MR. POPULAR

2.

První den školy, ty náno.

Ano, přesně tuhle větu řekl dneska o půl 8 můj kámoš Casper, když jsem se se snažila zabít vynálezce budíku. Ano, vím, že je mrtvý. Moje logika toto.

Právě stojím před zrcadlem a prohlížím si svůj jednoduchý outfit (media). Nechci na sebe připoutat moc pozornosti, takže jsem zvolila ležérní oblečení.

„She told me, "Don't worry about it"
She told me, "Don't worry no more"
We both know we can't go without it
She told me you'll never be alone, oh, oh, woo

I can't feel my face when I'm with you
But I love it, but I love it, oh
I can't feel my face when I'm with you
But I love it, but I love it, oh!" Neumím zpívat, ale co jineho dělat, když si zapínáte kozačky. Jak jsem na to přišla už včera, v tomto bytě se chodí v botech.

Co nejvíce se raději hned ráno zdržuji v pokoji. Nechci vidět Zasranýho Parkera hned po ránu.

8:16! Nezdržuj to, ty inteligente. Příjdeš pozdě.

Neptejte se na to, jak znám cestu do školy. Prostě jí vím. Byla jsem tím tak nějak posedlá, že hned jak jsem se dozvěděla adresu nového ''domova'', tak jsem hledala nejkratší cestu. Ujetý? Nemyslím si.

„Kde se flákáte slečno dokonalá prdelka?" hned co jsem otevřela dveře z mého pokoje na mě promluvil ten dokonalej kretén. „Pane mám malý koule, uhněte stranou" mrkla jsem na něj, obešla ho a zamířila si to kuchyně. Vzala klíče od bytu a hodila je do kabelky, chystala jsem se odejít, když mi někdo zaterasil cestu. Někdo? To je pan Sebastián Zasraný Parker. Tu vůni bych poznala všude.

„Kampak krásko, nechceš svézt?" olíznul si rty. Tohle nedělej Parkere, na mě to nazabírá. Spíše si to snažím namluvit. „Přesně, nechci"mrknu na něj a odejdu z bytu. Zamířim si to kavárny kousek od metra. Koupím si kafe a čokoladový muffin.

...

To dáš, ty srabe. Prostě vlez do tý budovy, ty krávo.

Asi jste to pochopili určitě dobře. Stojím před vchodem do školy a přemýšlim jestli vzít dráhu už teď nebo až potom. „Ahoj, ty tu budeš nová, že? Já jsem Lucy a asi, co asi určitě jsme ve stejný třídě" popadla mě neznáma osoba za ruku a táhla dovnitř. „Máš už rozvrh?" zeptá se mě, když se najednou zastaví předdemnou uprostřed chodby. Holka málem by ses válela na zemi. „Umm ne?"odpovím a nadzvednu jedno obočí. „Aha" vydechne „Jak si řikala, že se jmenuješ?" usmála se. Ta holka je na drogách, že se porád jen směje? „Neříkala" odpověděla jsem stručně. „Jsem Mia" dodala jsem a potřásla si s její rukou. Trochu divné spojení . „Mohla by si mi-" přeruší mě hlas „Slečno mám jebatelnou prdelku, tady jste" Zabiju ho. Jo zabiju. Problém dokonalej kreténskej spolubydlící vyřešen. „Notak zlato, nedělej, že mě neslyšíš" to už na mě koukaj uplně všichni. Diky Parkere. Jseš kretén. „Ty znáš Sebastiána Parkera?" zeptá se stydlivě Lucy. „Bohužel"odpovím tvrdě. „Ukážeš mi prosím ředitelnu Lucy?" kouknu se na ní štěněcím pohledem. Na Parkera vrhnu vražednej pohled. KRETÉNE!   Zasměje se. Debil! „Jasně, tak pojď" zase mě táhne Lucy za sebou, jako nějakého psa.

....

„Dík, že si počkala" usměju se na Lucy. když vycházím z ředitelny. „Dej to sem"vytrhne mi rozvrh z ruky. To jsou zvyky tohle. „Máme spolu dneska všechny hodiny" řekne po nějaký chvíli a koukne okem na hodinky. „Zachvíli začína hodina"popadne mě za ruku a rozběhne se po chodbě. Jestli si někde rozmlátíme hubu, je to tvoje vina. Zastavíme se před dveřma 211, nikde není ani noha, všichni jsou zalezlí ve svých třídách. Lucy zaklepe a po tichém dále otevře dveře „Paní učitelko, já se omlouvám, čekala jsem na Miu před ředitelnou, abych ji ukázala cestu" vypustí ze sebe na jeden nádech. „V pořádku. Jděte se posadit" Lucy se rozejde ke svému místu a tím pádem se stávám středem pozornosti já. Všichni na mě upírají pohledy, kluci jakoby slintali a holky mě vraždí pohledem. „Vy budete Mia Scott?" usměje se na mě postarší paní. „Ano" řeknu stydlivě. „Jsem učitělka Jefferson" podá mí ruku, kterou hned přijmu. „Posaďte se vedle Lucy, když už se znáte" usměje se. A já s uměvem posadím, vedle mojí nové kamarádky. „Nenávidím být středem pozornosti" zašeptám k malé zrzce, která sedi hned vedle mě. „Jestě si tohodle užijeme" uchechtne se „zvykej si " jen zakroutím s usměvem hlavou. Najednou se rozletí dveře od třídy a v nich je..

