She's a good girl [FF Luke Hemmings Cz]

21. You should stop

Sophie

Pomalu jsem otevřela víčka a pohled mi padl na bílý hotelový strop. Zvedla jsem koutky do úsměvu a spokojeně se posadila. Mobil ukazoval teprve půl sedmé ráno, a tak jsem potichu vylezla z postele, oblékla se a s teniskami v ruce opustila pokoj.
V celém hotelu bylo hrobové ticho, jen z recepce se ozývala tlumená francouzská konverzace.
Na konci schodiště jsem si nazula boty a odcupitala pryč.

„Dobré ráno," mávla jsem na recepčního, jenž vedl rozhovor s někým ze zdejšího personálu.

„I vám slečno," pověděl anglicky a mile se usmál.

S dobrou náladou jsem opustila hotel a nechala se vnést do ranní atmosféry Paříže.
Na ulicích pobíhalo pár lidí spěchajících do práce a sem tam projelo nějaké to auto. Šedí holubi zobaly drobky z chodníku před pekárnou, z níž se linula nádherná vůně čerstvého pečiva.
Zaplula jsem do nejbližší kavárny a objednala si něco k snídani.
Na vysoké židli jsem pohupovala nohama do rytmu písničky hrající z rádia a očima jsem pozorovala lidi procházející za oknem. A ani jsem si nevšimla slečny, která mi přinesla mou objednávku.

„Ehm, madam?" položila mi ruku na rameno a já sebou prudce trhla.

„Omlouvám se nechtěla jsem vás vylekat," začala se ospravedlňovat a panikařit.

„Vůbec nic se nestalo," usmála jsem se na ni. „A děkuji."

Rukama jsem obejmula hrnek s capuccinem a trochu z něj upila. I když byl srpen, dnešní ráno bylo poněkud chladné a ruce mi po krátké době strávené venku prokřehly.
Když už jsem měla dlaně dostatečně prohřáté pustila jsem hrnek a dala se do snídaně.
Máslový croissan se mi v ústech přímo rozplýval a ja si připadala jako v nebi.
Dokud mi nezazvonil mobil.

„Michale děje se něco?" vyhrkla jsem vystrašeně. Proč by mi volal tak brzo, kdyby se nic nedělo.

„Soph, kde jsi? Všichni tady vyděšeně pobíhají a Luke se tady v křesle třepe a vymýšlí ty nejhorší scénáře."

„Dej mi chvíli. Co nevidět budu na hotelu."
Ukončila jsem hovor, rychle spořádala poslední sousta croissantu a dopila cappuccino. Na stole jsem nechala peníze a utíkala do hotelu.

Celá udýchaná jsem doděhla do vstupní haly hotelu, opřela si dlaně o kolena a v předklonu splácela svým plicím kyslíkový dluh.

„Můj bože Sophii, měl jsem takový strach kde jsi byla?" Přiřítil se ke mně Cal a pevně mě objal.

„Ty si běžela, to bys neměla stále si oslabená!"

„Ježiš Calume nebuď jak má máma," odbyla jsem ho mezi těžkými nádechy. Až po chvíli jsem si uvědomila, co jsem řekla. Sakra. Sakra. Sakra. Teď ne. Nadávala jsem, ale marně v očích už mě pálily slané slzy a tělo zaplavil hněv.
Nutně jsem potřebovala nikotin, jenže tu bylo ještě něco přednějšího. Musela jsem ostatním ukázat, že jsem v pořádku.
Překonala jsem tedy svou potřebu a rozmrkala slzy.

„Pojď, jdeme za ostatníma!" Popadla jsem Cala za ruku a vydala se k výtahu.
Za chvíli už jsem se nacházela v Lukovém a Ashovém pokoji.

„Lukey, zlato," dřepla jsem si před něj. Seděl v křesle, lokty opřené o kolena a hlavu v dlaních.

„Sophii, kde jsi-" Zbytek nedořekl, protože jsem ho přerušila polibkem.

„To je dobrý už jsem tady," pohladila jsem ho po tváři a palcem mu přejela po spodním rtu, který měl od polibku lehce napuchlý.

„Nikam už nechoď sama prosím," zašeptal a já ne něj zůstala koukat.

Luke

Měl jsem o ni strach. Mohl bych ji znovu ztratit a znovu už by to nemuselo dopadnou dobře, mohlo by to být navždy.
Ona mou žadost nejspíš nikdy nepochopí, protože ještě o nikoho nepřišla, ale bylo pro mě důležité, aby ji přijala a dodržela.

„Dobře," kývla po chvíli hlavou.

„Slib mi to."

„Slibuji," špitla tiše a oči měla přišpendlené na ty mé.

„Nechci tě už znovu ztratit," zamumlal jsem a pevně ji objal.
Její blízkost uklidnila tep mého srdce během chvíle.

Do pokoje vběhl Ashton a za ním hned Quinn
„Sophii!" vykřikla nadšeně a běžela k nám.

**

„Máme celý den volný, tak co budeme dělat?" prohodil Calum.

„Louvre?"

„To je nudný," nakrčil Cal obočí a zamyšleně se podíval na spičky bot.

„Mám nápad," pronesl jsem a všechny oči se otočily na mne.

„Co třeba Disneyland?" navrhl jsem a široce se usmál.

„To zní dobře," kývnul hlavou Mike a v očích se mu zajiskřilo. Vím, jak miluje adrenalinové atrakce.

„Ok, tak domluveno," vstal Cal od stolu a Sophie spolu s ním.

„Dojezte, já jdu s Calumem," usmála se na nás, stiskla mi ruku a spolu s ním opustila jídelnu.

Sophie

„Cale, máš cigaretu?" prohodila jsem tiše k němu a on ztěžka polknul a pak kývnul hlavou na souhlas. Věděl, že je mi marné domlouvat, že bych neměla, a tak se o to ani nepokoušel.
V tichosti jsme opustili hotel zadním východem, a zastavili se u prostřed úzké uličky.

Z vnitřní kapsy bundy vytáhl krabičku a nabídl mi.
Vytáhla jsem jednu a ležérně ji položila mezi rty. Cal udělal to samé, a pak nám ji oboum zapálil.

„Měla bys přestat," vydechl obláček kouře.

„To ty taky," namítla jsem a vtáhla podruhé.
Nikotin v těle dělal své a já na chvíli zase zapomněla na vše.

Potichu jsme stáli v uličce, každý popotahoval ze své cigarety a užíval si chvíli klidu.

Mám-li být upřímná, pohled na Cala s cigaretou v ústech a nasledně vydechujícího bílý kouř, bylo něco neskutečného.
Vzhled nevinného šťeňátka byl rázem pryč a nahradil ho člověk, jenž vypadal, že zdejší svět je mu někde a nikoho nepotřebuje.

Milovala jsem to, tu ráznou změnu, to jaký je doopravdy, když se otevře a nechá projevit i to, co skrývá v úplném nitru.