O zatoulaném vlčeti

Přátelé či nepřátelé

Když Wanji přišel do obíváku, tak jsem seděla vedle Adriena a to byl problém. Wanji začal vrčet a chtěl se na Adriena vrhnout, ale já si klekla na zem a zastavila ho. Wanji zastavil a stále se díval na Adriena byl to tak divnej pocit. Nakonec se Wanji uklidnil a šel ke mě v tu chvíli se Adrien zvednul a sedl si vedle mě. Wanji ho zpozoroval a začal být zase nepříjemný, ale Adrien se nenechal odradit, chtěl aby si Wanji na něj zvyknul a tak natáhl ruku a chtěl mu ji dát na záda, aby ho mohl pohladit, ale Wanji začal cenit zuby. Adrien dal ruku od Wanjiho dál, ale pak ji zase natáhl a tentokrát se nenechal odradit ani když Wanji začal znovu cenit zuby. Nakonec se Adrienovi vyplnila jeho snaha dal Wanjimu ruku na záda a hladil ho. Wanji by stále napnutý jako struna, ale po chvilce se začal uvolňovat. Asi tak po pěti minutách co Wanjiho Adrien hladil se k němu začal Wanji začal tulit.

Nezapírám, že když jsem Adrienovi ukazovala dům, zahradu nebo třeba okolí, tak že si mě Wanji nehlídal. Hlídal, ale už to bylo to klasické hlídání jako kdysi, všude jsme prostě chodili spolu.

Adrien

Když jsme procházeli dům a okolí tak se mě Karai zeptala ,, A jak dlouho se tady zdržíte?" já jí na to odpověděl ,,Co když se tady zdržíme na pořad." čekal jsem na její reakci. Zeptala se mě jak to myslím a já jí řekl, že moji rodiče si tady budou stavět dům, hned vedle nich. Zastavila se, koukla se na mě a zeptala se jestli to myslím vážně a já jí odpověděl, že ano. V očích se jí zalesklo byla v nich vidět radost a štěstí. Šli jsme dál a ona mi řekla, že je ráda, že tu zůstanu a já jí na to odpověděl, že jsem taky rád. Ale že jsem rád ne kvůli tomu, že bysme s rodiči bydleli na tak krásné místě "teda to taky, ale není to ten hlavní důvod," ale že ji mohu být na blízku. Ona se začervenala a řekla ,,Nápodobně." byl jsem strašně rád, že to řekla. Musím přiznat, že se mi líbí, ale nevím jestli se já líbím ji.

Bojím se jí zeptat, protože nechci pokazit náš krásný začátek.