MR. POPULAR

5.

„Ne" zavčela jsem na něj a odstrčila jsem ho „nic zkoušet nebudeš, tak se hoď do klidu" vstala jsem

„už na mě nikdy nesahej." zaječela jsem jak malá. Měla jsem chuť mu rozdrtit kuličky. „Nedělej, že se ti to nelíbí" také se postavil „provokuješ mě" udělal krok ke mě „Ne, nikdy bych nechtěla mít nic s někým jako ty" rozhodila jsem rukama „nebudu spát s roznašečem pohlavních nemocí"otočila jsem se na podpadku a vyrazila do svého pokoje. Kretén!

Lehla jsem si na postel. Bolí mě hrozně záda. Koukala jsem jako lachtan do stopu a pořemýšlela.
„Jsem kráva" zakřičela jsem „nemůžu o něm takhle přemýšlet" položila jsem si dlaně na obličej.

„Myslíš, že jsem tě nikdy miloval?"zakřičel na mě Lucas pohrdavě. „Nikdy jsem tě nemiloval Mio" zašeptal. 'Nikdy jsem tě nemiloval Mio' tyhle slova mě zlomila, v tuhle chvíli jsem nevěděla, co mám dělat. „Jsi jen další ubohá děvka, která mi naletěla"s těmito slovy odešel z pokoje.
„Bože!" zašeptala jsem.

„Myslíš, že se předemnou schováš Mio" zakřičel tak rozzuřeně, že jsem až nadskočila. „Kde je ta děvka?" mluvil si sám pro sebe a já nemohla uvěřit, že clověk, který mi říkával, jak mě miluje mě nazývá děvkou. „Tady si, ty kurvo!" otevřel dveře do koupelny „co sis myslela?" zakřičel těsně u mého obličeje a vrazil mi facku. Schoulila jsem se na zemi a přitáhla si kolena k tělu. „Vstávej, ty děvko!" zakřičel a vytáhl mě za vlasy. „Teď mi dáš i ty" přitiskl mě na chladný kachličky.

„Sakra!" zaklela jsem, když mi první kapka tekutiny stékala z očí. Pořád jsem před očima měla ten spokojenej výraz, když mě uhodil. Ten výraz, když mě znásilnil. „Ne!"utřela jsem si slzy „tahle Mia se už doprdele nevrátí" vstala jsem z postele a přešla k zrcadlu. Vypadáš hrozně!  Vzala jsem si kalhoty, tílko, svetr  a šla do koupelny. Vysprchovala jsem se a udělala jsem ze sebe aspoň trochu člověka. Vyšla jsem z koupelny a zamířila jsem si to do chodby. „Mio?" oslovil mě váhavě Sebastián. Já mu ale neodpověděla ani jsem se neotočila. S kabelkou v ruce jsem vyšla ven. Musím se opít.

Právě sedím v baru a piju už asi nějakej osmej drink. „Co tady taková kráska sama?"uslyšela jsem slizkej hlas vedle sebe. „Nestarej se" odpověděla jsem s nezájmem a mávla na barmana, který mi nalil znovu, ale semnou to nic nedělalo. Chce to něco silnějšího. Zaplatila jsem a vyšla z baru.

Stála jsem obchodem s flaškou whisky. „Nenávidím ho" zakřičela jsem. Můj hlas se nesl prázdnou ulicí. „Já prostě nejsem na hodný kluky" mluvila jsem si dál sama pro sebe „vždy si vyberu kretény, kteří mě budou mlátit a nebo si ze mě udělají děvku na jednu noc" pořád jsem mluvila a upíjela si z flašky. „Nenávidím je, dám se na jeptišku!"rozhodla jsem se. Už jsem stala v ulici, s mojím nebo spíše naším bytem. „Nenávidím" škyt  „ty boty" škyt „ jsou hrozný" škyt. Sundala jsem si nepohodlný body a sedla si na chodník. „Nebo bych se mohla nechat přeoperovat na kluka" řikala jsem opileckým hlasem „nechám si dolů našít ptáčka" dopila jsem a mojí nejlepší kamarádku zahodila. „Jdeme!" poručila jsem sama sobě a vydala se s botama v rukou domů.

Když jste opilí je těžký se zaměřit na jednu věc. „Kurva" hodila jsem klíčema o dveře „už nejsme kamarádi klíčku" natáhla jsem ruku na zvonek a začala zvonit.

Poprvý-nic!

Podruhý-nic!

Seru na to. Začala jsem zvonit, jak šílená. „Otevři ty dveře, ty božskej parchante!" začala jsem bušit na dveře a pořvávat. „Sakra, víš kolik je hodin? začal otevírat, ten dement dveře. „Mio?!"řel překvapeně. „Uhni!"odstrčila jsem ho stranou a nemotorně vešla. „Jsou dvě ráno Mio!" zakřičel „kde si kurva byla" začal se ke mě zuřivě přibližovat.

Byl jako Lucas..

Rozklepala jsem se strachem. „Mio?" zašeptal a přiblížil se ke mě. „Proč pláčeš?" otíral mi slzy, o kterých jsem ani nevěděla. „Chováš se jako on!" rozkřičela jsem se. „si uplně stejnej"vyběhla jsem do pokoje, kde jsem se zamkla a opřela se o dveře.

Omlouvám se za chyby.

Je to kratší kapitola, mám toho teď docela dost.

Doufám, že se líbí.