Malý zlodělíček

70 8 0
                                    

Bylo třičtvrtě na deset a já stále spala, ale Wanji byl vzhůru už dávno a ležel vedle mě v posteli. Vzbudila mě až mamka, když mi začala bušit na dveře. Kvůli tomu, že se jí ztratila stříbrná brož po její mamince. Šla jsem jí otevřít, jen co jsem pootevřela dveře, tak mamka vlítla do měho pokoje a začala vyvádět. Řekla jsem jí, že nevím kde je její brož, ale ať se uklidní, že se určitě najde. Ona se uklidnila fizicky, ale duševně byla mimo.
Otočila se a šla udělat snídani pro mě a Wanjiho. Já si mezi tím opláchla oblyčej, vyčistila zuby, učesala se a pak šla s Wanjim dolu.
Mamka byla celý den hodně naštvaná a ta agrese se zhoršovala. Proto byl každý dotaz, každá nevhodná poznám ka a každá hloupá odpověď jako píchnutí do vosího hnízda.

O týden později

Uběhl týden a ty "krádeže" pořád nepřestávali už jsme si nemohli věřit, každý v tomhle domě se podezíral navzájem. Bylo to hrozný, nemohla jsem to dál snášet a tak jsem se rozhodla, že to vyřeším.
Šla jsem k mamce do pokoje a hledala okolo místa, kde měla svou brož.
Hledala jsem, ale nic jsem nenašla, když v tom mě Wanji škrábnul na pravé noze. Bolelo to, ale šla jsem za ním a kokla se na zem, leželo tam černobílé pírko.
Dala jsem si hi do kaspy a šla se ven projít. Musela jsem pořád přemýšlet nad tím, jestli to vůbec byl někdo z nás. To pírko bylo totiž od straky a o té se říká, že krade vše co se lekne. A vše co se za tento týden ztratilo bylo lesklé bylo to hodně divné.
Když jsem se procházela zaslechla jsem zvláštní zvuk a švihnutí křídel. Otočila jsem se a vyděla straku jak letí ze svého hnízda na stromě.
Měla jsem jeden nápad, chtěla jsem se podívat do jejího hnízda a tak jsem šla. Přišla jsem až ke stromu a začala šplhat. Vyšplhala jsem až k jejímu hnízdu a co jsem neviděla hodinky mojí sestry, náhrdelník mého táty, brož své mamky a hromadu dalších věcí. Všechny jsem je vzala a přinesla domů. Vše jsem řekla a vysvětlila. Táta hned šel a straku zahnal, aby nám už nemohla škodit. Všichni mě a Wqnjimu děkovali a pak se omlouvali všem, které obviňovali z krádeže.
Nakonec to byl přece jsen poučný okamžik. 

O zatoulaném vlčetiKde žijí příběhy. Začni objevovat