Captains Tears

Kapitánova krev

Nakonec v místnosti usnu. Proboha, já pořád spím. To je nechutný.

Vzbudí mě příchod Wandy, která vrtí hlavou. Sedá si vedle mě.

"Muselo to být strašné." Zamumlá. "Vidět ho, při tom co k němu cítíš."

To mě okamžitě probere. "Jak, co k němu cítím?" Jak to může sakra vědět?

Ale no tak. Vždyť i já čtu myšlenky.

No, to ano ale ne moje. Aspoň jsi to říkala.

Lhala jsem.

Dobře, tak ho mám ráda. A co? Má teď Victorii.

Nikdo s tím nesouhlasí.

To není věc nikoho jiného, kromě jeho. 

To neznamená, že tě to nemrzí.

Tím mě dostala. Ovšemže mě to mrzí. Jistě, do Kapitána je velmi snadné se zamilovat. Je to gentleman, je silný a chránil by svou družku do posledního dechu. Ten malý háček, že mě nemiluje on, je prostě tu. Ale je mi jasné, že Wanda nepřišla rozebírat můj milostný život.

Proč jsi tu?  Tyhle rozhovory v duhu mě začínají bavit.

Něco jsem ti přinesla. Jak jsem tak hrabala, napadlo mě, že by se ti to mohlo líbit. A podává mi knihu s jakýmsi přístrojem, ze kterého trčí dráty.

"To je mobil." Poučí mě. "Klikneš tady a tady a můžeš si pustit třeba hudbu, stahovat fotky, nebo sjíždět internet." 

Dívám se na ni jak na magora a absolutně nic z toho nechápu. Ano, vím co je to hudba a fotky, ale jak se to může vlézt do tak prťavé věci? A k tomu, co je to internet?

Povzdechne si. "Na to nějak přijdeš. Teď si pusť hudbu. Tohle se dá do uší a zmáčkneš tohle." Všechno mi pak názorně ukáže a dodá. "Je to Evanescence. Asi tě to dostane do deprese."

To se mi nelíbí. Deprese nepotřebuji, ale rozhodnu se to zkusit. Kniha se jmenuje Harry Potter a Kámen mudrců. Pozvednu obočí. 

"Teď tu budeš žít. Měla bys tu knihu znát." Řekne na vysvětlenou. 

A abych nezapomněla, vím kdo jsi. Nikomu to ale neřeknu, dokud nebude čas.

Vytřeštím oči. Ona ví kdo jsem. Než ji stihnu chytit, vyběhne ven. No dobře. Zapnu mobil a dám si do uší ty divné věci. A potom kliknu na dvě čárky vedle sebe, na které mám kliknout. Hned první píseň se jmenuje My Immortal. A já jí perfektně rozumím.

Jsem unavená z toho, že jsem tady
Omezována všemi svými dětskými obavami
A jestli musíš odejít
Přeji si, abys jednoduše odešel
Tvá přítomnost tu stále setrvává
A nenechává mě na pokoji

Tyto rány se zřejmě nezahojí
Ta bolest je až příliš skutečná
Je toho tolik, že to čas nedokáže smazat

Když jsi plakal, utřela jsem ti všechny slzy
Když jsi křičel, přemohla jsem všechen tvůj strach
A držela jsem tě za ruku po celé ty roky
Ale stále mě
máš celou

Uměl si mě okouzlit
Svým rezonujícím světlem
A teď jsem svázaná životem, který si za sebou zanechal
Tvá tvář mě pronásleduje
v kdysi krásných snech
Tvůj hlas mě zbavil
veškerého zdravého rozumu

Tyto rány se zřejmě nezahojí
Ta bolest je až příliš skutečná
Je toho tolik, že to čas nedokáže smazat

Když jsi plakal, utřela jsem ti všechny slzy
Když jsi křičel, přemohla jsem všechen tvůj strach
A držela jsem tě za ruku po celé ty roky
Ale stále mě
máš celou

Tak moc jsem se snažila přiznat si, že jsi odešel
Ale přesto jsi stále se mnou,
jsem celou dobu sama

Když jsi plakal, utřela jsem ti všechny slzy
Když jsi křičel, přemohla jsem všechen tvůj strach
A držela jsem tě za ruku po celé ty roky
Ale stále mě
máš celou.

Nevystihuje to mou situaci, ale i tak je to srdceryvné. Zpěvačka má talent, to musím uznat. Klavír je velmi, ale velmi smutný. Rozhodnu se, že si píseň pustím znova, abych se mohla víc zamyslet nad textem. Asi v půlce se rozpláču.

Zavrzají dveře. Nenamáhám se zvednout hlavu, mám ji sklopenou a tiše pláču, slzy mi kanou po tvářích. Ta osoba si klekne přede mnou a dotkne se mě. Okamžitě poznám, kdo to je.

Nikdo nemá tak studené ruce. 

V mžiku se zvedám a šeptám "Nasadit". Chci ze sebe vybít tu zlost. Zvednu hlavu a seknu po něm. Vykryje to štítem, rozmáchnu se nohou a vykopnu. Zase to vykryje, ale tentokrát chytí mou nohu a vyhodí mě do vzduchu. Mávnu křídly a zpomalím tak svůj pád. Tím ho i oslepím, takže můj další sek nedokáže vykrýt. Rozřežu mu tvář jedním svým drápem. Ovšem při pohledu na jeho krev jako bych ztratila bojový zápal. Svezu se na podlahu a zavrčím na něj. Vrčím, kdykoliv se přiblíží. Nakonec odejde a já tuším kam. Jen to nedokážu snést.

Po nějaké době přichází Wanda.

Omlouvám se za něj. Nemusela jsi do něj řezat, ale Victoria už to spravila. Chvíli trvalo, než jsem Thora a Vision přesvědčila, že nejsi ohrožení pro všechny. Pojď se projít. Něco ti řeknu. 

Vyčerpaně kývnu a jdu s ní. Chci jediné-vědět co jsem zač.