Captains Tears

Kapitánovo dítě

Když nám přišel Tony tu novinku oznámit, všichni jsme zbledli. Kapitán asi nejvíc.

"Tak, asi víme, co budeme dělat..." Začal povídat Steve.

"Počkáme." Dokončil. Nevěřícně jsme ho pozorovali.

"Proč?" Zeptala se nakonec. Jeho odhodlaný pohled se přesunul na mě.

"Potřebujeme všechny bojovníky, co seženeme. Ty jsi těhotná a budeš čekat, než porodíš." Nadechla jsem, abych vzdorovala, ale pak všichni přitakali. Takže jsem mlčela.

Dnes přišel čas porodu.

Svého maličkého ptáčka cítím hluboko v břiše. Zlomil mi už dvě žebra, ale přesto ho miluji.

Tak moc ho miluji.

"Elis, drž se." Šeptá mi do ucha Steve. Nad námi jsou slyšet zvuky bubnů, jak okřídlení slaví mé umírání.

Prohnu se a zasténám bolestí. Nikdy bych netušila, jak takový porod může bolet. Ale bolí.

"Už je skoro venku Elis." Stiskne mi ruku Wanda a sleduje jeho hlavičku.

"Ááách!" Zakřičím a bubny nahoře ztichnou. Všichni mlčí.

S posledním výdechem ze mě vyjede ten tvoreček.

Steve se k němu s radostným výrazem přihrne a vezme ho do náruče. Krev mu zašpinila triko.

"Je to kluk." Prohlásí šťastně a pozoruje ho.

"Úplně zdravý, lidský kluk." Usmívá se a políbí mě. Zhrnu si z obličeje lepkavé a spocené vlasy.

"Dej mi... ho. Prosím." Usměju se i já a ignoruju malátnost, kterou cítím v každé buňce těla.

Když se malý Matty dostane do mé náruče, políbím ho na hlavičku. Trisa nelhala- je mnohem větší a vyvinutější než normální děti. Má krásné, blonďaté vlásky a šedé oči. Vypadá jak úžasná kopie mě a Kapitána.

Ale mě je podobný víc.

Vhrknou mi slzy do očí a pochovám ho. Steve klečí vedle mě a objímá nás.

"Jak se bude jmenovat?" Zeptá se šeptem a s úsměvem na tváři.

"Matthew Steven Rodgers." Mrknu na něj a dál ho chovám. Obočí mu vyjede nahoru.

"Jak si přejete paní Rodgersová." Zasměje se nakonec a políbí mě.

Trošku se zapotácím, když si sedám, proto předám Mattyho Stevovi. Nakonec se s zaúpěním posadím.

Bolí mě nohy, břicho, hlava, všechno. Mám pocit, že mě Matty roztrhl. Ale ta bolest je pro mě najednou vítaná. Muselo to být, když jsem ho měla přivést na svět.

"Elis, běž se vyšetřit." Dívá se na mě trošku znepokojeně Wanda. Pepper se znova dala na studia, takže je pro nás jediná doktorka, i když nekvalifikovaná. Steve předá Mattyho Wandě a zvedne pro změnu mě.

"Wando, dej mi ho." Zaškemrám. Bojím se, že se jeho nádherou dlouho kochat nebudu.

Matthew se na mě dívá velkýma, vážnýma očima. Potom mi překvapivou silou stiskne krk.

"Matty." Usměju se láskyplně a dám mu pusu na čelo.

Voní těžko identifikovatelnou vůní. Ale je to přírodní, divoká vůně.

Když mě Steve donese k Pepper, nehodlám svého syna za žádnou cenu pustit. Ale je mi vytrhnut z náruče.

"Ne!" Zamumlám a jedna slza mi skane po tváři. Kapitán ho ale drží daleko ode mě.

"Budeš na něj mít spousty času Elis. Neboj se." Řekne mi a pohladí mě po tváři. Zamrmlám, ale položím se na záda a nechám se vyšetřit.

"Měla bys být skoro v pořádku. Zvláštní... normální ženy nechodí minimálně pár hodin po porodu, ty bys ale klidně mohla." Poslední slova jsou skoro neslyšná.

