She's a good girl [FF Luke Hemmings Cz]

4. Sad memory

Sophie

Úplně naspod skříně jsem našla své černé plavky. Vypadaly jako nové nejspíš proto, že jsem je použila tak dvakrát za tu dobu co tady jsem. Navlékla jsem je na sebe a přes ramena jsem si přehodila ještě Lukovu flanelku.

Když jsem vešla na zahradu, u kraje bazénu stál Calum a k mému štěstí zády ke mně. Potichu jsem se rozběhla.

„Ani na to nemysli, Sophii" otočil se prudce čelem ke mně, já ale byla příliš rozběhnutá a nestihla jsem zabrzdit. Celým tělem jsem do něj vrazila a oba jsme skončili pod hladinou né příliš teplé vody. Najednou jsem nemohla vyplavat, nedokázala jsem udělat jediný pohyb. Vše kolem mě se jakoby zastavilo a v hrudníku mě začalo bolet z nedostatku kyslíku. Zavřela jsem oči a čekala, co se stane.

Najednou mě popadly něčí ruce a vytáhli nad vodu. Pohlédla jsem do Calových vyděšených očí a položila mu ruce na ramena.

„Jsi v pořádku?" otázal se a ztěžka polkl „co jsi tam dole dělala? Měl jsem o tebe strach."

Jediné na co jsem se zmohla, byly hluboké trhavé nádechy a skenování každé části jeho obličeje.

Pak ale můj pohled padl na osobu přicházející směrem k nám. Rychle jsem se od Caluma s omluvným pohledem odtáhla, ještě než nás Luke stihl zaregistrovat. Calovi se objevil na tváři nechápavý výraz, který zmizel hned, jakmile se otočil.

„Sophii proč si v bazéně s mojí košilí?" zvedl Luke tázavě obočí a na rtech mu pohrával provokativní úsměv.

„Ehm, já- já" nevěděla jsem co říct a Luke se rozesmál.

Připlavala jsem ke kraji bazénu a natáhla ruce k němu, jako žádost o to, aby mi pomohl ven. Taky se tak stalo, dřep si ke kraji, ruce mi položil kousek pod mé paže a lehce, jako bych byla pírko, mě vytáhl z vody a postavil před sebe.

Zahleděla jsem se mu do očí, ve kterých jsem se postupně začala ztrácet. Jediné co jsem ještě dokázala vnímat, byly jeho ruce, které mi něžně z ramenou svlékaly košili. Tu potom odhodil stranou na opalovací lehátko a usmál se tak, že se mu v tvářích vyrýsovaly ďolíčky, ze kterých by slintala asi každá holka.

„Vnímáš mě, zlatíčko?" probral mě z mého transu a já zatřepala hlavou, jako by mně to mělo pomoci k návratu do reality.

„Ehm ne, promiň" odpověděla jsem mu po pravdě, „co jsi říkal?"

„Nic důležitého" zkousl si spodní ret a pak mě popadl za boky a rozběhl se semnou přímo do bazénu.

„Né, Lukey nedě.." nestihla jsem to ani doříct a už jsem opět plavala ve vodě.

**

Můžou být asi tři hodiny ráno, já sedím na okenním parapetu nohy přehozené ven přes okraj a očima skenuji noční město.

Už je to zase tady. Depka. Vzpomínky. Litování činů, které jsem udělala.

Zničila jsem si život sama a začalo to jen blbým chozením za školu. Tehdy nerozumná patnáctiletá holka, myslela jsem si, že takhle budu něco víc, že už nebudu ta holka ze zadní lavice s průměrnými známkami. A tak se taky stalo, asi po měsíci flákání školy jsem si našla kamarády a měla jsem konečně kolem sebe lidi, kterým na mně záleželo. Jenže těmhle lidem nešlo jen o to ulít se ze školy, chtěli si užívat. A k tomu jim napomohla tráva a alkohol. Byla jsem blbá, že jsem se nechala svést na jejich stranu a necouvla z toho, ale nešlo to, cítila jsem se vedle nich tak šťastná, konečně plná.

A pak jsem se zamilovala. Bylo mi šestnáct, jemu osmnáct. Byl to vůdce, největší rebel na škole. Jeho pronikavě zelené oči a neupravené hnědé vlasy společně s cigaretou mezi rty vypadaly tak neuvěřitelně sexy. Nebyla by dívka, která by si ho alespoň jednou v životě nepředstavila, jako svého chlapce, ale on o žádnou neměl zájem. Byl neustále uzavřený, nikdo nevěděl, proč s tím vším začal, jaký byl jeho důvod. Nic.