She's a good girl [FF Luke Hemmings Cz]

23. Thank you

Sophie

Chladný vzduch ovanul mé tělo a já se víc přitulila k Lukovi. Seděly jsme na nízké betonové zídce a sledovali večerní dění v Disneylandu. Kluci vedli poklidnou konverzaci o dalším koncertě, který se měl konat ve Španělsku přesněji v Madridu.
Očima jsem sledovala Quinn, jež se od jízdy v tom příšerném domě hrůzy vyskytovala pouze v Calumově blízkosti.
Stála vedle něj a vypadalo to, že čeká až Calum něco udělá.

„Tobě je zima," promluvila jsem k ní a narušila tak konverzaci kluků.
Quinn se na mě s nechápavým výrazem podívala a já se jen usmála a pohodila nenápadně hlavou ke Calovi a ona pochopila.

„Trošku," zamumlala a položila si dlaně na odhalené paže.

„Půjčím ti mikinu."
Sakra Ashi, tohle byla Hoodova chvíle ne tvoje

V Quinniných očích byla zoufalost a zklamání.

„Ďekuji," špitla a vzala si od Ashtona mikinu s mírným úsměvem.

Vypadala v ní komicky, šahala ji skoro až ke kolenům a vlezla by se do ní tak třikrát. Sama pro sebe jsem se nad tím pousmála.

„A tobě není zima, Sophii?" podíval se na mě Luke a zároveň se ode mne odtáhl a začal si rozepínat mikinu.

„Bylo mi fajn dokud si mě objímal."
Luke se roztomile usmál a přitáhl si mě do náruče. „Spokojená?"

„Nejvíc," zamumlala jsem mu do krku, ne který jsem následně přitiskla z lehka rty.

„Ale vy dva, nechte si to na hotel."

„Copak Irwine? Žárlíš?" rýpl si do něj Luke.

„Na to že máš Sophii? Nikdy," odsekl a Luke se celý napjal.

„Zlato, hlavně nic-" nestihla jsem to ani doříct a už stál na nohou.

„Tohle si slušně podělal Fletchere!" procedil skrz zuby a dvěma kroky dostal do jeho blízkosti.
Ash jen pokrčil rameny a na tváři se mu vytvořil nepěkný úšklebek.
Tohle si neměl dělat. Pomyslela jsem si a pak se vzduchem ozvalo plesknutí.

„Ta sedla," ušlo Mikovi z úst. Jeho slova následovala další rána, tentokrát od Ashtona.

Během chvíle jsem stála na nohách a rozběhla se k Lukovi. Teda chtěla jsem, ale zabránili mi v tom pevné paže, jež obmotaly kolem mého pasu. „Soph, s tím bys nic neudělala," zašeptal mi Cal.
Uvolnila jsem se tedy a Calumovy ruce pustily můj pas. Napočítala jsem do tří a rozběhla se k Lukovi.

„Sophii, stůj," ozval se za mnou Quinnin výkřik, na který jsem nedbala a to možná byla chyba.
Luke se prudce rozpřáhl pravou rukou a zasáhl přímo můj nos. S bolestným zakvílením jsem se sesunula na kolena a držela si obličej v dlaních. Po chvíli jsem na své studené pokožce pocítila něco teplého.

„Vy nejste normální," okřikla je Quinn a sehnula se ke mně.

„Všechno je to tvoje vina," obvinil Luke Ashe.
„Lukasi," pokusila jsem se vykřiknout, ale moc se mi to nepovedlo, to co vyšlo z mých úst de podobalo spíše zoufalému zaůpění.

„Sophii," kleknul si ke mně i on, „já-já se omlouvám, nechtěl jsem ti ublížit."

„Sakra Luku, mlč a radši mi dej kapesník." S Quinninou pomocí jsem se opatrně postavila.

Hlavu i oči jsem radši nechala skloněné, abych nemusela vidět tu lítost v jejich tvářích.
Celé dlaně jsem měla od krve, a dokonce mi i červené potůčky začaly stékat přes zápěstí na předloktí.

„Celá se klepeš Sophii." S těmito slovy mi Cal přehodil svou bundu přes ramena a následně mě posadil na lavičku.

„Ukaž mi to," vzal můj obličej zlehka do dlaní a zvedl ho.

„Jseš celá od krve, princezno," uchechtl se a já spolu s ním. Bylo fajn, že kolem mě nezačal poskakovat, jak zdravotní sestřička a šílet z mého stavu. Místo toho mi opatrně do nosní dírky strčil kousek kapesníku, aby tak zastavil krvácení a začal mi otírat obličej. Koukala jsem do jeho soustředěného výrazu, rty měl lehce pootevřené a oči upřené na mou zkrvavenou tvář.
Když byl hotov, palcem mi lehce přejel po vystouplé lícní kosti a roztomile se usmál.

„Děkuji," špitla jsem a sledovala jeho oči s vděčností.

„Quinn, máš ještě vodu?" otázal se jí, když vzal do dlaní ty mé, na kterých krev už postupně zasychala.

„Tady máš," podala mu láhev a on mi její obsah pomalu vyléval na ruce, ty nakonec pečlivě usušil dalším kapesníkem a postavil se ze dřepu.

„Myslím, že je na čase jít," pronesl vážně a ostatní jen přikývli na souhlas.

Všichni se otočili na odchod až na Luka. Ten popešel k lavičce a natáhl ke mně ruky. S pohledem do jeho očí, ve kterých se odrážely hvězdy, jsem je přijala a postavila se.

„Beruško, strašně mě to mrzí, tohle si nikdy neodpustím," zašeptal mi do vlasů, když mě objímal a něco v jeho hlase znělo jinak. Chvěl se mu, jako kdyby brečel.

„Lukey, hlavně neplač," pohladila jsem ho po tváři, „nic se nestalo."
Pak jsem se vyhoupla na špičky, a abych svě tvrzení potvrdila přitiskla jsem své rty na ty jeho.

Když jsme dorazili na hotel, bylo už hodně pozdě.
„Dobrou noc," šeptla jsem mu do hrudi, když jsme stáli před jeho pokojem v objetí.
Užívala jsem si chvíli, kdy byly jeho dlaně položené na mých bedrech, bradu měl opřenou na mé hlavě a naše těla nedělila žádná vzdálenost. Každou vteřinou jsem propadala v lásce k němu hlouběji a doufala jsem, že to tak i zůstane, že si nikdy nezačneme být cizí.