Do you love me? (texiting JB|FF) [DOKONČENO]

18. část

Justin

Ráno jsem se probudil a všimnul jsem si že Becka už je vzhůru. "Lituješ toho?" Musel jsem se zeptat. Mlčela a já věděl že toho lituje. "Ne" odpověděla a já se na ní kouknul. "Nelituješ?" Zeptal jsem nevěřícně. "Ne Justinem nelituju toho." Usmála se. "A znamená to pro nás něco?" Koukla na mě a já ppznal co si myslí. Byl to jen nezávazný sex, který se nebude opakovat. "A jak to mezi námi teď bude?" Zeptal jsem se znovu. "Přátelé s výhodama?" Usmála se. Sice bych s ní chtěl být, ale takhle jí můžu kdykoliv políbit, kdykoliv se jí dotknout a ona mě za to neseřve. No lepší než nic. "Tak přátelé s výhodama" usmála se na mě. Nahl jsem se k ní a vášnivě jí políbil, ona polibek ještě prohloubila. "Budu dole" zašeptala mi na rtech a zvedla se. Oblékla si kalhotky a moje triko. Usmál jsem se a natáhl se pro mobil, který ležel na stolku. Několik zpráv.

Chaz: Kde jsi bro?

Chaz: To už tě Becka zabila

Chaz: Máme chystat pohřebem?

Já: Ne Chazi nechystej pohřeb. Přespal jsem u ní

Chaz: Ale ale, že by neše ledová královna roztála?

Já: to né, ale pracuju na tom

Chaz: Vsadíme se?

Já: Ne Chazi s tebou už žádnou sázku uzavírat nehodlám

Chaz: Ok ok

Já: Večer možná přijdu, zatím čau

Chaz: Nerozbijte postel

Zasmál jsem se. "Čemu se směješ?" Zeptala se mě Becka. "Ale Chaz vzkazuje že nemáme rozbít postel." Zasmál jsem se taky. "Tys mu to řekl?" Zeptala se naštvaně. "Ne, ale je to Chaz. Co bys čekala." Jen pokrčila rameny a vytáhla ze šuflete skicák. "Budeš malovat mě?" Jen pokrčila rameny a začala něco črtat na papír. Asi po hodině to měla hotový a vytrhla to z bloku. Složila to a ještě před tím k tomu něco napsala. Vložila to do obálky a zalepila. "Poznám to když se do toho dostaneš." Řekla a uklidila obálku do šuflete a blok taky. Jen jsem přikývl hlavou.

Už hodinu sedím v obýváku na pohovce a čekám než se milostivá ráčí dostavit ke mě. Říkala že se budem koukat na film, tak kde kurva pořád je?

Já: Becko kde jsi sakra?

Já: Jo super, teď mě budeš ignorovat?

Já: Jestli se okamžitě neozveš tak jsu za tebou

Já: Becko děsíš mě

Já: Fajn, jdu za tebou

"Becko!" Zařval jsem přes celý dům. Neozývala se, je to divný, ona nikdy nemlčí. "Becko! Ozvy se...tohle není vtipný Rebekah Rowen!" Doběhl jsem k ní do pokoje a ona ležela na zemi vedle stolu a měla rozraženou hlavu. "Do prdele!" Zařval jsem a snažil se jí probudit. Nereagovala na nic. Zavolal jsem záchranku, byla tady asi do dvaceti minut. Odvezli jí do nemocnice. "Co s ní je?" Zeptal jsem se když po třech hodinách přišel doktor. "Celý den nejedla a nepila a jednoduše omdlela. Měla ale smůlu že zrovna stála u stolu o který se bouchla. Má lehký otřes mozku. Leží na pokoji A24." Řekl doktor, poděkoval jsem mu a vydal se do jejího pokoje. Ležela na posteli a usmívala se. "Ahoj" pozdravila mě. "No nazdar." Zasmál jsem se. "Proč jsi prosim tě nejedla ani nepila?" Zeptal jsem se. Jen pokrčila rameny. "Neměla jsem chuť." Řekla jednoduše.

Becka

Je tak milej že za mnou přišel. Usmál se na mě. Byli vidět jeho bílé zuby. Bože proč jenom je tak sexy?! Jak se do ně můžu nezamilovat?! Ale ne já se nazamiluju. Jsem přece Rebekah Rowen! Ta nemiluju. Alo co když přece? Zeptal se anděl na mém rameni. Neboj prosimtě. Nikdy jsi se nezamilovala, tak teď nepanikař! Řekl ďábel na druhém ramenu. Má pravdu, nikdy jsem se nezamilovala, takže u Biebera to nehrozí. "Přinesl jsem ti mobil" řekl a podal mi ho. "Děkuju" řekla jsem a okamžitě projela zprávy. Jen jedna od Codyho a pět od Justina

Cody: čauky zlatko co kdybych se zítra stavil?

Já: A co kdyby jsi se stavil dnes? V nemocnici?

Cody: Co děláš v nemocnici? Udělal ti to Bieber? Jestli jo tak ho zabiju

Já: Ne jen jsem nejedla ani nepila celý den

Cody: Dobře stavím se tam

……………

Kretén Bieber: Becko kde jsi sakra?

Kretén Bieber: Jo super, teď mě budeš ignorovat?

Kretén Bieber: Jestli se okamžitě neozveš tak jsu za tebou

Kretén Bieber: Becko děsíš mě

Kretén Bieber: Fajn, jdu za tebou

Pokroutila jsem hlavou a uložila mobil na stolek. Přišla sestra s lékami a jídlem. "Dobrý den slečno Rowen. Tady máte léky na bolest hlavy a něco k jídlu. A prosím snězte to." Kývla jsem. "Pane dohlídněte prosím na svojí přítelkyni" usmála se sestra a odešla. "Přítelkyně?!" Zeptala jsem se a nadzvedla obočí. "Jinak by mi nic neřekli. Musel jsem zalhat" řekl. Jen jsem protočila očima a pustila se do jídla. Byl to jen obyčejný rohlík se šunkou a sýrem, ale alespoň něco. Najedla jsem se a cítila se o něco líp.