požádala o rozvrh, klíče od koleje a(i když s mým orientačním smyslem to bylo naprosto zbytečné) i plánek školy.
   Sekretářka se na mě dívala stále více roztřeseným pohledem a zjevně přemýšlela co jsem vlastně zač. Rychle jsem nasadila přesvědčivý úsměv a s plachým 'děkuji' jsem vyšla ven. Musim si na to dávat pozor. Lidé jsou schopni vsakovat moje emoce mnohem lépe než já. Ještě stále jsem byla navztekaná na toho kluka z parkoviště a asi to na mně bylo dost znát. Lidi jsou ubohý.

Jednou, když jsem byla naštvaná a podívala jsem se na sebe do zrcadla, docela mně ten pohled překvapil. Vlastně jsem vypadala ještě lépe než normálně. Moje vlasy povlávaly a začaly se přelévat nádhernou, modrozelenou barvou. Byla to barva obrovského, průzračného ledovce.  Oči se mi blýskaly a také dostávaly tu úžasnou barvu, ktrerá mi tak dobře kontrastovala s nepřirozeně blednou pletí. Jak říkám, bylo to nádherné. Kdyby mě ale takhle viděl nějaký člověk, nevím co by si myslel. Asi by byl podělanej až za ušima.

S úsměvem jsem zamířila na hodinu amerických dějin. To byl snad jediný předmět, který mě nenudil tak příšerně jako ty ostatní. Některé probírané události jsem zažila a tak mi to v profesorově podání znělo dost zajímavě.

  Rázným krokem jsem vstoupila do třídy a posadila se do jedné ze zadních lavic, kde ještě nikdo neseděl. Věděla jsem, že na mně všichni koukají, a tak jsem z očí pomalu sundala brýle. Bylo slyšet kdejaké vzdychání a obdivný pískot, které způsobilo úplné odkrytí mého obličeje a očí. Pohodila jsem vlasy a vytáhla z kapsy černý tablet od apple. Nevím proč, ale když má někdo drahé auto, mobil, oblečení, nebo cokoliv dalšího, počítá se automaticky mezi celebrity. Tak jsem si řekla že se to vyplatí. Miluju drahé věci. Především auta a oblečení. A taky černou barvu.

Zazvonilo. Bezva. Jako vždy to mám perfektně načasované. Zrovna, když jsem se chystala pokračovat v 'práci' s tabletem, otevřely se dveře a dovnitř vešel kluk v černém. Mohlo mu být kolem devatenácti, což bylo ve druhém ročníku poněkud zvláštní. Neřadila bych ho mezi propadlíky. Každopádně tu nejspíš bude taky nový, a to se mi ani trochu nelíbí. Na to je až moc sexy a vlastní příliš drahá auta.

  Musím přiznat, ze byl vážně krásný. Takovým tím nebezpečným způsobem. Takhle se blýská nádherná černá puma těsně předtím, než zaútočí na nic netušící srnku. Nevím, co tenhle pocit znamená. U lidí ho normálně nikdy necítím. Je jako jiný lovec. Je hrozně zvláštní vidět, jak na lidi působím. Jsem pro ně asi víc sexy než jsem myslela.

Ale on nemůže být člověk. Takovou auru žádná lidská bytost nemá.

Stále ještě jsem pohledem propalovala záda toho nového kluka, když do třídy přišel vysoký, svalnatý blonďák a posadil se za mě na jediné volné místo. Podívala jsem se na nej jen zběžně, ale i tak jsem ho poznala. Vždy poznám své oběti. Byl to ten kluk z fotografie.
Ten, kterého bych měla připravit o duši.

Tak tohle byla další kapitolka. Jestli se líbila, prosím o votes. Je mi třináct takže o prázdninách můžu psát, ale pak bude škola, tak nevím.:)
V médiích ten Kluk v černým.
Ps. Ian Somerhalder se mi k němu prostě hodí, nemá to absolutně nic společného s Damonem Salvatore.
Pps. Ale stejně je Damon sexy :) :)