O zatoulaném vlčeti

Nový člen naší rodiny

Cesta domů nám trvala asi patnáct minut, protože jsem šla pomaleji, abych nespadla a nezranila to malé vlče mnohem víc.
Když jsme přišli k domu, tak April akorát krmila zvířata, která máme na zahradě. Viděla mě přicházet s něčím v náruči a tak ke mě přiběhla, aby zjistila, co to je. A pak řekla:

,,Ahoj Karai, co to neseš?"

,,Ahoj April, no můžeš hádat, máš tři pokusy."

,,No tohle. Ty máš vlčátko, kde si k němu přišla?"

,,Našla jsem ho kousek od toho pařezu, jak u něj rostou hříbky."

,,Karai podívej je zraněné!"

,,Ano, já vím našla jsem ho takhle pod těmi rozřezanými větvemi."

,,Myslíš pod těmi jak je má otec dnes z toho lesa odvést k nám domů?"

,,Ano, April. Nevíš, kde je mamka? Musím ho odnést k ní."

,,Ano, je v kuchyni, dělá ty její výborné jablečné, borůvkové a masové muffiny."
Karai: ,,Díky April."

Šla jsem tedy za mamkou do kuchyně, už v chodbě byla cítit vůně čerstvě pečených muffinů. Když jsem přišla do kuchyně, tak jsem musela na mamku zakřičet, protože zrovna naklepávala maso.

,,Mami! Potřebuji s tebou nutně mluvit!"

Mamka přestala naklepat maso a zeptala se mě.

,,Och, ahoj Karai, copak potřebuješ?"

,,No víš...."

A než jsem to stačila říct, tak mamka vykřikla.

,,Karai to zvíře, co držíš, není to vlčátko?"

,,Ano, našla jsem ho zraněného hluboko v lese, kousek od pařezu s hříbky, pod rozřezanými větvemi."

,,Aha, tak mi ho odnes do ordinace, hned tam za vámi přijdu."

Tak jsem šla do mamky ordinace, položila jsem to zraněné vlče na stůl a čekala na mamku, která po chvilce přišla a okamžitě začala vlče prohlížet.

,,Mami, jak to vypadá?"

,,Není to moc dobré, ztratilo hodně krve."

,,Ale bude v pořádku, že ano?"

,,Má před sebou ještě dlouhou cestu, udělám co budu moc, ale zbytek bude na něm. Teď nemohu udělat nic jiného, než mu to vyčistit, obvázat a dávat infuze."

Mezi tím, co mamka vyšetřovala malé vlčátko já jsem se snažila najít mu nějaké místo na spaní, ale nic jsem nenašla. Pak si mě k sobě zavolala mamka, aby se mě na něco zeptala.

,,Mami, volala si mě?"

,,Ano, volala."

,,Něco se děje s vlčátkem?"

,,Ne, neboj se! Jen si chci promluvit."

,,O čem?"

,,Já vím, že ty máš strašně ráda zvířata, hlavně vlky! Že ano?"

,,Ano, kam tím míříš?"

,,No, víš zkoumala jsem to zranění a není to zase tak moc vážné, ale i tak se bude muset léčit dlouho, než se mu to zahojí. A až se mu to zahojí nebude se moc vrátit zpět do volné přírody, protože bude zvyklé na krmení od nás."

,,Chápu, kdyby jsme ho potom vrátili zpátky do volné přírody, nebylo by schopné si obstarat potravu ani se o sebe postarat."

,,Správně! A proto se tě teď ptám, zda by sis to vlče chtěla nechat?"

,,To myslíš vážně?"

,,Smrtelně vážně. Tak co chceš si ho nechat?"

,,Ovšem že chci! Ty si ta nejlepší mamka na celém světě."

,,Tak, jak mu budeš říkat?"

,,To ještě nevím, musím si to pořádně promyslet."

,,Dobrá, jo a Karai."

,,Ano, mami?"

,,To vlčátko bude potřebovat hodně péče a podpory až se bude uzdravovat a také hodně tepla."

,,Takže zahrada nepřichází v úvahu."

,,Ano, přesně tak. Tak, kam ho dáme?"

,,Co takhle ke mě do pokoje, místa tam mám spoustu i teplo tam je."

,,A na čem bude spát?"

,,Dám mu na zem velkou a teplou peřinu."

,,Tak tedy dobrá."

Hned, jak jsme ukončili rozhovor odnesla jsem vlče do mého pokoje, položila jsem ho na peřinu a ono si hned lehlo. Já se posadila na postel a začala přemýšlet jaké jméno bych mu mohla dát. A pak mě to trklo!

Tento kraj je proslulý nejen Vlčím lese, ale i příběhy, které si tady lidé vyprávějí už po staletí. Já mám nejraději O vlčí partě. Čtyři malá vlčata zachránila své rodiče. Je to nádherný příběh a ta vlčata se jmenovala: Wanji, Yamni, Topa a Nunpa. No, a tohle malé vlče se hodně podobá Wanjimu.

To je ono budu mu říkat Wanji.

,,Tak Wanji, vítej v novém domově."