TO SNAD NÉ! Nestačí že toho debila mám doma, ale i ve třídě? „Parker, Williams a spol. zase pozdě" řekne vražedným hlasem učitelka. „Omlouváme se"řekne otráveně Parker s nějakým černovlasým klukem nastejno. Vůbec nebylo poznat, jak moc upřímně to mysleli. Když Parker prochazí kolem mě, tak na mě mrkne. Aby ses pochcal.

„Mio, musím si něco vyřídit, počkej na mě před třídou ano?"šeptne ke mě Lucy „Hned budu zpatky" dodá. „Dobře"usměju se a ona jen kývne a jako neřízená střela vyletí ze třídy. Davám si do tašky sešit a zasouvám za sebou židličku. Už vychazím ze třídy, když mě někdo popadne za ruku a vtáhne zpátky do třídy. Jestli to tak bude pokračovat, tak budu bez ruky. Přirazí mě ke zdi  a chytne mě za boky. Ta vůně. Parker. „Zblaznil ses, pust mě" snažím se ho odstrčit, ale marně. Co proti němu zmůžu? Jasně, že nic, ty blbko. Je o dvě hlavy větší, nejsi superman. „Co chceš?"řeknu už o něco rozzuřeněji. „Klid Mio"zašeptá a začne se ke mě sklanět. „Co chceš?"zopakuji moji předchozí nezodpovězenou otázku. Už je tak blízko, že by stačilo nepatrné pohntí hlavy a naše rty se o sebe otřou. „Chci tě jen políbit" zašeptá mi na rtech a přiloži svoje sty na moje a čeká na mojí reakci, když nepřichází žádné moje protestování, což jsem i ja docela překvapená, uděla první pohyb a já sním spolupracuju. Cítím jak mi v břiše líta roj motýlů. Jeho ruce my zajedou pod tričko a to mě probere z tranzu. Odstrčím ho od sebe. „Tohle už nikdy nedělej" jsem neuvěřitelně nasraná a ani nevím proč. „Líbáš dobře, prdelko" placne mě po zadku a odejde ze třídy.

...

Zbytek školy uběhl normálně. Sebastiánovi jsem se snažila vyhýbat. Dozvěděla jsem se o něm spostu věcí. Tak jako například: Je to nejpopulárnější kluk na škole, holky mu doslova skačou do postele, ale se žádnou z nich nikdy nechodil, je to fotbalovej kapitán a další nepodstatný blbosti. Kdo by kdy řekl, že malá Lucy tohle všechno ví, no ne? Je jak mluvící encyklopedie. Pořád jen mluví, mluví a mluví. Domluvila jsem se sní, že půjdeme po škole do kavárny a právě teď vycházíme ze školy a jdeme směr kavárna. Je to taková úžasně vypadající kavárna kousek od školy. Vypadá to tu jako z Harryho Pottera. Nevím, proč mi to tak připadá, když s Harrym nemá nic společného, ale to je jedno.

„Co to bude děvčátka?" usmála se na nás starší paní. „Dvakrát černý čaj s citronem" usměje se Lucy. Už chci něco namítat, ale Lucy mě umlčí se slovy 'Dělají tu ten nejlepší čaj' a světe dív se, měla pravdu. Sice to je jen čaj, ale je užasnej. Dozvěděla jsem se o Lucy spoustu věci. Bydlí kousek od školy a má mladšího bráchu Toma. Je jí 16. Má ráda žirafy, mimochodem já taky. Je to moc fajn holka. Domluvila jsem se sní, že se ráno sejdeme tady v kavárně v 8:00 a každá jsme šli svou cestou.

.. Odemykání dveří po tmě je těžší než jsem čekala. Po 10 minutovém boji s panem Zlobím Vás Jmenuji Se Klíč , jsem otevřela dveře a to co jsem slyšela mi vyrazilo dech.

On tu jebe s holkou?

Tak to teda né.

Já tu bydlím taky.

Šla jsem do koupelny, navlhčíla ručník a rozmazala si s ním řasenku. Tohle bude sranda. Začla jsem dělat, že hystericky brečím a vydávala slova jako 'Jak si mi to mohl udělat? Ja myslela, že mě miluješ' Ta holka vyletěla z toho pokoje jako střela už ve spodním prádlem a začla se mi omlouvat a pak rychle vyletěla z bytu. To si zvládla na jedničku Mio. Pochválila jsem se a šla do koupelny se odlíčit, už odlíčená jsem se chystala jít do svého pokoje, ale zastavil mě neuspokojený Sebastián..

Omlouvám se za chyby. Doufám, že se líbí. Bubu ráda za každý názor.