*pohled Emmy*
"Pojď, jdeme! Dnešek si poořáně užijem. Nechci, abys byla smutná." Usmála se na mě Rydel. Je fakt hodná, že mi takhle pomáhá.
Jely jsme nakupovat do Foothlis Mal, tam to mám nejraději, je tam úplně všechno. Mám dost peněz na útratu, tak si chci pořádně nakoupit, už jsem si dlouho neudělala radost nějakým pěkným tričkem nebo taak. Vždycly, když jdu nakupovat, cítím se jak bez mozku.
Vyšly jsme z C&A a namířily jsme si to rovnou do Croppu a v tu chvíli jsem měla pocit, že jsem jí naproti zahlídla jak na mě zírá. Jo, zase ta holka..."Rydel, podívej, tam před vchodem...stojí tam..ta holka...je tam...a kouká se na nás...Rydel, mám strach!" Otočila jsem se na ní a začala jsem panikařit. "Emmo? Je ti dobře? Vždyť tam nikdo není."
Podívala jsem se na Rydel a na místo, kde jsem ru holku viděla, když jsem se tam taky pak podívala, taky už jsem jí neviděla. Prostě tam nebyla. Zase zmizela... Buď mě zkouší nebo jsem se z toho už úplně zbláznila.
Teď se bojím o své zdraví ve všech směrech. Nechci kvůli ní skončit někde v blázinci.
Po chvilce jsem na to zapomněla a zase jsem házela do košíku všechno možný. Když už jsme konečně nakoupily, šli jsme zpátky do auta, sedla jsem si, připoutala jsem se a koukla jsem se na sebe do zpětného zrcátka. Zase tam byla! "Já už to fakt nedávám, ta holka je všude!" Vzdychla jsem a Rydel se zase otočila. Tentokrát jí zahlédla taky. Nastupovala do auta, které stálo skoro naproti nám. "Tak počkáme až odjede, aby nás nesledovala až domů, myslím, že ještě nezjistila, kde bydlíme." Řekla mi Rydel, tak jsme čekaly. Asi po pěti minutách odjela, tak už jsem se sklidnila, takže jsme mohli jet zpátky k Lynchům. Cestou už jsem nic nezahlédla, takže má psychika je ještě v pořádku.
Když jsme přijely, doma nikdo nebyl, jen jsme na stole našly vzkaz: "Šli jsme si zahrát golf a pak jdem chvilku do studia, tak jestli chcete, můžete přijít:) Ross"
"Jsou čtyři hodiny odpoledne, takže před chvilkou tak vyrazili, takhke chodí vždycky. Doma budou pozdě večer, tak abychom tu neyly samy, můžem se pak k večeru zajít podívat za nimi do studia, jestli chceš."
Řekla mi s úsměvem Rydel. "Nikam se mi už nechce, jsem z těch nákupů už utahaná, tak pak za nimi klidně jdi, já si aspoň v klidu zdřímnu." "Opravdu? Neměla bych tu zůstat s tebou?" "Jsi hodná Rydel, ale nemusíš. Půjdu si lehnout až odejdeš." Usmála jsem se. "No dobře, jak myslíš." Taky se na mě usmála a zeptala se: "Tak co podnikneme teď?" Jsem celkem unavená, ale mohli bysme si zatancovat na té taneční desce." Řekla jsem jí, ale v tu chvíli jsem vůbec netušila jak se ta deska jmenuje. "To není vůbec špatný nápad!" Řekla Rydel a vyndala desku z pod gauče. "Ty to umíš zapojit?" Smála jsem se. "Ne, ty jo?" "Taky ne." "No, nějak to zvládnem, jsme přece šikulky ne?" Obě jsme se začaly smát. "Šikulky, jasně." Řekla ještě se smíchem Rydel.
"Hele, bacha na mě, v tomhle jsem fakt dobrá!" Rydel měla stále úsměv na tváři a podle jejího tónu hlasu jsem poznala, že jde nejspíš o ironii.
"No, já taky nejsem taková hvězda jako Ross..." Jo, Ross!" Přerušila mě Rydel a řekla naštvaně. "Ten mě vždycky porazí, už mě štve jak je v tom tancování skvělej!" V tu chvíli jsem zase pocítila jak mám úžasnýho a talentovanýho kluka. Nevidím ho pár hodin a už mi zase chybí...
No nic, když jsme to všechno konečně zaply, začly jsme "tancovat". Vyhrála jsem tři z pěti her, takže to je faajn. "Ty si musíš dát soutěž i s Rossem, taky jsi dobrá. Třeba budeš první, kdo ho v tomhle porazí!" Říkala nadšeně Rydel. "Jojo, určitě si s ním zahraju. Dokážu mu, že není nejlepší.
Když jsme dohráli, bylo půl páté, tak jsme se rozhodly, že si půjdeme udělat večeři. Měla jsem strašnou chuť na zeleninový salát s kuřecím masem a s tousty, tak jsme si ho udělaly. Moc mi chutná a dlouho jsem ho neměla, tak to byla dobrá večeře.
Po večeři Rydel odjela za klukama do studia a já jsem si šla lehnout k Rossovi do postele. Bohužel bez něj... Usla jsem a už jen ve spánku čekala na ostatní až se vrátí...