Když se na mě nikdo nedívá, opatrně se posadím a ještě opatrněji si znova stoupnu.

Tiše se přiblížím zezadu ke Kapitánovi a obejmu ho. Velmi rychle se otočí.

"Elis! Málem jsem dostal infarkt!" Zasměje se, ale pak zvážní.

"Jsi v pořádku?" Zeptá se.

"Celkem jo... všechno mě bolí, jsem vyčerpaná, ale chci chodit. Možná už brzo budu bojovat." Pokrčím rameny.

"Doufáme že nebudeš." Vloží se do toho Pepper.

"Ale o chlapce se postaráme." Ujistí mě a pousměje se.

Poděkuju jí a pomalu se belhám zpět do pokoje. Nemám tam postýlku, ani nic jiného, ale o Mattyho se postarám. Může klidně spát i u mě v náručí, když nebude zbytí. Budu celou noc vzhůru.

"Umyjeme ho?" Zeptám se Kapitána. On ale bez odpovědi míří ke koupelně.

Najdu ho, jak drží maličkého v rukou a koupe ho v chladivé vodě. Ta už má růžovou barvu.

"Můj malý Matthewe." Převezmu ho.

"Matty. Máš úžasného otce a mocnou matku. Jednoho dne určitě něco dokážeš. Miluji tě, a i kdybych tu nebyla, máš sebe. A vždy budeš mít tatínka." Šeptám mu tak tiše, aby to Kapitán neslyšel. Potom rychle odejdu do pokoje a připravuju několik věcí.

Z nějakého důvodu si prostě nemyslím, že si s Mattym ještě dlouho budu hrát.

Vezmu svůj náhrdelník, s malými křidélky a položím ho pod polštář, stejně jako jednu kulku ze své pistole a lahvičkou s velmi cennou tekutinou.

Mojí krví.

Když se Kapitán vrátí, spolu s malým Mattym, najde mě ležet na posteli, už převlečenou.

"Pojď Elis. Ukážeme ho ostatním." Usměje se a pomůže mi na nohy. Potom mě chytí kolem pasu a jemně podepře. Přestože jsem silná, silnější než člověk, porod mě vyčerpal a roztrhal. Stejně ale jdu.

Dokonce i Tony se usmívá při pohledu na malého chlapečka. Clintovi se podezřele zalesknou oči, když se na něj podíval a Wanda mu rychle něco šeptá.

Najednou se celý bunkr zatřese a ozve se jekot.

Válečný jekot.

Tony okamžitě odběhne ke kamerám a vrací se v obleku. Všem je jasné, co se děje.

Nahoře vědí, že jsem přežila. Teď zaútočí, s pomocí boha.

S pomocí Lokiho.

Opatrně Mattyho předávám Pepper.

"Postarej se mi o něj!" Křiknu, když běžím do pokoje se převléct. Jsem unavená a všechno mě bolí, ale musím bojovat. Musím pomoct chránit mého syna.

V pokoji střídavě kleju a sykám bolestí, když se převlékám. Nakonec přijde brnění a perfektně ostré zbraně. Za ten měsíc jsem si i naučila střílet z pistole.

Oblečená vybíhám ven, kde na mě čeká Kapitán. Rychle mě objímá, přímo mě drtí ve své náruči. Po dlouhé době se poprvé zatřesu,kvůli jeho chladu.

Ale taky ho pevně obejmu kolem pasu. Potom se políbíme.

Je to, jako bychom se líbali naposledy. Jeho rty jsou tvrdé a studené jako mramor, ale polibek je strašně uspěchaný.

A skončí příliš brzy.

Nakonec k nám přiběhne i Pepper s Mattym. Opatrně ho políbím na čelíčko. Dívá se na mě smutně, jako by věděl, že odcházím do bitvy.

Když se rozloučí i Steve, začne plakat. Uzamknu své srdce. Teď nemůžu přemýšlet o tom, co se děje mému synovi... jelikož musím přežít.

Proto se s Kapitánem chytíme za ruce a vybíháme ven.