MR. POPULAR

9.

Sebastián:
Ona mi to opravdu sežrala. Opravdu mi to uvěřila. Jak bych mohl spát s opilou holkou? Jako chci jí do postele, ale chci aby si pamatovala, kdo ji tak božsky ojebal. „Mio?" zakřičel jsem, když jsem uslyšel bouchnutí dveří. Ona mi to opravdu uvěřila a teď utekla? To je až taková citlivka? Šel jsem do kuchyně, kde jsem si udělal kafe a sedl si na gauč. Ale nahou jsem ji viděl. „Do prdele!" zaklel jsem, když jsem si vzpomněl na její úžasné tělo. To jak na sebe vzala tu deku, když jsem vlítl do pokoje. Kdo tě asi svlékl, zlato? To tě nenapadlo. Úžasný pocit se dotýkat jejího úžasně rozpáleného těla. Bože až mi ztvdnul. Musím na vzduch. Vzal jsem do ruky mobil, který ležel tak osaměle na stole a vytočil Dava (nemám ani ponětí, jak se to jméno skloňuje, takže budeme předstírat, že je to správně napsané, ok? :D) „No nazdar bráško" zasmál jsem se. „Ještě jednou mi řekneš bráško, tak ti utrhnu ptáka" uslyšel jsem nenávistný hlas mého jediného opravdového nejlepšího kamaráda „ Dobře, dobře" měl jsem nutkání zvednou ruce nad hlavu, ale pak mi došlo, že to nemůže vidět „nezajdeme někam?" dodal jsem a doufal, že mě neodpalkuje. „Chceš do Stars co?" zasmál se. Kurva ten mě má ale prokouklýho. „V 10 tě vyzvednu" zasmál jsem se a ukončil hovor.
....

„Bro, tak mi tady s Katy jdeme už jo" řekl opilým hlasem Dave a chytil blondýnku kolem pasu. „Já se ale nejsem Katy, ty kreténe" vytrhla se mu, vrazila facku a nasupeně odkráčela pryč. „Stejně si na mě byla až moc odměřená" zakřičel na vdavu ztrácící se postavu a a já měl co dělat, abych nevybuchl smíchy. „Jsi dement kámo" poplácal jsem ho po rameni „jdeme domů, dneska to tu stojí za hovno" táhl jsem ho k východu.

...

„Mio?" zakřičel jsem, když jsem přijel domů, ale odezvy se mi nedostalo. Nevrátila se ještě. Kurva vždyť jsou 2 ráno. Vzal jsem do ruky mobil a hledal její číslo, ale pak mi došlo, že ho nemám. Chodil jsem na chodbě pořád sem a tam a nevěděl co dělat. Sedl jsem si na zem a opřel se o skříňku. „Lucy" řekl jsem, když mi došlo, že ona určitě bude mít její číslo nebo bude dokonce Mia u ní. Vytočit jsem její číslo. Počkat. Kde jsem vzal její číslo? No to je jedno. „Halo?" zamumlala ospale „Lucy?" oslovil jsem ji. „Pane bože, co chceš Parker?" řekla naštvaně „Dej mi číslo na Miu" vychrlil jsem. „Proč bych to jako dělala?" zeptala se pobaveně. „Protože budeš muset, jsou dvě hodiny, Mia není stále doma a já nevím, co dělat. Možná jsem hajzl, ale kdyby se jí něco stalo, tak bych to nesnesl" nevěřil jsem svým slovům. „Pane bože!"vykřikla a nadiktovala mi číslo. Rychle jsem to Lucy vypnul a zavolal na číslo, které mi nadiktovala. Přišlo mi to věčnost, ale seděl jsem na zemi a hádejte co po dvou minutovém papání stalo? Spadlo do hlasovky. Zbláznil jsem se. Proč se o ní vůbec starám? Mobil jsem položil vedle sebe a vyčerpáním usnul.

-----------------------------------------------------------
Ahoj lidi, takže jsem tu s dnešní částí a abych řekla pravdu, dochází mi nápady, ale nerada bych skončila s tímto příběhem. V hlavě se mi tvoří pořád nové a nové příběhy nebo aspoň nápady na nové příběhy. Nevím, jestli má cenu začínat další příběh. A ještě něco- Škola mi opravdu ničí život. A jedu na kofeinu, doslova. Takže se omlouvám za chyby, určitě to bude nedostatkem spánku:D
Doufám, že se část líbí.