Nový kluk ve Vlčím kraji

81 6 0
                                    

Byla jedna hodina ráno a mě probudilo troubení auta. Kvůli tomu Wanji vyskočil z pelechu, jak splašený a já setěla z postele. Dost mě bolelo od pádu rameno, ale rychle jsem se vzpamatovala, vzala si na sebe župan a běžela s Wanjim dolů.
Když jsme byli skoro dole viděla jsem mámu s tátou, jak šli ke dveřím, ale sestru to vůbec nevzbudilo, protože asi okolo šesté hodiny začalo lejt jak z konve a byla i velká bouřka a jelikož sestra nemohla usnout, tak si dala špunty do uší a problém byl vyřešen.
Když taťka otevřel dveře, tak se ozval hlas, který už jsem někdy slyšela, ale nemůžu si vzpomenout kde. Táta a máma je pozvali dál a jak jsen je uviděla, tak jsem si vzpoměla. Byl to maminčin a taťkův kamarád David (Dejvid) a jeho manželka Sue (Sjů), které jsem znala, ale za nimi byl jeden kluk a to byl jejich syn, kterého já nikdy neviděla a vůbec ho neznám. Ten chlapec pozdravil a představil se ,,Dobrý den, jmenuji se Adrien." mamka i taťka mu podali ruku a řekli ať se tu chová jako doma. Adrien jen přikývl v tom si mě všimnul, jak on, tak i má teta a strýc. Zamávali mi, jen Adrien stál jako by byl přikovaný k zemi a stále se na mě díval. Já se začervenala jako rajče, když se na mě usmál. Musím přiznat, že byl vážně hezký měl krásné smaragdové oči, blond vlasy a krásný úsměv.

Mamka s taťkou odvedli Davida a Sue do kuchyně, ale Adrien zůstal stát a pořád se na mě díval a usmíval se. Pak najednou udělal pár kroků a chtěl jí ke mě blíž, ale Wanji se najednou postavil o dva schody dolů a začal vrčel, vytušil něco divného a Adrien se zastavil. V tu chvíli mě Wanji zatahal za nohavici od pyžama, tím mi naznačoval, abych šla zpět do svého pokoje a já ho poslechla.

Když jsme s Wanjim vešli do pokoje, tak jsem si zalehla do postela a usla, ale ještě než jsem usla, tak jsem cítila, jak si ke mě Wanji lehnul a celou noc mě hlídal. Zatím co jsem spala se mi zdálo o Adrienovi, Davidovi a Sue. Byl to krásný sen, ale dlouho netrval, protože mě vzbudilo sluneční světlo.

2. Den

Po ránu mě sluníčko krásně hřáno na tváři. Když jsem se probudila a sesla si, tak Wanji prudce zvedl hlavu a vypadal dost unaveně. Přitulil se ke mě a já ho hladila na hlavičxe, aby se alespoň trochu uklidnil.

Pak jsem si šla opláchnot oblyčej, vyčistit si zuby a učesat se. Udělala jsem si copánek a šla se obléknout. Vzala jsem si šedé kraťasy a svědle zelené tričko s nápisem I LOVE YOU.
Ještě jednou jsem Wanjiho pohladila po hlavě a šli jsme dolu na snídani. Když jsme přišli do kuchyně, tak tam seděli všichni kromě táty a April, kteří museli brzo vztávat, kvůli práci. Byl tam i Adrien, který ke mě chtěl opět jít, ale Wanji ho znovu zastavil. Zase na něj začal vrčet to jsem chtěla hned zastavit a tak jsem se snažila Wanjiho uklidnit, ale to jsem neměla dělat. Dala jsem totiž nechtěně svou ruku k Wanjiho tlamě a on mě pokousal, ale bylo to nechtěně, nezlobila jsem se na něj. Ale nezměnilo to nic na tom, že jsem hodně krvácela, ale pak ke mě přiběhl Adrien a mamka, kteří mi pomohli.

