The Second Face

15. Kapitola

V mé ložnici byla už ustlaná postel a šatna plná oblečení. Lorry je vážně rychlá. 
,,Můžu ti vybrat oblečení?" zeptal se a já jen přikývla. Za chvíli došel ze šatny a v ruou držel nějaké oblečení. 
,,A můžu tě i obléct?" zeptal se znovu.
,,Jo můžeš, já se sotva pohnu, takže budu ráda." řekla jsem mile. Oblékl mi čisté spodní prádlo. Dal mi černou krajkovanou podprsenku a černá tanga. On mi dal tanga?! Navlékl mi silonky a oblékl černé tílko a nasadil bílé šortky s vysokým pasem. Obul mi černé conversky. Má vážně dost dobrý vkus.
,,Můžu tě i učesat?" zase se zeptal a já jen přikývla. Posadil mě před zrcadlo, které jsem v pokoji. Vzal si hřeben a začal mi rozčesávat vlasy. 
,,Můžu se tě na něco zeptat?" zeptala jsem se zvědavě a čekala na odpověď.
,,Jo, jasně, ptej se." řekl klidně.
,,Proč ty si žiješ takto a Zoe je na tom, jak to říct...hůř?!" vyhrkla jsem, tak nějak ze sebe.
,,No, já jsem o něco starší, jak Zoe. Nevím kolik je tobě, ale Zoe je osmnáct. No a mě je 29, takže mezi námi je celkem dost velký věkový rozdíl. Dřív jsme si ze Zoe skvěle rozuměli, já jsem se o ni staral, česal jsem ji, bylo to něco, co mě bavilo. Proto chci česat i tebe, chci se o tebe postarat, jak nejlépe to půjde. Ale Zoe byla od mala tvrdohlavá a vždy muselo být, tak nějak po jejím. Takže když pak byla už starší, začali jsme se odcizovat. Ona si myslela, že se o sobe zvládne postarat,když zemřeli naši rodiče. Prostě chtěla dokázat, že je samostatná. Nerada si nechává pomoct od ostatních. Já mám spoustu peněz, jelikož podnikám, zvládl bych se o svou sestřičku postarat. Mockrát jsem ji to nabízel, ale ona bohužel mou pomoct nepřijala. Vždy mi řekne, že se má fajn, ale já vím, že ne. Vím, kde žije, vím, čím se živí. Chci ji pomoct, ale ona má svoje. Takže si žije, jak si žije a já s tím bohužel nic neudělám. Ale kdyby mě požádala o pomoct rád bych ji pomohl. Vlastně na tu příležitost čekám." řekl trochu posmutněle, bylo mi ho vlastně líto a soucítila jsem s ním. Věděla jsem, že se asi cítí jako by ztratil sestru. Já s bráškou jsme byli o patnáct let a j ho milovala. Ale nebudu se k tomu vracet.
,,Aha, promiň, že jsem se na to zeptala." omluvila jsem se. Jen přikývl, jakože je vše v pohodě.
,,Kolik je ti?" zeptal se mě a celkem mě zaskočil.
,,Je mi 16." řekla jsem a jeho tvář vypadala celkem překvapeně. Asi ho chápu, protože je mu 29 a vyspal se s 16ctkou. Asi zvláštní pocit.
,,Zoe mi řekla, co tě k té práci přivedlo, když jsem s ní mluvil. Erik jí to řekl..." odůvodnil mi to a já jen přikývla. Vlastně jsem ráda, že to ví. Moc bych se k tomu nechtěla vracet. 
,,Jestli budeš chtít, pak nějak pomoct, stačí říct a už nikdy nebudeš muset dělat tu práci." mrkl na mě.
,,Dobře, kdybych potřebovala pomoct, tak řeknu." usmála jsem se na něj, ale věděla jsem, že bych mu asi o pomoct neřekla.
,,Hotovo." vyrušil mě z přemýšlení a já se na sebe podívala. Udělal mi krásný pevný drdol.
,,Wow, moc děkuju." poděkovala jsem s nadšením, protože ten drdol byl vážně nádherný.
,,Nechám tě tu teď chvílu samotnou, jdu si vyřídit něco do práce. Tak se uvidíme pak." rozloučil se a zmizel. Netušila jsem, co dělat. Tak jsem prošla knihovnu, ale nic mě nezaujalo. Byly tam samé knihy v angličtině a nebo nějakém jiném jazyce, takže bych se z toho moc nedozvěděla. Vlezla jsem do postele. Ležela jsem a dívala se do stropu. Hlavou se mi nehonily zase žádné myšlenky, prostě prázdno.