*Rossův pohled*
Jak jsem jí to celý odvyprávěl, ještě chvilku jsem čekal, ale pak jsem si řekl, že to nemá cenu, už to byla dlouhá doba a já jsem na to neměl nervy. Šel jsem ke dveřím a najednou jsem uslyšel takový menší dupot na schodech, no nebyl to dupot, ale klapání. "Počkej Rossi." Ozvalo se za mnou. Stála tam Emma a chytla mě za rameno. "E-emmo, už jsem myslel, že nepřijdeš. Jsem rád, že sis to rozmyslela. A moc ti to sluší." Řekl jsem a doběhl jsem do kuchyně pro ty růže. Dal jsem jí je a ona si začala číst ten vzkaz, který jsem jí tam k tomu dal a čekal jsem na její reakci. Bylo vidět, že mi asi pořád úplně nevěří, protože její reakce nebyla, taková jak bych chtěl. Jen se na mě usmála a pak jsme šli k autu. Toho plyšového medvěda jsem chtěl původně dát do auta, ale nechal jsem ho schválně doma, protože jsem si jistej, že u mě přespí, tak to bude pro ní takovej malej bonus. Všichni totiž jeli do Disney landu, i její sestra, ale já jsem řekl, že nechci, tak jsem zůstal doma.
Když jsme přišli k autu, otevřel jsem jí dveře a ona nasedla. Pak jsem si taky sedl a mohli jsme jet. Skoro celou cestu jsme neřekli ani slovo. Každou chvilku jsem chtěl nahodit nějaké téma, ale vůbec jsem nevěděl co. Celou dobu bylo takový to trapný ticho, který už mě štvalo. Najednou se konečně ozvala. "Kam to vlastně jedeme?" Zeptala se. "Nech se překvapit, za chvíli tam budeme." Odpověděl jsem a dál jsem se věnoval řízení. Za chvilku jsme byli na místě.
*pohled Emmy*
Nakonec jsem se rozhodla, že půjdu. I když mě tohle dost ranilo, uvědomila jsem si, že ho strašně moc miluju. Je mi jasný, že bez hádek a jakýchkoliv konfliktů se neobejde žádný vztah. To k tomu bohužel patří. Jak říkám, dost mě to ranilo, ale věřila jsem mu. Já prostě vím, že on by mi to nikdy neudělal, ale trochu nejistoty u mě bylo taky. Ale i tak jsem si byla téměř jistá, že mi nelže, ale nechtěla jsem to dávat najevo. Jen ať si mě znovu získá.
Celou cestu na místo, které mi bylo zatím neznámé bylo ticho. Už mě to nebavilo, tak jsem se zeptala kam jedeme. Věděla jsem, že mi to hned neřekne, ale aspoň to na chvilku přerušilo to ticho. Po chvilce jsme dorazili na místo. Z dálky jsem poznala, že je to nějaká restaurace, ale neznala jsem jí, ještě jsem tu nebyla.
"Dobrý večer." Pozdravil nás velmi elegantní číšník. Bylo vidět, že tohle není ledajaká restaurace. Bylo to tu opravdu luxusní a bylo tu ticho, jen byly slyšet tiché hlasy ostatních lidí a cinkání příborů. V takové restauraci jsem ještě nebyla. Ross ví, jak překvapit.
"Dobrý večer, mám tu rezervaci na jméno Lynch." Řekl tomu číšníkovi a ten nás zavedl k našemu stolu. Byl trošku dál od ostatních, ale to mi nevadilo, aspoň budeme mít víc soukromí.
Ross mi odsunul židli, abych se mohla posadit. Dneska se choval opravdu jako gentelman. Když jsme se posadili, pan číšník nám přinesl jídelní lístky a zeptal se nás, co si dáme k pití. "Červené víno pro dámu a pro mě jen vodu, děkuji." Objednal nám a podíval se mi hluboko do očí.
