Do you love me? (texiting JB|FF) [DOKONČENO]

22. část

Becka

Zaklepala jsem na dveře ředitelny a vešla dovnitř. "Co potřebujete slečno Rowen?" Zeptala se ředitelka. Podala jsem jí dopis o přijetí a ona jen kývla když si ho přečetla. "Tak vidím že mé předtuchy byly správné. Běžte normálně do třídy se čtrvťáky, promluvím s učiteli. Učíte se na před, takže nebude problém s učením. Jsem veloce ráda že jste se dostala." "Děkuju paní ředitelko" usmála se na mě a ja se vydala do třídy. Už vidím ty pohledy. Cody na mě čekal před třídou. "Připravená?" Popravdě? "Ne, ale musím tam." Nervózně jsem se usmála. "Neboj budu tam s tebou." Jen jsem kývla a vstoupila do třídy. Nikdo tam ještě nebyl takže jsem si oddechla.

"Nespletla sis třídu zlatíčko?" Zašeptal mi známý hlas do ucha. "No věř zlatíčko že nespletla." Zasmál se. "Jsi ve třeťaku, tak co děláš v naší třídě?" Usmála jsem se na něj. "Ředitelka mi povolila přestup. Mám dost kreditů a učím se na před. A navíc v září musím nastoupit na novou školu." Jen chápavě kýbl hlavou. Do třídy přišel učitel. "Becko prosím pojď sem" vyzval mě učitel a já přešla k němu. "Takže tady Rebekah Rowen přestoupila do vaší třídy kvůli škole na kterou po prázdninách nastupuje. Věřím že jí to nebude dělat problémy. A gratuluji k přijmutí na nejlepší uměleckou školu na světě" dokočil monolog a já se usmála. "Nechceš něco říct třídě?" Přikývla jsem.

"No takže jméno znáte. To že jsem do teď byla ve třeťaku taky víte. No a včera jsem se dozvěděla, že mě přijali na uměleckou školu obor kresba. Je to nejlepší universita na světě. Jsem ráda že budu moct studovat v Itálii" usmála jsem se a všimla si jak Justinův obličej zbledl. To bych mu tolik chyběla? "Děkuji. Posaď se" kývla jsem a šla si sednout. "Zvládla jsi to. Všimla sis jak Bieber zbledl?" Zeptal se. "Jo. Nechápu to" řekla jsem a věnovala se učení.

Justin

Když řekla že bude studovat v Itálii zbledl jsem. Opustí mě? Mám jen půl roku s ní. Nechci jí ztratit. Nikoho nebudu milovat jako jí. Nikdo nebude jako ona. Nesmí mě opustit. Po hodině jsem jí otchytl a přitiskl se jí na rty. "Proč jsi mi neřekla že je to v Evropě?" Zeptal jsem se jí. "Neřekla jsem to nikomu" koukla na mě. "Chceš mě opustit?"

"Jsme jen kamarádi Justine" zašeptala. "Ne jsme kamarádi s výhodama. To je rozdíl. Co když si někoho najdu za tu dobu co budeš pryč?" Zeptal jsem se. "Stejně to na začátku prázdnin skončí Justine." Nechápavě jsem na ní koukl. "Myslíš že budu jezdit každý výkend domů? Budu sem jezdit jen jednou za čas a na vánoce" "Nechci tě ztratit" zašeptal jsem. "Neztratíš Justine. Nemůžeš ztratit někoho koho nemáš" její slova mě boleli. Nic už jsem neřekl a odešel. Kurva! Bouchl jsem pěstí do skříňky. "Stalo se něco bro?" Promluvil na mě Ryan. "Ona odjíždí" zašeptal jsem. "Už za půl roku" řekl jsem a Ryan mě poplácal po ramenu. "S tím ale nic neuděláš kámo"

"Jo já vim. Užiju si to s ní a potom prostě...paf...a konec" řekl jsem a z oka mi ukápla slza. POkroutil jsem hlavou a vydal se do třídy.

Tak další část je na světě. Tak co říkáte na to že odjede do Itálie? Snad se líbí

Love you
-Denny