MR. POPULAR

18.

Mia:

Po škole jsem se vytratila z kruhu otázek a zabijejících pohledů Sebastianovo armády. Všechny stáli v pozoru u mé skříňky, když jsem vyšla ze třídy a propichovali mě očima. Zdrhla jsem Lucc, zdrhla jsem od zbytečných problému. Zdrhla jsem od všech. Nemůžu se znovu zamilovat, ikdyž už je asi pozdě, ale já prostě nemůžu. Vyšla jsem z budovy a nadechla se. „Super" zamumlala jsem poněkud zamyšleně. Rozhlídla se kolem sebe a co jsem neviděla. Sebastiána bežícího přímo ke mě. „Kurva! Ne, ne, ne" couvala jsem co nejdál od vchodových dveří a rozhlížela se kolem sebe. Musím si najít ukryt před atomovou bombou. „Mio" rozrazil dveře a já se rychle otočila a chtěla se rozběhnout pryč. Nechci tu být. Chytil mě za ruku a stahnul k sobě. Koukala jsem se mu do očí a jeho oči se vpíjeli do těch mých. Bylo nám jedno, že celá škola kouká na nás. Na populárního kluka a holku, která neví co chce, ale nám to nevadilo. Mě to nevadilo, měla jsem potřebu se ho dotýkat. Bylo to jako tlačítko, které se uvnitř mě vždy stlačilo, když se mě dotknul. Už jsem dávno přišla na to, že by bylo asi lepší nechat volný průchod svým citům, ale já to prostě neumím. Neumím říct někomu, že ho miluju a záleží mi na něm více než by mělo. „Teď už tě nenechám utéct ani mě ignorovat" koukal se mi do očí a já sledovala jeho pusu.Jeho dva hebké polštářky, které když přiloží na ty mé, tak mám pocit, že bych mohla všechno. Vůbec jsem nevěděla co říká, pořád jen otvíral a zavíral pusu a já se soustředila na to otvírání a zavírání. Podívala jsem se do jeho tváře, byl roztomilej, když se snažil něco vysvětlovat. Kurva! Jsem kráva. Jsem, ale já musím. Musím to udělat. „Já to mám asi stejně" zamumlala jsem skoro neslyšně. Jeho oči se rozzářily. Slyšel mě. Sakra! „Co si to řekla?" usmíval se jako sluníčko na hnoji. V jeho tváři to jen svítilo a já myslela, že umřu. „Že jsem se asi do tebe zamilovala" koukla jsem se přes jeho záda a viděla Lucy jak se usmívá, Davida jak se usmívá, jen Sebastiánova armáda se mrčila a kdyby mohla tak by vytáhla kulomety a prostřílela mě. Sebastían se pořád usmíval a ppřitáhl mě ještě více k sobě. „Já to věděl" omotal ruce kolem mého těla a přibližoval se svýma dvouma polštářkama k těm mým. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem to řekla. Teď semi určitě vysměje. On ale přiložil svoje rty na ty mé a začal pomalu pohybovat. Naše rty jakoby k sobě už patřili. Umí užasně líbat! Pomalu jsme se od sebe odtáhli a opřeli si čela o sebe. Pořád jsme byli u sebe tak hrozně blízko. „Já to mám asi stejně" zasmál se a já se musela pousmát také „Co si řekl?" řekla jsem s úšklebkem. „Že jsem se asi do tebe zamiloval" přitáhl si mě k sobě „uvědomuješ si, že těď už tě nenechám být nikdy" pošeptal mi do ucha. „To mě nenecháš jít ani na záchod se vyčůrat?" cítila jsem jak se zasmál. „Božee" vydal ze sebe „takže budeš moje prdelka?" kouknul se mi do očí a já se v nic úplně ztrácela. Na to oslovení jsem si už zvykla tak moc, že si nemím představit den bez oslovení prdelka a hlavně jsem si zvykla na zasraně dokonalýho Sebastiána Parkera, kluka kterého asi miluju. „Asi jo" zaklonila jsem hlavu na stanu a umála jsem se. Šlo vidět jak se mu pomalu rozzářily oči. Rozzářili se mu jako malému dítěti, který dostal hračku. Chytil mě pevně kolem pasu a zatočil semnou a pořád opakoval 'si moje, si moje'. Já se musela usmívat jak idiot, vůbec jsi v tuhle chvíli nedokážu uvědomit na co jsem kývla. On je můj! Je jenom můj! „Zajdeme někam?" položil mě na zem, ale ruce nedával z mého pasu pryč. Nebyla jsem schopna slova, pořád jsem se usmívala na jeho zařícím obličejem. Jsem blázen! Zbláznila jsem se! Dočista! Jen zakroutil nademnou hlavou a popadl mě za ruku. „Myslím, že souhlasíš" rozběhl se semnou k autu. Otevřel mi dveře a počkal až nastoupím. Už jsem byla jednou nohou v autě, když jsem pocítila na mém zadku štiplavou bolest. „Tomuhle nikdy nedokážu odolat" zamumlal a radši rychle obešel auto. Máš štěstí Parkere. Máš nehorázný štěstí. „Zapni si pás jo?" připnul si pás a tázavě se na mě podíval. „Jo jasně" řekla jsem takovým tím 'no jó prosimtě'. Zapnula jsem si pás a Sebastián otočil klíčkem. Jednu ruku si položil na volant a druhou na moje stehno, kde přejížděl nahoru a dolů. „Kam jedeme?" zeptala jsem se a podívala jsem se na Seba. Nespouštěl oči ze silnice. „Víš, že ti to neřeknu, tak proč se ptáš?" zasmál se a zastavil na červený. „Tak nějak jsem doufala-" umlčil mě polibkem. „Stejně ti to nepovím" zasmál se a já měla chuť ho uškrtit. Nenávidím, když tohle někdo dělá.
********************************************************************************************************

Takže girls, tady je další část. Tak jaký máte názor na vztah Mii a Seba? Jak to bude dál?
Kam myslíte, že Seb vezme Miu?
PS: Na obrázku Sebastián*-*