O zatoulaném vlčeti

Wanjiho vlčí rodina

11.6.2011, ale my se přeneseme do doby, kdy jsem mohla navždy ztratit Wanjiho. 

O dva roky dříve.

Byl krásný slunný den, ptáčci štěbetají a z kuchyně voněli maminčiny domácí lívance s jahodovým sirupem. Tak takle by měli vypadat každá rána.
Dnešek jsme měli s Wanjim naplanovaný do puntíku, alespoň jsme si to mysleli. Chtěli jsme dodělat domácí povinosti, jít se projít do lesa a pak zajít za klukama: Ralphem, Leem, Mickeym a Donatelem. To oni s námi prožívali dobrodružství s Clara (bezhlavou čarodějnici).
Ale zpět k příběhu.

Domácí práce jsme udělali a teď můžeme jít do lesa.
V lese jsme byli už tolikrát, že ho známe, skoro jako vlastní boty. Ale když jsme přišli k malému jezírku, tak na druhé straně jsme viděli vchod, který byl zakrytý lijánami. Bylo to zvláštní a tak jsme se rozhodli, že to prozkoumáme. Nemohli jsme uvěřit vlastním očím. Byla to naprostá nádhera. Byla to rozlehlá krajina s malým lesíkem a potůčky, které proudily od velkého vodopádu a pár jeskyní. 

Já a Wanji jsme si to místo procházeli a byli jsme čím dál víc ohromeni.
Po chvilce jsme zaslechli vrčení a než jsme se nadáli, obklíčili na vlci. Já začala pomalu couvat, ale zakopla jsem. Sice se mi nic nestalo, ale stále tu byla šance, že nám ti vlci ublíži. Wanji mě bránil a v tu chvíli se vlci najednou zastavili, přestali vrčet a jeden z vlků k nám přišel a začal nás očichávat. Bylo to docela nepříjemné, ale pak se obrátil na Wanjiho. Wanji se uklidnil a chvíli se prohlíželi. Pak se k sobě začali tulit. A tomu jsem moc nerozuměla. Pak mi Wanji naznačil abych se postavila. A tak jsem ho poslechla. 

Pak nás vlci zavedli k jedné jeskyni a z ní vyběhla jedna vlčice a začala se, taky tulit k Wanjimu. Pak mě to trklo. Co když je to jeho rodina? Řekla jsem si v duchu.
Pak ke mě Wanji přiběhl a chtěl, aby mě jeho rodiče poznali. Tak je ke mě zavolal a oni si mě prohlíželi a čichali ke mě, aby poznali jestli jsem přítel či nepřítel. Pak mě začali lízat a z toho jsem usoudila, že si myslí, že jsem přítel.

S Wanjim jsme na tom kouzelném místě zůstali až di večera, ale to už jsem Wanjimu musela vysvětlila, že se musíme vrátit. Ale on nechtěl opustit svou rodinu, když ji právě našel. Musel se rozhodnout sám, nemohla jsem ho nutit k tomu, aby šel semnou. Nakonec se Wanji rozhold, že zůstane se svou rodinou. Bylo mi líto, že se musíme rozloučit, ale na druhou stranu jsem za něj byla ráda. Při loučení jsem samozřejmě plakala, ale musela jsem se dát rychle do pořádku, kvůli Wanjimu.

Když jsem přišla domů, tak jsem všechno řekla mamce i April. Když mě, ale chtěli začít utišovat, tak jsem se zvedla od stolu u kterého jsme seděli a pelášila se vyplakat do svého pokoje. Bylo mi tak smutmo. Pak na mě, ale zavolala mamka z jídelny, abych šla dolu a tak jsem šla. Ještě mi tekly slzy po tvářích, ale to okamžitě přesto, když jsem přišla dolu. Na zemi u dveří seděl Wanji. Já jsem se okamžitě za ním rozeběhla, pak k němu klekla a objala ho. Wanji mě olízl a tím mě ujistil, že u mě a mé rodiny zůstane i na dále.
Jeho rodinu jsem navštěvovali, každý druhý den a vždy jsme si užili mnoho legrace.