The Second Face

16. Kapitola

Sedíme u obědu, ale já nemám vůbec chuť k jídlu. Celkem se zde nudím, nemám tu, co dělat, ke všemu se sotva pohnu. Teď tu sedím a rýpu se ve špagetách.
,,Nechutná ti?" zeptá se mě Jack z ničeho nic.
,,Ne, já mám ráda špagety. Ale nemám chuť..." vykoktala jsem ze sebe.
,,Děje se něco?" zeptal se znovu.
,,Vlastně jo. Hrozně se tu nudím, nemám tu, co dělat. A nemůžu se ani pohnout..." dostala jsem ze sebe a čekala na jeho reakci.
,,Teď se posilni, někam tě vezmu. Ale nikdy jsem, tam nikoho nevzal. Ani Lorry, tam nemůže jít." zasmál se a já se pustila do jídla. Snědla jsem vše, i když jsem chvílemi nemohla. Připadala jsem si jako malé děcko, prostě natěšená a ani jsem nevěděla na co...
,,Připravena?" zeptal se po jídle a já s nadšením přikývla. Vzal vozíček a vezl mě do výtahu. Jeli jsme po dům. On má ještě něco pod domem?! Sjeli jsme tedy pod dům a před námi se objevily obří dveře. Zadal nějaký kód a dveře se otevřely. No, tak to je moc i na mě. Nevěděla jsem, co mám čekat. Ale když jsme vešli dovnitř, zjistila jsem, že to není nic horšího než jsem si myslela.
,,Toto místo mám hrozně rád, vždy se zde skryju před světem. Nikdo o mě neví a vyjdu si až se na to cítím." mrkl na mě a vezl mě před sebou.
,, A jak dlouho tu budeme my?" zeptala jsem se.
,,Jak dlouho budeš chtít a jestli tu vůbec budeš chtít být..." řekl váhavě.
,,Jasně, že tu chci být." řekla jsem s nadšením. Přišlo mi jako bychom se ukrývali v nějakém bunkru, jako malé děti. Prošli jsme podzemním "domečkem". Bylo to takové útulné, ale pořád lepší než můj byt. Měl tam menší obýváček, který byl snad ze vším všudy. Měl tam menší sedačku, dvě křesílka a dost velkou televizi, pak tam měl malinkatý jídelní stolek. Kuchyňku měl taky malou, ale měl v ní vše, co je potřeba v kuchyni. V koupelně byl jen větší sprchový kout, umyvadlo a záchod. Prostě obyčejná koupelna. A v ložnici měl ložnici, ve které měl velkou manželskou postel a skříň plnou oblečení. Počkat jedna ložnice?
,,Jedna ložnice?" zeptala jsem se zaraženě.
,,Pokud ti nebude vadit, že budeme spát vedle sebe, tak to přežijeme v jedné ložnici. No a pokud ti to vadit bude nemáš na vybranou:" řekl obyčejně a já se hodně zarazila. Jak jako nemám na vybranou? Dívala jsem se na něj dost překvapeně.
,,Dělám si srandu, když tak bych spal v ložnici." mrkl na mě.
,,Ne, v pohodě. Zvládnu spát vedle tebe." usmála jsem se na něj. Ale celkem se bojím toho, co by mohlo být, ale dobré je, že mě ty záda tolik už nebolí, takže se mohu aspoň trochu pohybovat. Takže bych se mohla bránit, ale on je v pohodě kluk a určitě by mi nic neudělal. Šli jsme do obýváku a on zapnul Xbox,hráli jsme nějaké auta, takže jsme neustále závodili. Byla to hrozná sranda a seděli jsme u toho hrozně dlouho. Když nás to přestalo bavit, tak jsme jen seděli a povídali si. Udělal chlebíčky, které jsme během povídání ujídali. Skvěle jsme si rozuměli. Doopravdy je to fajn kluk.
Najednou nastalo dlouhé ticho a my se dívali dlouze do očí. Najednou se nahnul a mě se zrychlil dech...