Do you love me? (texiting JB|FF) [DOKONČENO]

37. část

Justin

Odvezli ji. Někam jí odvezli a nechtěj mi nic říct. Mamka sedí vedle měna utěšujemě. Jazzy zašla pro něco k pití a otec volá jejím rodičům. Jestli to nepřežije tak nevím co budu dělat. Je pro mě všechno. Do nemocnice se přiřítl její bratr a chvíli po něm i pan a paní Rowenovi. Liam se chvíli dohadoval s ženou na recepci, ale nakonec došel ke mě. "Co jí je?" Zeptal se mě a já nemohl přes slzy promluvit. "Snědla jeden z mořských plodů" řekla za mě mamka. "Ale proč? Vždyť na ně má alergii sakra!" Kopl do židle před ním. "Ano řekla nám to, proto jsem jí dala zeleninový salát, ale můj mladší syn Jaxon to asi pochopil špatně a dal Becce kousek svého jídla a ona to nedopatřením snědla" řekla znovu mamka a já nemohl ani zvednout hlavu. "Můžu za to já. Kdybych nedovolil Jaxonovi vedle ní sedět, tak by se to nestalo" řekl jsem zničeně. Potom už nikdo nic neříkal. Asi půl hodiny jsme tam seděli v tichosti. "Justíne?" Promluvil na mě Jaxon. Usmál jsem se na něj a posadil si ho na klín. "Já nechtěl aby se Becce něco stalo. Jen jsem chtěl aby ochutnala jak dobře mamka vaří" řekl provinile a rozplakal se. Nic jsem neříkal a jen ho hladil po vláskách.

Po chvíli přišel doktor. Rychle jsem se zvedl a šel za ním i s jeho rodiči. "Jak je na tom Becka?" Zeptala se její mamka. "Jste příbuzní?" Zeptal se pan Jackson. "Jsme rodiče a tohle je její přítel" řekl pan Rowen. "Dobře vaše dcera je v pořádku, ale měla važnou alergickou reakci díky níž jsme zjistili že má astma. Všechno bude jako dříve, akorát při každém astmatickém záchvatu si vdechne léky. Její stav je ale na začátku takže se předpokládá že záchvaty budou tak jednou do roka nebo vůbec. Pokud jií chcete vidět pokoj A513." Poděkovali jsme a já se vydal do jejího pokoje, ale samozřejmě až po rodičích a bratrovi.

Vešel jsem dovnitř a ona tam ležela skleslá na posteli a její tvář nezdobil úsměv jako vždy. Zaklepal jsem abych na sebe upozornil. Hned jak mě spatřila její rty se roztáhli do obrovského úsměvu. Přešel jsem k její posteli a políbil jí na čelo. "Pamatuješ si co se ti stalo?" Zeptal jsem se jí po chvíli mlčení. "Vzala jsem si od Jaxona z vidličky jídlo. Že jsou to mořské plody jsem zjistila až po tom co jsem se začala dusit. Nedošlo mi co je na té vidličce. Mrzí mě to." pohladil jsem jí po tváři. "Co tě mrzí lásko?" "To že jsem zkazila tvojí mamce narozeniny" tvářila se provinile. "Nic jsi nezkazila lásko. Nemůžeš za to" políbil jsem jí. "Ale můžu, kdybych s tebou nejela tak bych si nevzala od Jaxona to jídlo a nemuseli jsme být tady" klopila pohled dolů. "Lásko! Vůbec za nic nemůžeš, mohlo se stát něco mnohem horšíhi. Už na to nemysli dobře" jen přikývla a usmála se na mě. "Polib mě" naštulila pusu jako malý dítě. Usmál jsem se a políbil jí na rty. Nepohyboval jsem s nima a jen si užíval. Po chvíli jsem se odtáhl a znovu pohladil po tváři. "Posuň se" řekl jsem a ona se posunula. Lehl jsem si k ní a rukou ovinul kolem jejího těla. "Teď můžeš v klidu spát" zašeptal jsem jí do vlasů. "Vím že musíš odjet, ale počkám na tebe a potom nás už nic nerozdělí. Miluju tě vždy a navždy." zašeptal jsem když už jsem si byl jistej že spí.

Asi v jedenáct v noci přišli na to že jsem pořád u ní tak mě vyhodili. Nechtěl jsem jít pryč, ale když řwkli že zavolaj ochranku a zakážou mi vstup do nemocnice tak jsem to vzdal a odešel. Řekli mi že jí zítra pustěj, v což doufám, protože další noc bez ní už bych asi nezvládl.

Shawty❤: Justine?

Já: Ano lásko?

Shawty❤: Přijdeš?

Já: Už jsem na cestě

Shawty❤: Už se na tebe těším

Já: Já na tebe taky

Shawty❤: Odvezeš mě domů?

Já: K tobě nebo ke mě?

Shawty❤: To je ma tobě

Já: Tak dobře :*

Shawty❤: Miluju tě

Já: Miluju tě

Vystoupil jsem před nemocnicí z auta a vydal se k jejímu pokoji. "Ahoj lásko" pozdravil jsem jí a ona se chtěla rozeběhnout ke mě, ale nemohla protože měla v ruce kanilu. "Konečně jsi tady" objala mě když jsem přišel blíž. "Tak slečno Rowen. Můžete se přwvléknout a váš přítel vás může vzít domů. Zde máte propouštěcí zprávu" řekl doktor a sestra jí mezitím obpojila od kanyly. Becka vzala věci a šla se do kouleny převléct. Když vyšla tak se mi vrhla okolo krku a nohy obmotala kolem mého pasu. "Tohle mi tolik chybělo" řekla a já věděl že se usmívá. "Tak půjdeme" seskočila ze mě a chtěla se rozejít, ale vzal jsem jí do náruče. "Justine už zase?" Zasmála se.

Tak další díl je na světě. Jaký máte názor?

Love you
-Denny