O zatoulaném vlčeti

Wanji a ztracená Zrzka

Wanji i já jsme se probudili do další nádherného dne. Dnes jsme měli v plánu zajít do ordinace za mamkou na prohlídku tlapky a pak být celý den u lesa, aby jsme se zabavili. Sešli jsme dolů a nasnídali se na mě tam čekali lívance se sirupem a na Wanjiho miska plná masových kuliček, výborně jsme se najedli. Po snídani jsem musela jít nakrmit zvířata a protože Wanji ještě jedl šla jsem sama, ale hned jak se otevřeli dveře, tak Wanji už byl u mě. Nejdříve jsme šli za Hugem a Rexem, pak za Hedvikou a nakonec za Zrzkou, ale ta tam nebyla. Nevěděla jsem co si počít, hledala jsem jí všude, ale nikde nebyla. Pak Wanji zachytil nějaký pach a zamířil si to k lesu a tak jsem šla za ním. Zastavili jsme se u lesa. Vůbec jsem nechápala co Wanji mohl ucítit nic zde nebylo. Když najednou Wanji začal hrabat do země. Šla jsem se kouknout co to našel. A opravdu něco našel, našel stopu Zrzky, ale nebyla to stopa tlapky nýbrž krev. Začala jsem mít o Zrzku velký strach. Raději jsme se vrátili, ale když jsme přišli domů, tak tam čekala policie. Zeptala jsem se:

,,Co se děje?"

,,Zrzka se ztratila."

,,To vím, ale proč je tu policie?"

,,Pomohou nám najít Zrzku."

,,Jestli to tak je, tak asi vím kde byste mohli začít."

,,Opravdu? Jak to víš?"

,,Wanji a já jsme šli krmit zvířata, když jsme došli k Zrzčině kleci byla už pryč."

,,Počkat to mi chceš říct, že Zrzka tam nebyla, už když si jí šla krmit?!!"

,,Ano."

,,A proč si nám nic nepřišla říct?"

,,Protože Wanji zachytil nějaký pach."

,,To mi chceš říct, že si nám nic neřekla, jen kvůli tomu že tvůj povedený přítel zachytil pach nějakého prašivého zajíce!??"

,,Ano, ale ten můj povedený přítel mě zavedl na stopu Zrzky!"

,,Cože?"

,,Slyšela si!"

,,Na jakou stopu?"

,,Na její krev!"

,,Jak víš že to byla právě Zrzčina krev? Mohla to přeci být i krev jiného zvířete."

,,April, byla to určitě Zrzky krev."

,,A jak si to poznala?"

,,Poznala jsem to podle zabarvení krve. Moc dobře vím, že Zrzka má krev jako každý jiný tvor na celé planetě, ale někdy jí má zbarvenou úplně jinak."
 
,,A ty si našla jinak zbarvenou krev?"

,,Ano!"

,,A jak víš, že to není krev z jiného lesního tvora?"

,,April, přeci víš jak je tato nemoc vzácná, zvlášť u zvířat."

,,To je strašné."

,,Ano, to je. Ale jestli tady budeme klábosit, tak to Zrzce vůbec neprospěje. Každou vteřinou se jí krátí šance na přežití."

,,Karai má pravdu, jestli tady budeme jen klábosit, tak to Zrzce nějak nepomůže. Ukážeš nám místo kde si našla tu krev?"

,,Ano."

,,Dobrá, zavolám na stanici, aby nám sem poslali pátrací psy."

,,A proč?"

,,Aby našli Zrzku." 

Odpověděl mi  jeden z policistů.

,,A co Wanji?"

,,Co je s ním?"

,,Mohl by nám pomoct najít Zrzku."

,,Ne, to si nemyslím."

,,Proč? To Wanji přeci našel její krev."

,,Máš Wanjiho jen chvíli a ta krev byla určitě jen shoda náhod."

,,Pořád nechápu kam tím všichni míříte."

,,Víš zlato, vlci se nedají vycvičit!"

,,Proč si to myslíš a co to má společného se zmizením Zrzky?"

,,Víš Wanji by nás mohl zavést na špatnou stopu. A tím by se Zrzky čas na přežití zkrátil mnohem víc."

,,Cože, jak to můžeš říct?"

,,Tak dost!"

Všichni jsme se otočili na tátu, který toho měl už dost a bylo to na něm hodně znát.

,,Co?" 

Copak mám opravdu tak hloupou sestru?

,,Slyšela si April, Karai promiň, ale souhlasím s matkou. Wanji zůstane tady a my půjdeme hledat Zrzku!"

,,Ale tati!"

,,Žádné ale!!"

,,Jak chcete, jestli nám Wanji nebude moci pomoct, tak já taky ne!"

,,Počkej, potřebujeme tě."

,,Vážně a k čemu vlastně?"

,,Našla jsi krev u lesa a my tu krev bez tebe nenajdeme."

