*pohled Emmy*
V pondělí měl zase narozeniny Riki, oslava proběhla podobně jako ta Rockyho a všechno dopadlo tak nějak podobně, takže to tu nemusím popisovat.
Dneska jsem sama doma a musím hlídat svojí šesti letou sestřenici Jenny. Mám jí ráda, mám ráda všechny malé děti, ale ona mě chvílema fakt dost štve a je úplně otravná!
Nevím proč, ale chvíle bez Rosse by mi přece jenom mohla prospět.
Rozhodla jsem se, že vezmu Jenny na hřiště. Tak jsme vyrazily.
Když jsme přišli na hřiště, sedla jsem si na lavičku a Jenny tam lezla po různých prolejzačkách a tak a já jsem jen seděla a koukala do mobilu. Chtěla jsem napsat Rossovi, aby přišel, ale zároveň jsem nechtěla. Nechci být na něm závislá, co budu dělat až se rozejdeme? Vždyť je mi teprve sedmnáct, tohle nebude láska na celej život. I když by to bylo úžasný. To Ross je úžasnej! To jeho tělo a on celej prostě. Jsem na něm závislá a chci se to odnaučit, tak napíšu Samantě ať se tady tolik nenudím.
Já: Čauky, jsi doma?
Sam: Jojo, proč?
Já: No hlídám Jenny a jsme na hřišti a já už se tu fakt nudim...Naproti je kavárna, tak tam můžem zajít a zase pokecat:)
Sam: No, víš...Je tu Ryland.
Já: To nevadí, domluvte se a vem ho taky klidně.
Sam: Fajn, tak za 10 min jsme tam.
Já: Ok...
Odepsala jsem a dál jsem prohlížela messenger, kdo je online. Vždycky jsem se zastavila u jména Ross Lynch. Byl furt online. Ta představa, že si píše s jinýma holkama.. Bože, tak žárlím.
*Rossův pohled*
Od rána jsem na facebooku a čekám až mi napíše, ať jdu za ní, že je sama v posteli a že se nudí, nebo tak něco. Vždycky si takhle napíšem a hned jsme u sebe, ale teď ne. Jsem bez ní chvilku a už mi tak moc chybí, tak moc jí miluju a nechci bez ní být ani tu blbou chvíli.
"PÍÍP" Najednou mi přišla zpráva, rozbušilo se mi srdce s nadějí, že mi konečně napsala, ať přijdu...
Ale ne, píše kámoš ať jdu ven.
Brian: Čau kámo, deš ven?
Já: Hele nevím..Kam? Co tam?
Brian: No do tý nový kavárny naproti hřišti.
Já: Tak fajn, celkem se nudím
Tak jsem se oblekl, vyšel jsem ven a zabouchl jsem za sebou dveře. Ještě jsem se ohlédl za sebe směrem k Emmině domu, ale vypadalo to, že není nikdo doma. Snad je aspoň s nějakou kamarádkou nebo tak. Kamarády neberu! Je jenom moje!
Když jsem vyšel, zase pípl messenger
Sandy: Už se na tebe s Janet těšíme, brouku:*
To snad ne, zase ty dvě, to mi snad Brian dělá schválně...Debil fakt. Tyhle krávy mi fakt chyběly...
Já: San..Co to meleš?
Sandy: No co by? Už jsme se dlouho neviděli
Radši jsem jí pak ignoroval, fakt mě to nebaví
Sandy: Hej brouku?
Sandy: Jsi tu?
Sandy: Láskooo
Sandy: Prosimtě, neignoruj, víš, že to nesnášim:*
Já: Neláskuj na mě, víš, že miluju jen Emmu, to co mezi námi bylo, to bylo... To je minulost, chápeš??! Já tě miloval a ty jsi mě podvedla, takže nazdar. A ven jdu s Brianem, ne s tebou, tak na to prosimtě taky mysli!
Už jsem se naštval, tak jsem jí to napsal na rovinu. Jo, je pěkná a každej jí chce píchat, ale je to děvka...Vlastně píchá s každým, kdo si jen řekne, ale mě jen tak nedostane, moc dobře ví, že miluju jen Emmu a sex mám taky jenom s Emmou, tak nevím co řeší. Já jí nedám.
Asi za deset minut jsem dorazil do kavárny, kde jsme se měli sejít a Brian a bohužel i Sandy s Janet tam už čekali.
*pohled Emmy*
Zatím co jsem seděla na lavičce a čekala jsem na Sam a Rylanda jsem celou dobu přemýšlela nad Rossem, tak moc jsem ho chtěla mít u sebe...
Jak jsem tak přemýšlela, asi jsem ho přivolala nebo co, ale viděla jsem ho jak si sedal na židli v té kavárně naproti, chtěla jsem jít za ním, ale ještě než si sedl, zvedla se ta holka, myslím, že to byla jednou z těch dvou vlezlých krav. A když se zvedla, úplně se Rossovi přisála na rty, začala ho líbat a vypadalo to, že chlapeček neměl nic proti. To už jsem neunesla, popadla jsem Jenny za ruku a běžela jsem domů. Cestou jsem se zastavila v té kavárně a vlepila jsem Rossovi pořádnou facku. Pak jsem ještě zavolala Sam, ať už nechodí, že jdu domu a hned jsem zavěsila.
*Rossův pohled*
Přišel jsem do kavárny a když jsem se zvedal, tak Sandy okamžitě vstala a prostě mě políbila...Chtěl jsem se od ní odtrhnout, ale držela mě pevně za hlavu a tak to nešlo. V tu chvíli vtrhla do kavárny Emma a vlepila mi takovou facku.. Dost to bolelo. Vlepila mi a hned utekla. "Jsi normální???! Vidíš, co děláš?!" Vykřikl jsem na Sandy, tak nahlas, že to musela slyšet snad celá kavárna. Ta holka prostě není normální, to jí nestačí jednou vysvětlit, že prostě ne...
Jak jsem na ní vykřikl, hned jsem běžel za Emmou, volal jsem na ní, ale byla moc rychlá. A to měla ještě nějaké dítě v náručí. Rychle doběhla domů, zamkla a nechtěla mě vůbec pustit dovnitř...