"Děkuju, je to tu moc pěkný." Řekla jsem Rossovi s úsměvem na tváři, který se mu tam taky objevil hned jak jsem to dořekla. "Jsem rád, že se ti tu líbí a snad ti nevadí, že sedíme trochu dál od ostatních." Zeptal se mě. "Ne vůbec ne." Odpověděla jsem a prohlížela jsem si jídelní lístek. asi za pět minut přišel číšník zpátky a položil nám na stůl pití, které nám Ross objednal a zeptal se, jestli už máme vybráno a Ross se na mě podíval, abych si řekla jako první. "Tak já si dám to rybí filé s brokolicí zapečenou se sýrem a tady pán si dá kuřecí stejk s americkými bramborami." Řekla jsem a usmála jsem se na Rosse, protože mi bylo jasný, na co má chuť. "Jak to víš?" Zasmál se. "Instinkt." Mrkla jsem na něj a pak jsme se začli oba smát, protože jsme oba moc dobře veděli, že Ross si nic jiného nedává. Začíná tu být dobrá atmosféra, ale Ross jí skazil. Zase to bylo vážný. "Tak jak to tedy mezi námi je?" Zeptal se se smutným výrazem na tváři. "Tak já si teda vyslechnu tu tvojí verzi. Jak to bylo?" Zeptala jsem se a Ross mi to celý odvyprávěl. Když už skončil, nevěděla jsem, co říct, ale byla jsem si jistá, že mluví pravdu. Achjo, jak já nesnáším naše hádky. "Tak?" Zeptal se po chvilce znovu. "Věřím ti." Už ho nebudu dál trápit. "Miluju tě Emmo." Řekl a chytl mě za ruku. "Já tebe taky." Odpověděla jsem a už nám přicházelo jídlo. Ano, číšník s talíři v ruce. Když to položil na stůl, poděkovali jsme a on zase odešel. Vypadalo to krásně. "Chutná?" Zeptal se mě Ross, když jsem spolkla první sousto. "Moc, sem musíme chodit častěji." Zasmáli jsme se. "Není problém." Řekl ochotně Ross a atmosféra se začla opět zlepšovat.
Když jsme dojedli, zaplatili jsme a šli jsme zpět do auta a jeli jsme domů. To jsem si myslela, dokud nezastavil pod takovým kopcem. Pak vyndal mobil, někomu asi napsal a šli jsme nahoru na ten kopec. Už byla tma a hvězdy krásně svítily. Tam to bylo obzvlášť hezky vidět.
Když jsme tam přišli, byla tam rozložená deka a na ní ležel nějakej košík, nejspíš s pitím. Lehli jsme si na deku a ruku v ruce jsme pozorovali hvězdy.
*Rossův pohled*
Řekl bych, že večeře proběhla dobře a i nám moc chutnalo. To byl snad ten nejlepší stejk, kterej jsem kdy jedl.
Když jsme vyjeli z restaurace, nejeli jsme ale domů. Měl jsem ještě jedno malý překvapení o kterým jsem se nezmínil. Vyšli jsme nahoru na kopec, kde už byla připravená deka a na ní košík s lahví vína. Asi to vypadá, že jí chci dneska večer opít, ale to není hlavní plán dnešního večera.
Jentak jsme leželi a pozorovali jsme hvězdy. Chytl jsem jí za ruku a moc jsem si to užíval. Chybělo mi to.
Najednou se natáhla pro flašku. "Ale copak, copak? Neměla bys tolik pít, ještě budeš opilá a já tě pak ani nedostanu domů." Řekl jsem a ruku jsem jí dal zpátky na moje břicho, které mi hladila. "Já si dám taky, ale až u nás. Víš přece, že řídím." "Ajoo." Kývla hlavou a dál jsme koukali na ty hvězdy. Občas nějká spadla a moje přání bylo jasný, ale to říkat nebudu, jinak se nesplní.
Leželi jsme tam asi patnáct minut a pak se na obloze objevil ohňostroj, ze kteréhi vzniklo srdíčko. Vypadalo to tak krásně. "Moc tě miluju a nikdy o tebe nechci přijít." Řekl jsem jí během toho, co rachejtle poletovaly po obloze a dlouze jsem jí políbil. "Taky tě miluju Rossi" Řekla hned po tom, co jsme se od sebe odtrhli. Pak jsme tam leželi asi ještě deset minut a jeli jsme domů.
"Nikdo není doma, jdeme k nám." Řekl jsem jí poté co jsme vystoupili z auta a chytl jsem jí za ruku. Šli jsme do obejváku, kde byl velkej gauč a pustili jsme si Titanic a popíjeli jsme při tom víno. Ten film milujeme!
Když film skončil, už jsme byli mírně přiopilí. Vzal jsem Emmu za ruku a běželi jsme nahoru je mně do pokoje. Nahoře jsme se začali oba dva svlíkat a pak jsme skočili do postele.
*pohled Emmy*
Hned, co jsme dokoukali na Titanic a dopili celou láhev vína, jsme běželi nahoru. Servali jsme ze sebe všechno oblečení a skočili jsme do postele. Začali jsme se po sobě valét a Ross mě začal líbat na krku. Bylo to příjemný. Najendou jsem ucítila, jak do mě vnikl. Má ho fakt velkýho, to musím uznat. Bližších detailů vás ušetřím. Když už jsme měli dost, vyčerpaně jsme si lehli vedle sebe, pak jsme si chvilku povídali a vychválili jsme dnešní úžasnej večer a pak jsme vedle sebe spokojeně usli.
Takže ahoj, tady máte po delší době kapitolku, která je taky malinko delší:)
Omlouvám se, ale teď poslední dobou nemám vůbec čas, hlavně kvůli škole. A jinak na noťas si píšu ještě jeden příběh, který zveřejním hned jak dopíšu tenhle:)
Budu se snažit být zase více aktivní, ale škola je prostě škola no://
Snad se bude tahle kapitola líbit:)
