"Vstávat vy hrdličky!" Zařval Riker a úplně rozrazil dveře. Ross se lekl a úplně vyskočil z postele, že co se děje??! Bylo to vtipný. "Už je půl jedenáctý, zajímalo by mě, co jste tady v noci dělali, že spíte tak dlouho, kdybych vás nevzbudil, kdo ví do kolika byste spali!" Spustil Riki. "Aha, aha, vím na co myslíš, ale asi tě zklamu, ale hned jsme usli, už mě z tý televize bolely oči a Emma byla taky určitě moc unavená z toho celodenního klábosení s Rydel. Narážel na mě Ross. Ha, ha, moc vtipný." Odsekla jsem mu. Pak mě obejmul, dal mi pusu a šli jsme dolů na snídani.
Jsem tak ráda, že je víkend!" Oddychla jsem si s radostí.
Po snídani musel Ross něco zařizovat ohledně nahrávání nové písničky, tak jsem si zase šla povídat s Rydel, která mi pustila nějaký jejich písničky. Jsou lepší než jsem čekala!
Probíraly jsme s Rydel "holčičí věci".
Ross byl do hodiny zpátky, tak jsem šla hned za ním, aby zase nežárlil. "Lásko? Včera u nás jsi mi slíbil, že mi řekneš něco o sobě, moc toho o tobě nevím, vlastně skoro nic a takhle to zůstat nesmí!" "Máš pravdu." Řekl a šli jsme zase k němu do pokoje, lehli jsme si do postele a Ross spustil: "Taakže.. Moje jméno určitě neznáš, tak se ti jako první představím." Smál se Ross. Jmenuju se Ross Lynch..." Smál se dál. "No to jsem opravdu nevěděla, ale teď vážně, jestli to u tebe bude možný, ty vtipálku.
"Ni dobře, tak dál... Narodil jsem se 29. prosince 1995, je mi zatím 19 let. No už skoro 20!" Chlubil se Ross, protože mě bylo zatím 17. Moje máma se jmenuje Storime Lynch a táta Mark Lynch. Podporujou naší kapelu, vždy když máme nějaké turné, jezdí s námi, nemůžou si nic nechat ujít. Za to jsem moc rád. Dál.. Mám 4 sourozence." "4? Myslela jsem, že 3." Řekla jsem. "Ne, ne, 4" Usmál se Ross a pokračoval. "Riker, tomu je skoro 24 let, Rocky, tomu teď 1. listopadu 21. Dál Rydel, té je 22 a ještě máme jednoho bratra, jmenuje se Ryland a tomu je 18. Ryland je taky trošku součástí naší kapely, stará se nám o všechny zařízení a tak...Je to DJ, tak je to takový náš předskokan na našich koncertech, ale oficiálně k nám do kapely nepatří.
"Týjo, tak to máte velkou rodinu jak tak poslouchám. A kde jste se narodili?" "Tady, v Littletonu." Řekl Ross s úsměvem. Mám to tady rád, tak se snažím trávit tu co nejvíc času, ale když volá práce, tak jsme všichni v New Yorku, tam máme taky barák. Ale teď jsme si dali na neurčitou dobu pauzu od koncertů a nahrávání, ikdyž teď něco chystáme, koncerty asi necháme na příští rok. Hlavně chceme s Rockym a s Rylandem ještě chodit do školy. Riki už je velkej, ten už dostudoval, stačila mu střední a Rydel to samý. Já chci teď hlavně být s tebou, Emmo. Usmála jsem se na něj a dala jsem mu malou pusu. "No myslím, že to prozatím stačí." Řekla jsem. "Dobře, ale teď ti chci ještě něco ukázat, pojď! Ross mě odtáhl do místnosti, kde bylo strašně moc kytar. Nejvíc tam zářila ta Rikerova modrá. Ross jich tam měl asi nejvíc, každou na jinou písničku. Byla to bomba, to jsem ještě neviděla. "To je krása!" Koukala jsem jako blázen na všechny ty kytary, bylo jich fakt hodně.
"A jak ses vlastně naučil na to hrát?" Zeptala jsem se. "No to Rocky... Naučil se to nějak sám a pak to naučil i mě a Rikiho." "Aaha, tak to joo." Řekla jsem s úsměvem. "A ještě něco.. Kdy poznám toho vašeho dalšího bratra?" Toho Rylanda?" Taky bych ho chtěla poznat. "No Ryland zůstal s rodiči v New Yorku, ale teď už bude třetí týden školy a ten už zameškat nesmí, tak by se měl zítra vrátit. "Jéé, tak to jsem ráda." Řekla jsem. "A né, že se do něj zamiluješ! Přece jenom je taky tak sladkej jako já!" Smál se Ross. "Ale prosimtě.. Tak sladkej jako jsi ty, nemůže být nikdo a taky ani není! A jen ho chci poznat, nic víc." "Nojo, máš pravdu, tak sladkej jako já, není nikdo." Oba jsme se tomu zasmáli.
"No a teď mi řekni něco ty o sobě." "Dobře no, takže jmenuju se Emma Davisová a jsem z LA. Přestěhovali jsme se sem kvůli rodičům. Mají tady poblíž firmu. Mám dvanácti letého bratra Jamese, který je pořád zalezlý doma u počítače, tak se nediv, že ho nevidíš, to ani já. On si jde jen do lednice pro jídlo a zase zpátky k počítači. Jak jinak. No a mě je 17 a narodila jsem se 22. února 1998. Stačí?" "No není to tak dlouhé popisování svojí rodiny a sebe, jako jsem měl já, ale budiš." "No super, tak teď už se známe. Asi půjdu zachvíli domů na oběd. Ano oběd ve tři odpoledne. Ten čas s Rossem uběhl opravdu rychle.
"Nechceš tu zůstat ještě na jednu noc než zase bude škola?" Udělal na mě Ross "psí oči" tak jsem teda souhlasila, ale na ten oběd stejně musím. Ze slušnosti jsem Rosse pozvala taky, ikdyž s tím mamka určitě nepočítá, ale myslím, že jí to vůbec vadit nebude, naopak bude šťastná, že bude Ross jíst její jídlo. Smála jsem se v duchu.
"Ahoj mami! Zavolala jsem na ní do kuchyně, když jsme přišli k nám. "Nevadí, když je tu semnou Ross? Přišli jsme na oběd a pak zase půjdem k nim, přespím u nich ještě jednu noc, můžu?" "Nevadí, dobře no, ale pak už je škola, takže v neděli už budeš spát doma!" "Jojo" usmála jsem se.
"A co vlastně vaříš?" "Špagety, tak snad vám budou chutnat.
"Hmmm, bylo to výborný, děkuju." Olizoval se Ross až za ušima, když jsme dojedli. Pak jsme zase s mamkou prohodili pár slov a šli jsme zpátky k Rossovi. Byla mi celkem zima, tak jsem si napustila vanu a Ross si dělal něco na mobilu. Když jsem vylezla, zase jsme se s Rossem prohodili a pak jsme šli spát.