Adrien

Když Karai pokousat její vlk, tak jsem se strašně leknul, srce mi bušilo jako o závod a převládl ve mě strach, že vykrvácí. V tu chvíli mi bylo jedno, že na mě ten vlk vrčel, přiběhl jsem ke Karai i s její mamkou, která potom odběhla pro lékárničku, ale byla hned zpátky. Mamka ji tu ránu otřela, vyčistila a obvázala. Pomohl jsem ji na nohy a chtěl jí ovést ke stolu, když v tom, ten její vlk zakňučel a vyběhl ven"Nejspíš měl pocit viny." říkal jsem si sám pro sebe. Karai se mi najednou vyvlekla z ruky a běžela za ním. Mamka na ní voala ať se jde nasnídat, ale ona jí odpověděla, že musí za Wanjim a mamka ji na to řekla, že ji pokousal, tak proč za ním chce znovu jít a ona ji na to odpověděla, že to nebyla jeho vina, ale její vina a že nedovolí, aby se Wanjimu něco stalo.

Její mamka ji chtěla ještě něco 4íct, ale v tu chvíli už bouchly dveře a můj táta se začal smát a řekl, že se vůbec nezměnila a že jsou pro ni stále důležitější zvířata než její vlastní život a pak se tomu zasmál.

To mě překvapilo, ale měl jsem o ni strach a chtěl jsem se za ni vydat, ale moje mamka mi řekla ať si o ni nedělám starosti, že se ji nic nestane.

Karai

Když jsem zabouchla dveře, tak jsem ještě slyšela, jak mi mamka chtěla ještě něco říct, ale já se tam nechtě vracet, chtěla jsem najít Wanjiho. Běžel rychle, ale pak najednou zastavil a posadil se uprostřed zahrady. Když jsem k němu přišla, tak sebou trhl a bál se ke mě přiblížit, ale nebylo to ze strachu ze mě, ale spíš ze strachu, že by mi mohl znovu něco udělat.
Sedla jsem si na trávu a koukala na něj, při tom jsem ho k sobě volala a nakonec jsem ho přemluvila a šel ke mě. Šel ke mě pomalu a nejistě, ale pak se ke mě rozeběhnul a začal se ke mě tulit, hodně ho to mrzelo, ale já mu nic nevyčítala. Vůbec jsem se na ně nezlobila a ani na nikoho jinýho, začala jsem ho hladit a drbat za uškem to ho vždycky uklidňovalo. Seděla jsem tam s ním asi půl hodiny a on usnul. Najednou jsem za sebou uslyšela kroky by to Adrien. Sednul si vedle mě a zeptal se ,, Jsou pro tebe opravdu důležitější všechna zvířata než tvůj vlastní život?" odpověděla jsem mu ,,Ne, všechna ne, jen Wanji a zvířata ke kterým mám vybudovaný silný vztah." a usmála jsem se on mi úsměv oplatil a ak řekl ,,Takže on se jmenuje Wanji?" a ja mu na to jen přikývla a začervenala se. Pak mi Adrien řekl ať se jdu nasnídat nebo ještě k té ruce přibude vyhadovění a zasmál se a já se taky. Vzala jsem Wanjiho do náruče a pomalu se stavěla ba nohy, když v tom se mi podlomily nohy slabostí a já i s Wanjim padala na zem, ale.Adrien mě v čas zachytil. Postavil mě na nohy a zeptal se jestli jsem v pořádku odpověděla jsem, že ano a přito jsem se mu podívala do jeho očí a málem jsem se roztála.
Když jsme přišli domů odnesla jsem Wanjiho do mého pokoje a dala ho na mojí postel, když jsem odcházela nechala jsem pootevřeně dveře, aby mohl potom sejít za námi dolu. Přišla jsem do kuchyně a vzala si polední toust, který zbyl na talíři. Najedla jsem se a šla za Adrienem, Davidem, Sue a mojí mamkou do obíváku a koukala se s nimi na filmy a ž do té doby co přišel Wanji.

O zatoulaném vlčetiKde žijí příběhy. Začni objevovat