ZLODĚJKA

3. JAK SNADNÉ

Hodina dějin skončila, aniž bych z ní vnímala jediné slovo. Byla jsem znuděná a tak jsem se pokoušela dál pracovat na návrhu nových šatů v tabletu. Učitel mě nachytal, a chtěl mi za to napařit trest. Neměla jsem náladu se s ním hádat, tak jsem se na něj jenom významně podívala a snažila se být naštvaná. Ne, byla jsem naštvaná.

Cítila jsem, jak se mi oči malinko zalévají jinou barvou a vlasy mi začaly drobounce povlávat.

Před zraky celé vykulené třídy se učitel otočil a šel zpět před tabuli. Nedíval se na mě a zbytek výkladu měl zpocené dlaně.

S lidmi se dá tak snadno manipulovat.

No, a teď když zvoní na přestávku, musím začít dělat to, co dělám vždycky. Upoutávat na sebe pozornost a získávat nekompromisní post královny školy.

* * *

Nevim, proč to dělám. Asi mě to baví. A samozřejmě je to pro mě výhodné. Kdybych byla divná a stranila se ostatních, všichni okamžitě zjistí, že se mnou něco není v pořádku. A až se začnou objevovat vraždy a lidi co jsou absolutně mimo, podezřívali by mě v první řadě.

Když budu cool a oblíbená, nikoho to ani nenapadne. Jak by se taky dala spáchat vražda s pěticí užvaněných holek za zadkem. No, sice to tak dělám docela často ale to si lidi nikdy nedomyslí.

Vykročila jsem ze třídy a nasadila milý, lehce povýšený úsměv. Všimla jsem si hned několika holek, které se na mě dívaly a šuškaly si. Zamířila jsem ke trojici, která vypadala že je nejvíce populární a oslovila je s mírným úšklebkem. "To jsou zdejší ucitelé všichni takoví suchaři?" Šokovaně se na mě podívali. Zvedla jsem tázavě obočí. Jako první se vzpamatovala vysoká pohledná brunetka s tmavě zelenýma očima a štíhlou postavou. Taky se ušklíbla. "Nejspíš jo ale s tím už nic neuděláme". Mohla by snadno být královnou školy ale nemyslela jsem si to. Vedle ní totiž stála ještě přitažlivější blondýna s dokonalou tváří a zkoumavě si mě měřila. Brunetka ke mě napřáhla ruku a odhodlaně se představovala. "Jsem Alicia" Kývla jsem hlavou jako že mě to moc nezajímá, ale uložila jsem si jméno hluboko do paměti. Může se hodit. "A tohle je moje nejlepší kámoška Madeira Kattersonová, předsedkyně třídy a královna školy." Pozorně jsem si ji prohlédla. Měla těsné bokové džíny a tílko s flitry bez zad. Byla lidským způsobem krásná a sebejistá. A nudná, jak jsem si uvědomila. Opět jsem se obrátila k Alicii, která pokračovala. "No, a tohle je Lu....." Alicia zmlkla, když si všimla Madeiřina vražedného pohledu. Blondýna naprosto evidentně nechtěla abych se s tim klukem seznámila blíž. Přejela jsem ho zkoumavým pohledem. No jistě. Vypracovaná postava, blond vlasy, modré oči. Ten kluk z fotografie.

"Luke Starling, že??" dořekla jsem za zkoprnělou Alicii. "Těší mě." Mé oči i vlasy začaly opět světlat a já je nechala. Luke trochu ustoupil a tvářil se udiveně. Pak však zatřásl hlavou, usmál se a řekl: "Taky mě těší." Asi si myslel že se mu jen něco zdálo. Hlupák.

Zbytek následujícího rozhovoru jsem spíš pozorovala než mluvila. Pozorování je neskutečně užitečné pokud to umíš. Dozvíš se tak věci, které chceš vědět aniž by ses musela ptát a prozradit tak že tě zajímají. Z tohohle rozhovoru jsem se - kromě drbů co mě dostaly trochu do obrazu - dozvěděla například to, že Alicia se drží v Madeiřině blízkosti především proto, že je to pro ni společensky výhodné. Osobně si myslím, že je to oboustranné, i když blondýna to uměla téměř dokonale skrývat. A taky se jí líbil Luke. Proto předtím ten pohled při představování. Nestála o konkurenci. Zvláštní byl Lukův taky dobře skrývaný nezájem. Jasně, po fyzické stránce se mu líbila ale nechtěl s ní chodit.