She's a good girl [FF Luke Hemmings Cz]

2. It is all my fault

„Polib Caluma"

Zamračila jsem se na Ashe a on se jen škodolibě usmál.

„Zlato jesti nechceš, můžeš pít!" řekl Luke, natáhl ke mně flašku a z očí mu při tom vyzařovala naděje.

„Ne děkuji, aspoň ti dokážu, že nejsem upjatá" odmítla jsem láhev s výrazem bez emocí a otočila se ke Calovi. Ještě jsem stihla zaregistrovat Lukuv zamračený obličej a tichý povzdych.

Calumovi hrál na tváři malý úsměv, ale v očích měl nejistotu. Naklonila jsem se k němu tak blízko, že se naše nosy dotýkaly. Jeho teplý dech mi dopadal na tvář a já si bezmyšlenkovitě olízla rty. Potom jsem vyplnila mezeru mezi námi. Jeho rty byly měkké a chutnali tak dobře.

Calum mi vjel rukou do vlasů a přitáhl si mě ještě blíž. Prohloubila jsem náš polibek a rukou mu zajela pod tričko.

„To by stačilo!" vykřikl za mnou rozčíleně Luke a následně mě odtrhl prudce od Cala a odvedl do našeho pokoje.

„Co to mělo znamenat Sophie?" podíval se zničeně na mě.

„Vůbec nic Hemmingsi" rozkřikla jsem se a odvrátila od něj pohled někam do rohu pokoje. Pak nastalo mučivé ticho, byla bych stokrát radši, kdyby na mě křičel.

„Nechci se hádat" chytil mě za obličej tak abych se na něj musela podívat.

„Sám si tu hádku začal" odsekla jsem a sklopila oči od těch jeho modrých.

„Já ne, to ten hajzl Calum" otočil se a odešel z pokoje.

„To je ti tak typické, shazovat vinu na ostatní" křiknu ještě, ale místo odpovědi ke mně dolehne jen dupot jeho nohou z chodby. A pak křik a dunivá rána. Z očí mi vyhrknou slzy a z úst tichý vzlyk. Rozběhnu se do obýváku.

Ash drží Luka a Mike Cala a snaží se je od sebe odtáhnout.

„Kdyby si nebyl takový vůl Lukasi, tak by to neudělala" křičí na Luka Cal. Luke se jen napřáhne a uhodí Cala silně pěstí. Ten se sesype Mikeymu do náruče.

Mne přemůže pláč, z očí se mi samovolně spouštějí slzy a z úst vychází srdcervoucí vzlyky. Pod náporem pláče nedokáži ani stát a tak padnu na kolena. Všichni ke mně otočí zrak a Luke se ke mně nakloní. Odtáhnu se dál, děsí mě, tohle nikdy neudělal. Ale co je to proti tomu co jsem kdysi udělala já? Nic. A přesto nechci na sobě cítit jediný jeho dotyk.

„Promiň" řekne skoro neslyšně a se sklopenou hlavou odejde pryč z místnosti.

„Jsi v pohodě Sophie?" zeptá se mě starostlivě Ashton.

„Já jo, ale co Calum?" odvětím a přesunu se ke Calumovi, kterého Mike položil na sedačku.

Shrnu mu vlasy z čela a zaměřím se na monokl tvořící se na jeho tváři.

„Postarám se o něj, vy si jděte lehnout, kluci" otočím se na Ashe s Mikem stojící ve dveřích obýváku.

„Dobře, dobrou noc" rozloučí se s námi a odejdou pryč.

„Zajdu pro led" šeptnu směrem ke Calumovi a odejdu do kuchyně. Z mrazáku vytáhnu pytlík ledu a vrátím se zpátky za ním. Sednu si na sedačku a jeho hlavu si položím do klína. Lehce přiložím led Calovi na oko a druhou rukou mu prohrabuji vlasy.

„Sophi?"

„Hm?" otočím pohled k jeho tváři.

„Je to všechno moje vina"

„Ne Cale není, je to jen moje vina, než jsem sem přišla, vše bylo mezi vámi ok a teď máte s Lukem problém se vůbec pozdravit" namítnu a on se posadí a zadívá se mi do očí.

„To není pravda" šeptne a chytne mě za ruku.

„Ale ano Calume je, jen si to přiznej, rozdělila jsem vás, měla bych jít zase pryč" odvrátím od něj pohled a on mě obejme.

„Víš, vzpomínám si na první den, co jsme tě potkaly"

Flashback

Calum

„Tak to se nám povedlo, kluci" plácne si s námi všemi Luke a vydáme se zadním východem klubu pryč. Vejdeme do úzké tmavé uličky. Ta by byla skvělá tak na vraždu. Pomyslím si. A společně s kluky ji projdu. Pak se ale zastavím.

„Počkejte" řeknu a všichni se na mě nechápavě otočí.

„Co je Cale? Já už chci domů" poškrábe se Ash na zátylku a zívne si.

„Vy to neslyšíte?" podívám se na ně a oni jen zavrtí hlavou až na Mikeyho. Ten beze slova zajde zpátky do tmavé uličky a já za ním.

„Jde to z tama" ukáži před sebe a oba se vydáme tím směrem. Naskytne se nám pohled na plačící dívku schoulenou u stěny. Pomalu si k ní kleknu a položím jí ruku na rameno. Ona prudce zvedne hlavu a její výraz je plný strachu. Nedokáži odtrhnout pohled od jejích prázdných očí.

„Co tam děláte?" zeptá se otráveně Luke a vydá se směrem k nám. Pak následoval výslech dívky, kluci se jí ptali na to, co tu dělá, jak se jmenuje, jestli se jí něco nestalo, kde bydlí atd... neodpověděla na jedinou otázku.

„Co teď budeme dělat?"

„Zavoláme policii" navrhne Luke a vytáhne ze zadní kapsy svůj iPhone.

„Jen to né, prosím" promluví najednou dívka s takovou vážností v hlase, že Luke schová mobil zpět do kalhot.

„Tak ji vezmem k nám" navrhnu a všichni se na mě podívají jak na blázna.

„No co? Vy ji tady chcete nechat na pospas nějakému vrahovi?" namítnu. Nikdo mi neodpoví, Luke jen vezme dívku ze země a vydáme se k nám domů. Nikdo za celou dobu ani nepromluví. Dívka se k Lukovi víc přitulí a usne mu v náruči.

Sophie

„Ještě nikdy si mi neřekla, co si tam dělala" zadívá se mi do očí, ale ne na dlouho, protože je sklopím ke svým rukám.

„Měli bychom jít spát" šeptnu a odejdu z pokoje.

„Jak jinak" zaslechnu ještě Cala.

**

„Proč nespíš?" zeptám se Luka, který mi obmotá ruku kolem pasu a přitáhne si mě na svou půlku postele.

„Čekal jsem na tebe" políbí mě na čelo.

„To si nemusel."

„Nemusel, ale chtěl" usměje se a opře si čelo o to mé.

„Sophii, promiň mi to všechno, nechtěl jsem tě tak vyděsit"

„To je dobrý si jen příliš žárlivý" odpovím mu a po dlouhé době se upřímně usměji.

„Chyběl mi tvůj úsměv" šeptne a lehce mě políbí.

Tak a druhá kapitola je tu, celkem mi trvalo, než jsem něco napsala, ale měla jsem v hlavě spoustu myšlenek a nebylo lehké je nějakým způsobem zformulovat.

Tak co myslíte jaký je důvod, proč bylo Sophie v té uličce, jaká je vlastně její minulost?

Každý vote a koment potěší :)

Sab ♥