*Rossův pohled*
Když mě rozvázala, popadl jsem své oblečení, které jsem si ani nestihl oblíct a snažil jsem se utéct, což se mi překvapivě podařilo. Lidé na mě koukali jako na blázna, ale hlavně, že jsem jí utekl. Teď ale nevím co mám dělat... Tohle se nemělo stát. Co mám teď jako dělat? To jako Emmě řeknu, že jsem se vyspal se Sandy? Ona mě vlastně znásilnila. Ne, vlastně ne, nespali jsme spolu, jen mi udělala dobře. Ale pořád to bylo bez mého svolení. No nevím, já to nějak vymyslím, hlavní je, že jsem utekl.
Zalezl jsem si za nejbližší roh, abych se mohl obléct a pak jsem celou cestu domů přemýšlel nad tím, jak jí to řeknu, nebo, jestli jí to vůbec mám říct... Nakonec jsem zvážil spíš tu možnost, že jí to řeknu já sám, protože kdyby se to dozvěděla od někoho jiného, asi by to neznělo moc důvěryhodně.
"Ahoj lásko, kde jsi byl?" Pozdravila mě a dala mi pusu. Měl jsem z toho všeho strašně smíšené pocity. "Ahoj, víš... Asi ti něco budu muset říct." Vzal jsem jí za ruku a šli jsme si sednout na gauč do obýváku. Hned jsem zpozoroval tu její vystrašenou tvář. Ani se jí nedivím, nikdo nemá rád věty rohodle typu. "Poslouchám." Nastražila uši a pečlivě poslouchala každé mé slovo. Když jsem jí to celé vylíčil, jenom na mě koukala. "A nic víc nebylo? Jenom to? Opravdu? Můžu ti věřit?" Byla úplně zmatená, ale zároveň jí v očích bylo vidět, že mi věří. Za to jsem neskutečně rád, protože důvěra je alespoň podle mě ve vztahu to nejdůležitější...
"Mě můžeš věřit vždycky, opravdu jsem netušil, že je toho schopna. Už tam nikdy nevkročím. Ale dělal jsem to jen pro nás!" Ještě jednou jsem to zopakoval a bylo to v pohodě. Popravdě to vzala líp, než jsem čekal.
Nevím, jestli jsem se už zmínil, ale sourozenci s Ellem a Sam jsou v Disneylandu a dneska by se měli vracet, tak snad vymyslí nějakej program. Poslední dobou už se opravdu nudím, když zrovna nic neřeším. už jsme celkem dlouho nebyli ve škole, jelikož jsme měli už podzimní prázdniny a zítra zase. tak se mi nechce! Hlavně kvůli Sandy. Bojím se, že si vymyslí nějakou kravinu, jak má ve zvyku.
Dneska jsem volal s Rikim a říkají, že se vrátí až zítra k večeru, takže dnešek strávíme asi v posteli u filmů.
*pohled Emmy*
"Crrrrrr." Zazvonil mi mobil, byla to mamka. "Emmi?" Ozvalo se z mobilu po tom, co jsem ho zvedla. "Ano mami?" Zeptala jsem se, co potřebuje. "Mám pro tebe doma překvapení!" Vyjekla radostně mamka. "Aha." Celkem nechápavě jsem zareagovala. "Tak honem, pojď! A vem i Rosse, zatím, papa." Řekla svá poslední slova a zavěsila. "Slyšel jsi to?" Zeptala jsem se nechápavě Rosse. Byla jsem strašně zvědavá, co pro mě může mít tak důležitýho. "Ne, co?" Zeptal se Ross, kterej nezněl nějak nadšeně. "Jdeme k nám, mamka má pro mě nějaký překvapení." "Mám rád překvapení." Rozzářil se mu úsměv na tváři, jako malému dítěti na Vánoce, když dostane nové autíčko. "To je sice pěkný, ale je to pro mě, ne pro tebe." Řekla jsem a on se jakože ze srandy trochu zamračil a šel se oblíct. Vzal si na sebe jen tepláky a triko s dlouhým rukávem a šli jsme vedle k nám.
V zámku byl klíč, tak jsem zaklepala a když jsem viděla, kdo mi otevřel dveře, nahrnuly se mi slzy do očí...
Ahoj, tady zase po malinko delší době další kapitola:)
Je trochu kratší, ale chci jít spát a nechci to nacpat všechno do jedný:)
Snad se bude líbit, každý koment a vote potěší<3
A kdo myslíte, že bude za dveřmi?:)
