The Second Face

11. Kapitola

Když jsem se probrala všechno mě bolelo. Hlava mi třeštila a hrozně mě bolela. Celým tělem mi projížděla ukrutná bolest, myslela jsem, že umřu. Ta bolest byla k nevydržení. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Zjistila jsem, že ležím na zadních sedačkách auta. V autě jsem byla jen já a někdo, kdo řídil. Netušila jsem, kdo to je, jelikož jsem viděla vše rozmazaně.
„Kde to jsem?" zeptala jsem se chraplavým hlasem.
„V autě" zašeptal mužský hlas.
„Kdo jsi?" vykoktala jsem.
„Jack" odpověděl prostě mužský hlas.
„Jack?" zeptala jsem se nechápavě.
„Bratr Zoe." vysvětlil mi. Což dávalo celkem smysl.
„Co se stalo? Kam jedem a kde je ten hajzl?" vyptávala jsem se. Zajímalo mě tolik věcí.
„Prostě ten hajzl tě začal zase mlátit a ty jsi hrozně křičela. A tak jsem tam vtrhl a uviděl, jak tě škrtí. Byl to dost hnusný pohled. Tvoje oči plné slz a bolesti. Musel jsem ti pomoct ani nevím proč, ale musel.... Zakřičel jsem na toho hajzla, ale on nepřestal a hodil s tebou o zem. Spadla jsi na záda, vypadalo to strašlivě, udeřila jsi se do hlavy a upadla do bezvědomí. Myslel jsem si, že je po tobě. Naštval jsem se a šel po tom hajzlovi, jak mu říkáš. Zmlátil jsem ho, musel jsem se za tebe pomstit. Vzal jsem tě do náručí a odnášel si tě. Křičel za námi, že si nás najde, ale toho se neboj. Pak jsem zjistil, že dýcháš, takže se mi strašně ulevilo. Byl jsem rád, že žiješ. No a teď si tě vezu do mého domu, o kterém nikdo neví. U tebe doma by si tě mohl najít a to by jsi už nemusela přežít... No a jak se cítíš?" zeptal se hned, jak mi vysvělil, co se stalo.
„Bolí mě hlava a hrozně mě třeští, taky mě hrozně bolí záda, obličej...vlastně mě bolí vše." postěžovala jsem si na všechny bolesti.
„U mě doma čeká doktor. Hlavně odpočívej za chvíli budeme u mě." domluvil a já nic neřekla. Zavřela jsem oči a snažila se nemyslet na tu bolest, ale nějak moc to nešlo. Ty bolesti byly nesnesitelné. Když auto zastavilo, došlo mi, že jsme už u něj. Chtěla jsem si sednout, ale vše mě děsně bolelo, takže jsem si ukrutnou bolestí znovu lehla.
„Lež, já si tě odnesl." řekl a vysedl z auta. Za chvíli z něj vytahoval i mě, nesl mě v náručích do jeho domu. Vše mě tak bolelo, že mi sem tam ukápla i nějaká slzička. Položil mě nejspíše do obýváku na gauč, kde čekal už doktor.
„Tak slečno, copak vás bolí?" zeptal se doktor.
„Bolí mě hlava a hrozně mě třeští. Taky mě hrozně bolí záda, nemůžu se skoro ani hnout, jak je to bolestivé. Jinak mě hrozně bolí zápěstí a tváře." domluvila js a čekala, co se bude dít. Nějak mě vyšetřil a já čekala na to, co mi řekne.
„Nejspíše je to silný otřes mozku a naražená páteř, mícha by neměla být poškozena. No a jinak máte spoustu pohmožděnin. Tady Jack se o vás postará, vše mu vysvětlím a vy si s ničím nedělejte starost. A odpočívat." informoval mě doktor a já jen přikyvovala. Jack mě chytl do náručí a někam mě zase nesl.