The Second Face

13. Kapitola

Ráno mě vzbudilo neustálé zvonění telefonu. Můj telefon?! Já ho mám tady. U postele leželo na nočním stolku poskládané mé oblečení. V kapsičce na sukni byl vložený on, věc se kterou jsem byla se všemi v kontaktu. Natáhla jsem se po sukni, i přes ty všechny bolesti a vytáhla z ní telefon. Spousta zmeškaných telefonů od Zoe a od Erika. Měla bych jim asi zavolat, ale nevěděla jsem, co říct. Taky jsem tam měla spoustu práv. Tak jsem si je četla.

,,Kde jsi?! Nechodíš do práce, nejsi doma... Mám o tebe strach. Zoe"
,,Liliano, mohla by ses mi jako kamarádce ozvat. Zoe"
,,Lily, jsi v pořádku? Zoe."
,,Mám o tebe strach. Zoe"
,,Lily, kde jsi. Nejsi doma, nejsi nikde. Erik" Erik mi dokonce píše taky, to mě překvapilo.
,,Lily, mám o tebe strach a Zoe taky, bečí mi tu na rameni. Ozvy se. Erik"
,,Jsi u toho chlapa, se kterým jsi odešla? Zoe"
Na další zprávy jsem neměla sílu. Po tváři mi tekly slzy, nevím, co říct mým nejlepším kamarádům a lhát jin nemůžu. Ležela jsem na posteli a mobil svírala pevně v rukou. Ruce se mi třásly...
,,Dobré ráno, slyšel jsem tu šramot, tak jsem si uvědomil, že si už asi vzhůru." vtrhl do pokoje Jack s úsměvem na tváři. Ale úsměv mu z tváře brzo zmizel, když mě spatřil. 
,,Stalo se něco?" zeptal se starostlivě.
,,Psala mi Zoe a Erik, mají o mě strach." řekla jsem se slzami v očích.
,,Erik je tvůj přítel?" zeptal se nechápavě.
,,Ne můj soused, já si s mou prací přítele mít nemůžu. Zoe je u něj a bečí. Mají vážně strach..." dořekla jsem a čekala, co řekne.
,,Tvůj mobil musíme dát, co nejdále od mého domu, aby nás nenašel. A Zoe zavolám z čísla, které nejde vypátrat a ona vše vyřídí i Erikovi." informoval mě a já jen přikývla. Podala jsem mu mobil a on si ho vzal. 
,,Nepotřebuješ něco?" zeptal se mě.
,,Trošku bych potřebovala na záchod." zasmála jsem se slzami v očích. Chytl mě do náruče a donesl mě na záchod. V koupelně byl i během toho, co jsem čůrala, připadala jsem si celkem trapně. 
,,Teď tě vezmu do jídelny na snídani." řekl mi a zase mě chytl do náruče a nesl mě přes obří dům. Až jsme došli do obrovské jídelny. Byl tam nádherný lustr, který byl hrozně velký. Taky tam byl velký jídelní stůl, u kterého bylo spoustu židlí, ale místo jedná tam byl teď vozíček, ten byl nejspíše pro mě. Na stole byla spousta jídla a já hlad vůbec neměla, prostě žádná chuť k jídlu. Posadil mě na vozíček.
,,Copak si dáš k jídlu?" zeptal se s úsměvem.
,,Nemám vůbec hlad, dám si jen čaj." odpověděla jsem. Nalil mi čaj a osladil mi ho.
,,No něco k jídlu by sis mohla dát, něco málo ti naberu. Nic jsi dlouho nejedla, s takovou by jsi byla jen kost a kůže." mrkl na mě a vzal talířek. Nabral mi tam nějaké sýry a střapec hroznů. A podal mi ještě bagetky.
,,To spapáš, za chvíli si to dojdu zkontrolovat." pohrozil mi.
,,Ty jsi už snídal?" zeptala jsem se ho.
,,Už dávno, jdu zavolat Zoe a udělat něco s tvým telefonem." mrkl na mě a zmizel z jídelny. Seděla jsem sama u stolu a snažila se do sebe nasoukat to jídlo. Najednou se mezi dveřmi objevila nějaké žena. Mohlo ji být něco, tak pře čtyřicet.
,,Dobrý den, vy jste asi žena Jacka." řekla jsem s plnou pusou, což je dost neslušné. 
,,Dobré ráno a dobrou chuť. Ne nejsem jeho žena. Jsem tu něco jako služka, prostě v tomto domě dělám vše. Jmenuji se Lorry. A ty si Lily.. Jack mi vše říkal. Těší mě." vypadala dost mile.
„Mě taky těší." odpověděla jsem.
„Nakoupila jsem ti nějaké to oblečení, aby jsi nebyla pořád v tom pyžamu." usmála se.
„Děkuji." poděkovala jsem.

,,Nemáš vůbec zač, dám ti je do šatny, ať s tím nemáš práci." mrkla na mě a než jsem znovu poděkovala zmizela ze dveří. Chvíli jsem seděla u stolu s podepřenou hlavou a dívala se do blba. Ve dveřích se objevil Jack. 

,,Žeprý sis myslela, že je Lorry moje žena." zasmál se a já jen přikývla.

,,To vypadám tak staře?"zeptal se znovu.

,,Ne to ne, ale v této době chtějí muži chodit se staršími ženami, protože jsou zkušenější." vysvětlila jsem mu aha.

,,To není můj případ." usmál se na mě. Jen jsem přikývla.

,,Volal jsi Zoe?" zeptala jsem se ho. 

,,Ano. Řekl jsem ji vše, co se stalo. Ona ví, co dělám, ale nečekala, že bych do toho zatáhl tebe, jako nejlepší kamarádku. Já jen nečekal, že Paul by mohl být takový. S každou se jen vyspal, a pak ji zaplatil a vyhodil. Nevím, co to do něj vtrhlo. Moc mě to mrzí. Vše jsem ji vysvětlil, křičela na mě, ječela, šílela, ale pak se uklidnila. A vzkazuje ti, že se máš držet. A kdyby jsi chtěla můžeš ji přes můj telefon zavolat." vše mi řekl. Popravdě někdo to udělat Zoe, tak bych asi taky vyšilovala, Zoe je něco jako moje sestra. Díky ni jsem si začala vydělávat slušné peníze a mít se aspoň trochu dobře.

,,Děkuji, že jsi ji zavolal. Mohl by jsi mě provést po tvém době?" zeptala jsem se ho, abych zpříjemnila téma.

,,Dobře, udělám ti průvodce mým zámkem." zasmál se. Chytl vozíček a vezl si mě před sebou, vyjeli jsme hlavními dveřmi až k bráně.

,,Začneme přece pěkně od začátku." zasmál se. Vezl mě po příjezdové cestě, kolem které byl nádherně udržovaný trávník. Vzal mě první do garáže, která byla hned vedle toho velkého nádherného domu. Měl v ní více aut. V zadu stálo krásné bílé Audi R8, vedle něho stříbrné BMW i8 a poslední auto bylo černé BMW X6. Tak nádherné auta, no wow. Musela jsem mít otevřenou pusu dokořán.

,,Co na to říkáš?" zeptal se nadšeně.

,,Že tu máš úžasné auta." zasmála jsem se, ale byla jsem stále udivena. Vyjeli jsme s garáže a vjeli do domu.