ZLODĚJKA

8. JAKO PĚSTÍ DO OKA

Jen jsem oněměle zírala a snažila se urovnat si celou věc v hlavě.
Nešlo to. Moje obyčejně chytrá mysl nedokázala pochopit skutečnost, že přede mnou leží v bezvědomí muž, kterého bych ještě včera označila za neschopného pohybu.
Odvrátila jsem hlavu od omráčené postavy přede mnou a podívala se na Cassiana. Jeho zachmuřený pohled nevěstil nic dobrého.
Konečně jsem se probrala ze strnulosti a tak jsem mu položila roztřesenou otázku. "Pane bože.
Jak to, že ho ten náraz nezabil?!" Cassian se na mě podíval a bylo na něm úplně vidět, jak mu to v hlavě šrotuje.
"No, na rukou měl takový zvláštní desky. Funguje to v podstatě jako energetický pole, takže kdybys do něj napálila, bylo by to jako vrazit do betonový zdi. Nějaká nová technologie či co."
"Jak to všechno víš???" Zeptala jsem se trochu podezíravě. Přeci jen, je tma a nechápu jak by dokázal rozeznat ňáký destičky na dlaních.

"Už jsem se s něčím podobným setkal." Odbyl to mávnutím ruky. Jenomže to nebylo jen tak něco.
Kdyby do toho maniaka ze strany nevrazil, byla bych teď už mrtvá. A na takovéhle dluhy se nezapomíná.
"Důležité je,"pokračoval ve své řeči, "že tohle bylo zjevně dobře naplánované. Musel vědět, že dneska pojedeme závod a že pojedeme právě tudy."
"Jo, nehledě na to, že měl bejt několik dní mimo provoz."
"A musel vědět, že za volantem nesedí obyčejní lidé."
Zase jsem zírala. Tohle mě zatím nenapadlo. Nenapadlo mě, že kdyby předpokládal, že v autech jsou lidé, stačilo by tam dát nějaký zátaras. Obyčejný člověk by ho uviděl moc pozdě.
Pak mi došla další věc. "No, nemohl věřit, že jsme lidi. To by byla sebevražda. Člověk by ho uviděl moc pozdě a napálil to přímo do něj."
"To bys ty udělala taky. S tím rozdílem, že bys jela mnohem rychleji než člověk." Chvíli se odmlčel. "Tohle pole, nebo co to je, působí jenom na tělesa pohybující se určitou rychlostí. Takže..... "
"Takže je to dokonalý způsob, jak chytit někoho jako jsme my."
Zjištění, že se někdo pokusil zabít konkrétně mně, je bláznivé.
To já jsem lovkyně. Já mám zabíjet, lhát a podvádět. A pocit, že se role - byť na chvíli - obrátily, mě děsí.

"Jak to, že si nás pamatuje?!! Měl mít vymeteno!" Podívala jsem se na Cassiana a on se podíval na mě. Ušklíbl se. "Ovlivňování na něj zjevně nefunguje, ale tenhle idiot nás zřejmě ještě lecčím překvapí."
Usmála jsem se. Nevím, jestli to v tomhle případě bylo na místě, ale bylo to upřímné. A to bylo hodně zvláštní.
"Tak..." Ozval se Cassian. "Co s nim uděláme?? " Tohle byla hodně ošemetná otázka. Nemůžeme už spoléhat na to, že si nebude nic pamatovat - i když tohle byla pořádná šlupka. Pokrčila jsem rameny.
"Hodíme ho někde z útesu. Nebo ho posadíme do 'kradeného' porsche..." V rozvíjení dalších teorií mě přerušil jeho tichý, naléhavý hlas. "Nemůžeme ho posadit do mýho nadranc rozmlacenýho poršáka, protože ve vestibulu každé koleje jsou kamery. Jsou i před kolejemi, Lett."
To mě překvapilo. "No, to zas tak moc nevadí, ne?? Nevim, proč by nás měli podezírat a i kdyby, můžem říct, že jsme jenom závodili nebo je prostě ovlivníme." On však zakroutil hlavou. "Ty to nechápeš. Musel jít ven. Tim pádem ho při tom snímaly kamery. Udělal to velmi chytře." Zamračila jsem se. Tohle bylo na můj vkus trochu moc informací. "Jak to sakra víš??!"
"V ten okamžik, kdy jsem do něj narazil, jeho obrana povolila. Dostal jsem se mu do hlavy." A potom mi v hlavě vystoupila spousta vzpomínek. Sledovala jsem Collinse, jak vychází ven, dívá se do kamery a oznamuje, kam jde, a pro případ že se nevrátí ji informuje, kde najdou jeho záznamy. Dívám se, jak vychází ven a připíná si k hlavě nějakou věc a schovává ji pod kapucí. Nevím, co to je, ale Cassian zřejmě ví, a hned doplňuje chybějící informaci.
'Říkají tomu Tarantule. Je to sonda, která snímá všechny vjemy mozku a zaznamenává je. Přibližně po několika hodinách činnosti se sama zničí. Pokud ho ale zabijeme.....'
'Všechen její obsah se někde uchová, je to tak??' Zeptám se v duchu.
'Jo. A nemůžeme počkat až její účinnost vyprchá. Nezničí se, dokud se Collins nevzbudí.'
Otevřela jsem oči a nahlas zaklela. Nemůžem ho zabít, protože kdybychom to udělali, na nějakém školním serveru se přesně objeví, kdo ho zabil a co přitom říkal. "Pojistil si nás," vydechnu. Pojistil si, že pokud se něco zvrtne, nezabijeme ho."
Přikývl. " Musíme odklidit moje auto a rychle se vrátit na koleje."
Ucítila jsem osten provinilosti, když se můj pohled stočil na jeho krásné - a nenapravitelně poničené - auto. " Myslíš, že bych ti mohla koupit nový. Dlužim ti ho." Potěšeně se ušklíbl. "Až se nám podaří uklidnit tohohle maníka, rád si poslechnu tvojí radu ohledně závodních aut."
A tak jsme se pustili do práce. Odtáhli jsme Collinsovo tělo do parku a položili k němu prázdnou flašku, kterou měl Cassian v autě. Bylo to chabý a kdyby mu udělali nějaký testy, okamžitě by vyšlo najevo že se neochlastal, ale museli jsme ho někde nechat. V parku tohle není nic neobvyklého, takže aspoň nebude nápadný.
Cassianovo auto jsme - s velkou nechutí a proklínáním jisté osoby - schodili ze srázu do moře. Nakonec se Cassian vydal koupit pár lahví, aby měl nějakou výmluvu pro svou noční vyjížďku. Já jsem svůj noční výlet jednoduše hodlala zamaskovat jako výpravu na párty. Oblečení bych na to měla.