,,Tak aby bylo jasno, já tu krev nenašla, našel jí Wanji. Jestli se Wanji nebude moci zapojit do pátrání, tak já taky ne. A už o tom nechci mluvit! A navíc já tu krev bez Wanjiho také nenajdu.

,,A jak tu krev máme najít?"

,,Hledejte! Kdo hledá, ten najde. Pojď Wanji" pobídla jsem Wanjiho, který za mnou hned začal ťapkat.

Hned jsme s Wanjim odešli do pokoje, zavřela jsem dveře a zamkla. Pak jsem si sedla na postel a byla při tom smutná, takhle jsem se ještě s rodinou nikdy nechytla. Wanji vyskočil na moji postel, lehl si vedle mě a hlavu mi položil na nohy. Začala jsem ho hladit po hlavě a říkat mu že je skvělí a že za nic nemůže. On najednou začal kňučet a seskočil na zem, pak běžel rovnou ke dveřím, začal na ně škrabat potom i štěkat netušila jsem co tím myslí. Ale pak mě to trklo. Chtěl mi tím nejspíš říct že by jsme měli jít hledat Zrzku. Já chvíli váhala, pak jsem se koukla na Wanjiho a z jeho očí jsem nějak vyčetla, že ví co dělat. A tak jsem seskočila z postele, šla ke dveřím, odemkla a řekla jsem Wanjimu aby mě vedl.

Šli jsme zadním vchodem, aby nás neviděli rodiče a sestra. Hned od domu začal Wanji hledat nějakou stopu, aby jsme našli to místo kde byla krev. Wanji se najednou rozeběhl směrem k lesu a já běžela za ním, protože jsem věřila že něco našel. Běželi jsme hlouběji a hlouběji do lesa, když se Wanji najednou zastavil. Nechápala jsem co se děje, byli jsme hluboko v lese a kolem nás byl jen samý les, ale pak jsem v dáli uviděla světla. Šla jsem se s Wanjim podívat co to je, nakonec jsme došli, až k malé chalupě. 

O té chalupě se vypráví, že zde straší. Ta chalupa byla postavena před 100 lety a složila jako útočiště pro loupežníky, oni té chalupě říkali tábor. Dnes tu nežije ani jeden loupežník. Před 100 lety tu žil loupežník jménem Kovu byl to vůdce všech loupežníků v tomto lese. Jednou udělal Kovu hroznou chybu v tom že chtěl lovit vlky večer, ale protože se ještě v ničem nepletl, tak ho ostatní poslechli. Všichni byli rozděleni do čtyř skupin, každá skupina se měla vydat na jinou stranu, přesněji na jih, sever, západ a východ. Kovu se vydal na východ, ale ještě před s vím odchodem nařídil ať každá skupina zabije a přinese do tábora 4 vlky. Druhý den se všechny tři skupiny vrátili a z té čtvrté ve které byl i Kovu, se vrátil jen jeden. Od té doby se praví, že velitel Kovu a jeho skupina bloudí na východě a snaží se najít cestu do tábora.

Ale to jsem odbočila, vrátíme se raději k hledání Zrzky. Wanji se mi zakousl do nohavice a zatahal za ní směrem k chalupě. Zeptala jsem se Wanjiho jestli si myslí, že je Zrzka uvnitř a on na mě trochu zavil, tak jsem to brala jako ano.

Šli jsme tedy k oknu abych se podívala jestli tam někdo není. Bylo tam ticho, ale někdo tam přece byl. Byla to hrozná úleva, když jsem spatřila Zrzku.
 Vešli jsme s Wanjim dovnitř a šli hned ke kleci kde drželi Zrzku. Zrzka měla pravou přední nohu zakrvácenou a zanícenou, vypadala hrozně. Chtěla jsem odemknout klec, ale nešlo to. Najednou se ozvala hrozná rána, hrozně jsme se se Zrzkou lekli, ale byl to jen Wanji shodil páčidlo, které bylo schované za dveřmi. Wanji vzal jeden konec páčidla do tlamy a táhl ho po zemi až za mnou. Vypáčila jsem dvířka u klece, vytáhla Zrzku, vzala jsem ji do náruče a společně utekli. Utíkali jsme, ale musela jsem být velmi opatrná, abych Zrzku nepustila nebo jí více nezranila.

Když jsme vyšli z lesa zamířili jsme rovnou domů. Doma nás vítali a všichni mě chválili, ale já o to nestála, taky jsem jim to řekla a řekla jsem jim i to že by měli chválit raději Wanjiho, než mě. April vzala Wanjiho do náruče a začala ho mačkat a omlouvat se.

Od té doby Wanjimu věřili všichni z mé rodiny, můj táta Wanjiho bere i na lovy a dokonce i Zrzka vyvěsila bílý prapor a uzavřela mír. A k večeři celá rodina měla čokoládový dort, kuřecí řízky a bramborovou kaši, lépe zakončený den snad být ani nemůže.