She's a good girl [FF Luke Hemmings Cz]

25. Confusion

Luke

„Luku" zavzlykala už po třetí ze spánku a rukama šmátrala kolem sebe. Co se jí asi zdá tentokrát?

Seskočil jsem unaveně ze své postele a poslepu si vlezl k ní.

„Sophii, klid. Jsem tady," zašeptal jsem do tmy a nahmatal její ruku. Konečky prstů měla studené jako led a její tělo ovládal silný třes.
Znovu něco zamumlala a prudce škubla hlavou.

„Lásko, nic se neděje" vydechl jsem a hlavou se opřel o stěnu za sebou. Její drobné tělo jsem přivinul blíž k sobě a hlavu jí položil na mou hruď. Dýchala trhavě a mohl jsem cítit, jak zběsile jí buší srdce.
Po několika nekonečných minutách, kdy jsem ji hladil po zádech, se její dech zklidnil a přestala se hýbat. Mně brzy na to padla hlava na stranu a po chvíli i ke mně zavítal tvrdý spánek.

**

„Kluci kde je Luke?" zaslechl jsem Adamovu otázku a jen se přetočil ze zad na bok. Toho využila Sophii a obmotala jednu nohu kolem mého těla.

„Já nevím," zamumlal mu Calum na odpověď a následně dlouze zívnul.

„Tohle není sranda, jestli ve spánku odešel z tourbusu, tak bychom ho nemuseli najít, neboť už tu stojíme dvacet minut," pronesl vážně Adam a v hlase se mu odrážela panika.

„Hej, já nebývám náměsíčný," vyklonil jsem se z poza závěsu Sophiiné postele, jak jen mi to její nohy dovolily, a na oko uraženě pověděl.

Všechny pohledy se na mě překvapeně upřely a v Adamové tvář se objevila značná úleva.

„Co se vůbec děje?" prolomil jsem divné ticho a tázavě zvedl obočí.

„Jsme v Madridu, vzbuďte Sophii a přijďte do vstupní haly hotelu," rychle mi odvětil a s mobilem u ucha odkráčel pryč.

Pomalu jsem vylezl z postele a protáhl si záda.

„Vzbudíš ji nebo ji přeneseme?" pokynul Cal havou k spící Sophii

„Možná by bylo lepší ji vzbudit," odpověděl jsem a pomalu se k ní sklonil. Koukal jsem na její klidnou tvář, skenoval jsem každé místo od konečků černých hustých řas po koutky úst. „Ale udělej to ty," požádal jsem ho po chvíli, jelikož já bych to nedokázal.

Sophie

Na tváři jsem pocítila jemný dotek a mírně se usmála.

„Šmoulinko, vstávej," ozval se vedle mě milý hlas a jen podle toho oslovení jsem poznala, komu patří.

Pomalinku jsem rozlepila víčka od sebe a zakoukala se do jeho čokoládových štěněcích očí.

„Musíme jít na hotel," zašeptal a nespouštěl ze mě zrak.

Rozespale jsem se posadila a praštila se při tom do hlavy o horní palandu. „Auu," zaúpěla jsem a obličej zkřivila bolestí.

„Ty seš mi nemehlo," zasmál se Cal a pomohl mi vstát.

„Děkuji," špitla jsem vděčně a vtáhla si ho do objetí.

„Ehm, ehm!" odkašlal si vedle nás Ash a já se od Caluma odtáhla a obejmula i jeho. Ashe to poněkud překvapilo a než mně stihl stisk opětovat, já už ho neobjímala.

„Kde je Quinn?"otázala jsem se náhle a ti dva se kolem sebe jen zmateně podívali.

„Nejspíš už bude v hotelu," řekl po chvíli Ashton s hlavou pokynul k východy z našeho pojízdného ubytování.

**

„Soph, počky," ozval se za mnou Cal, když jsem šla do svého pokoje natěšená, ž se konečně pořádně vyspím.

„Copak?" otočila jsem se a chtěla se mu podívat do očí, jenže měl sklopenou hlavu, a tak mé oči padly na zvlněné pramínky jeho tmavých vlasů.

„Já jen," zamumlal potichu a oči stále upíral na špičky svých bot, „mám tě rád."

Pomalu jsem k němu přistoupila, vyhoupla se z pat nahoru a vtiskla mu pusu do vlasů. „Vždyť já tebe taky," špitla jsem a dala se zase na odchod.

„Sophii," ozval se po chvíli znovu tentokrát naléhavěji.

„Ano Cale?"obrátila jsem se k němu zase a čekala, co řekne.

„Dobrou noc," vyhrkl po chvíli mlčení a v rychlosti zmizel ve svém pokoji.

„Dobrou," zašeptala jsem tiše a zmateně. Věděla jsem, že jediný, kdo to mohl slyšet, byl maximálně tak květináč s bonsají vedle mě.