The Second Face

40. Kapitola

Probudila jsem se ve sklepě, ležela jsem na matraci a měla na sobě pánskou černou košili. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale Chloe jsem nikde neviděla. Zajímalo by mě, jak dlouho tady jsem... Ale nad touto věcí přemýšlet nemusím, je to jen maličkost, kterou se nemusím zatěžovat. Spíše mě zajímá, kde je Chloe, celkem se o ni bojím. Vlastně bych se o ni bát neměla, nemám s ní nic společného, ale mě přirostla k srdci. Asi je absurdní, že si myslím, že je taková nevinná, ale mě taková přijde. Prožila si toho tolik, ale pořád se bojí. Je to něco jako moje sestra, sestra, kterou chci chránit. Mám ji prostě ráda a bolí mě, když vím, že jí tady ubližují. Nejraději bych ji dostala pryč z tohoto místa, od těchto lidí, ale asi to nepůjde....
Najednou se otevřely dveře a tímto temným místem na chvíli prošlo světlo. Uviděla jsem mužskou postavu, jak schází ze schodů a v náručí drží Chloe. Když se ta postava začala přibližovat,zjistila jsem, že je to Harry. Položil Chloe na matraci vedle mě a prohlédl si ji smutným pohledem. Posadil se vedle ní a pohladil ji po čele. Když jsem se na ni podívala, zjistila jsem, že je celá od krve.
,,Co se jí stalo?" zeptala jsem se.
,,Nevím, ten hajzl ji tak dovedl a pohodil ji na gauč..." řekl smutně. Poznala jsem, že ho to trápí.
,,Máš tu někde lékárničku?" zeptala jsem se ho.
,,Jo, hned ji donesu." přikývl a na chvíli zmizel.
,,Chloe.." zašeptala jsem a lehce s ní zatřepala. Po chvíli otevřela oči. Oči, které byly skleněné a byla v nich bolest. Posadila jsem ji a ona se o mě opřela. Za chvíli se ve dveřích objevil Harry, sešel se schodů a trochu se pousmál. Asi se mu ulevilo, že je v "pořádku" tedy spíše, že se probrala. Vzal Chloe a opřel si ji o sebe, abych ji mohla ošetřit. První jsem ji ošetřila menší ranky na obličeji. Asi tam bude mít menší jizvičky, ale s tím nic nenadělám... Potom jsem ji ošetřila strašidelné rány, které ji porývaly celé břicho a stehna, některé jsem musela dokonce i zašít.
,,Dones ji pití." řekla jsem Harrymu, když jsem ji ošetřila. Harry jen přikývl a opatrně ji položil, vypadala jako mrtvola, prostě hrozně strašidelné. Celkem jsem byla vyděšená z jejího vzhledu... Doufám, že ji bude lépe. Za chvíli doběhl Harry s vodou. Našla jsem v lékárničce paralen, která jsem ji podala a ona ho zapila. Potom si lehla a zase usnula.
,,Je mi jí líto." řekl Harry se smutným obličejem.
,,Ty ji máš rád." řekla jsem mu.
,,Já nevím. Prostě mi najednou přirostla k srdci. Já se ji minule ani nedotkl, to všechno Chriss, já bych to nedokázala. Asi k ní něco cítím..." řekl a trochu se pousmál.
,,Musíš nám pomoct nás dostat pryč." řekla jsem mu upřímně.
,,Pokusím se, slibuji." usmál se na mě a podíval se na ni a zase ji pohladil po vlasech. Bylo to tak sladké.

,,Tady máš číslo na manžela, zavolej mu a on ti nějak pomůže." usmála jsem se na něj a podala mu papírek s Jackovým číslem.
,,Děkuji, zavolám mu a něco vymyslím. Budu muset jít, kdyby se objevil Diego, měl bych problém." schoval lístek do kapsy a zmizel. Zůstala jsem tam tam sama s Chloe. Bylo mi ji tak líto. Přikryla jsem ji i mou dekou, aby ji bylo tepleji. Lehla jsem si vedle ní a zavřela oči...