Kolem půl třetí jsme seděli v Astonovi a šinuli si to - jela jsem povolenou rychlostí - zpátky na koleje. Nemluvili jsme, ale řekla bych že jsme oba mysleli na to samé.
Pořád dokola mi v hlavě šrotovaly dnešní události a žaludek mi svíral velmi nepříjemný pocit. Měla jsem dojem, že mi uniká něco hodně důležitého. Ale ať jsem se namáhala jak chtěla, nic mě nenapadalo.
Jako ve snách jsem zabrzdila před chlapeckými kolejemi. Cassian otevřel dveře, ale nevystoupil a pozorně si mně prohlížel, načež mi s úsměškem vrazil do ruky flašku piva. "Na, opilost je jasnej důkaz, že na kamery nic nehraješ." Otevřel mi pivo a potom si vzal jedno sám.
"Já se jen tak neztřískám, a mám pocit že ty taky ne." Odpovím pomalu, jako bych mu to snad musela ještě vysvětlovat.
Zasmál se mému tónu. "To ne, ale to kamery nemusí vědět, co říkáš??? " Pokrčila jsem rameny. "Hrát opilou můžu i bez
alkoholu." Pozvedl obočí. "To sice můžeš, ale to, že s tebou alkohol nic nedělá neznamená, že ho nemáš v těle. A když ti někdo dá dejchnout......"
"Bude myslet, že jsem naprosto sjetá." Usmála jsem se. "To je dobrej plán. Navíc...nemůžu předstírat že bych si nedala."

A tak jsme vyluxovali veškeré zásoby jak moje, tak Cassianovy a nemůžu říct, že by toho bylo zrovna málo. Smáli jsme se a vůbec se chovali jako opilci, i když jsme opilí pochopitelně nebyli. Vypili jsme toho tolik, že člověk by z toho měl přinejmenším otravu alkoholem a nikoho by nepřekvapilo, kdyby usnul a už se neprobudil. Nám dvěma to neublížilo, ale nějaký vliv to přece jen mělo.
Nevázaně jsem přemýšlela a proplouvala vlastní myslí, která vlivem hromady alkoholu pozbyla jakýchkoli obranných zdí. A najednou jsem si jasně uvědomila, na co jsme zapomněli. Uvědomila jsem si, jak velkou chybu jsme udělali, když jsme si tuhle drobnost jaksi opomněli uvědomit.

Kamera v učitelských bytech stále snímala. Budeme jí muset najít a zničit záznam, který tam Collins nahrál. A budeme to muset udělat rychle. Dřív, než je najde kdokoli jiný.

Je trochu kratší, ale snad se nezlobíte a díl se vám líbil.
Mám teď rozpracovane jiné příběhy, takže nic neslibuju, ale budu se snažit napsat další část co nejdřív.
Děkuju ze to čtete.

RonjaTVD