The Second Face

41. Kapitola

,,Lilly" probudil mě hlas. Otevřela jsem oči a promnula jsem se je. Nade mnou byla Harryho hlava. Trochu jsem se lekla a chtělo se mi křičet. Hned mi dal ruku na pusu.
,,Pšššt, neboj." řekl klidně a já jen přikývla. Nic jsem neřekla jen jsem přikývla. Oddělal ruku z mé pusy.
,,Zavolal jsem Jackovi." oznámil mi.
,,A co?" zeptala jsem se ho zvědavě.
,,Máme domluvený plán, ale asi nám budeš muset pomoct, nevíme jestli to zvládneme sami." podíval se na mě a v očích jsem uviděla strach.
,,Ráda pomůžu, jen chci být, co nejdřív pryč." upřímně jsem se na něj podívala a čekala, co řekne.
,,Takže Jack je už na cestě, jelikož vím, že dnes bude Diego celý den doma. Jindy nevím, kde je a kdy se vrátí. Vím, že je to narychlo, jinak to nejde." jen jsem polkla a přikývla, i když jsem začínala mít strach. Přišlo mi to vážně dost na rychlo. Nejsme na nic připravení. ,,Prostě jsem mu řekl, kam má přijet a já na něj počkám. On mi dá nějaké zbraně. I pro tebe. Po té bude čekat před domem a já zajdu do sklepa a dám ti zbraň. Napíšu Jackovi zprávu, kde je Diego a akce začne. Jack vyletí dveřmi a my se k němu přidáme. A po té stačí zabít Diega." řekl naprosto klidně, jak kdyby to nic nebylo. Mě to přišlo celkem strašidelné a celým mým tělem projela zima.
,,A co Chriss a Chloe?" zeptala jsem se po chvíli.
,,Chriss o ničem neví a bude lepší, když o ničem ani nebude vědět. On je taky tak trochu bezcitný." řekl posmutněle. Asi je to zvláštní, ze začátku mi přišli strašně stejní, ale teď zjišťuji, že jsou jiní. Myslela jsem si, že Chriss je ten citlivější, ale zdání někdy klame. ,,No a podívej se na Chloe, tak je ráda, že leží. Skoro vůbec nereaguje, potřebuje doktora..." řekl ještě smutněji.
,,Neboj se náš plán vyjde a Chloe se dostane ta nejlepší péče." usmála jsem se na něj falešným úsměvem. Sama jsem nevěřila tomu, že tento plán může vyjít. Prostě je to narychlo a není to dostatečně promyšlené, bojím se toho a ještě víc se bojím toho, že je do toho už zapletený i Jack.
,,Přinesl jsem vám vodu a něco k jídlu." vyrušil mě Jack z přemýšlení a ukázal rukou na zem. Ležely tam láhve z vodou a chléb.
,,Díky" zašeptala jsem. I když byl chléb suchý, byla jsem ráda za vše. Podívala jsem se konečně na Chloe, která tam ležela pod dekami a oči měla stále zavřené. Hrudník se jí pravidelně zvedal, takže jsem věděla, že dýchá. Aspoň nějaká uklidňující věc. Přiložila jsem ruku na její čelo, hořela.
,,Má nejspíše vysokou horečku." řekla jsem se strachem, jelikož hořela doslova. Harry se na mě podíval se strachem v očích.
,,Co bude dělat?" zeptal se.
,,Netuším, my ji moc pomoct nemůžeme. Toto chce doktora." posmutněla jsem. Věděla jsem, že na doktora můžu momentálně zapomenout a taky jsem věděla, že toto není sranda.
,,Co mám dělat, abych ji aspoň trochu pomohl?" znovu se zeptal. S těma otázkami mi už lézt na nervy. Není příjemné, když přemýšlím a někdo se mě pořád na něco vyptává, hlavně v takové situace. Ze všech stran na mě začíná doléhat tlak, strach, nervy, bolest...
,,Potřebuje léky na snížení horečky, potom hodně zakryt, aby byla v teple a čaj. Více jí pomoct nemůžeme." řekla jsem celkem nepříjemně a šlo vidět, že si toho Harry hned všiml. Podíval se na mě ne moc pěkným pohledem a jen přikývl. Stoupl si a zmizel. Seděla jsem tam vedle té chudinky, bylo mi jí vážně celkem líto. Může to být něco vážného... Potřebuje doktora!! Za chvíli vtrhl do sklepa opět Harry, rychle utíkal po schodech dolů až doběhl k nám. Opřela jsem Chloe o něj. Dali jsme ji prášek a po lžičkách trochu čaje, aby nebyla dehydrovaná. Po té jsme ji opět položili na matraci a pořádně přikryli. Harry donesl spoustu dek a ještě nějaké i pro mě.
,,Chci mluvit s Diegem." řekla jsem potichu a doufala, že mě slyšel.
,,Cože chceš?" zeptal se nechápavě.
,,Chci mluvit s Diegem." stoupla jsem si a on poznal, že to myslím vážně. Mlčky stoupl, přikývl a chytl mě za ruku. Nic jsem neříkala a mlčela. Celou domu jsem šla za ním. Vyšli jsme další schody na horu a Harry zaklepal na dveře. Vstoupili jsme do pokoje, který byl velký a podle všeho sloužil jako pracovna. U velkého okna byl stůl se židlí. Na stole byl počítač a všemožné na psaní a taky spousta papírů. Všude kolem byly skříně nebo poličky, plné složek. Zajímalo mě, co vše je v těch složkách.
,,Diego." řekl Harry a odkašlal si,čím upoutal jeho pozornost.,,Ta holka chce mluvit." ukázal na mě a posunul mě do předu.
,,Dobře, tak nás tady nech o samotě." přikázal mu Diego a během chvíle jsem uslyšela bouchnutí dveří. Bylo mi jasné, že Harry odešel.
,,Tak co po mě chceš?" zeptal se Diego.
,,Chloe. Chloe leží ve slepě má asi vysokou teplotu, není na tom dobře. Potřebuje prostě lékaře." řekla jsem stručně. Čekala jsem na jeho reakci. Chvíli mlčel a chodil po místnosti. Pak se nadechl...