39. část

1.4K 76 3

od Lucys2203

od Lucys2203

***o měsíc později***

Becka

Dobalila jsem poslední tašku a zapla jí. Dneska je to poslední den co můžu strávit s Justinem. Nikam se mi nechce. Několikrát jsem řekla že nikam nejedu, ale on vždycky řekl že pojedu a tečka. Nechci od něj odjet, chci tu zůstat, ale on mi to nedovolí i když brečí u toho když to říká. Nedokážu bez něj ty čtyři roky žít. Jo budu se sem vracet, ale ne tak často aby jsme se nevzdálili. Sedla jsem si na postel a začala zírat do zdi.

"Hej Becko posloucháš mě?" Zamával mi někdo rukou před obličej. Cukla jsem sebou a podívala se na dotyčného. Vedle mě seděl Liam. "Co?" Zeptala jsem se když jsem se vzpamatovala. "Jsi v pohodě?" Pohladil mě po zádech. "Mohla bych říct že jo, ale nechci ti lhát" řekla jsem zlomeným hlasem a z oka mi vytekla první neposlušná slza. Rychle jsem jí setřela. "Je dole. Všichni tam jsou" přikývla jsem. Zvedla jsem se z postele a došla do kuchyně. Byli tam opravdu všichni. Aria, Jenny, Cody, Ryan, Fredo, Chaz a Justin. Když můj pohled dorazil k němu tak jsem ho tam nechala dlouhou dobu.

Se všema jsem se rozloučila a Jenny, Aria a Cody brečeli zatím nejvíc, ale vím že nejvíc budu brečet já a to když se budu loučit s Justinem. Přešla jsem k němu. Neobjali jsme se a jen si vzájemně koukali do očí. Po chvíli okolo mě obmotal ruce a přitáhl si mě do objetí. Rozbrečela jsem se ještě víc a cítila jak mi na triko na ramenu dopadají Justinovi slzy. Měl zabořenou hlavu do mého ramene a oba jsme brečeli. "Nechci tě opustit" zamrmlala jsem a nechtěla ho už nikdy pustit. "Taky to nechci, ale musíš tam jet. Je to životní šance." zašeptal a na chvíli zvedl hlavu a koukal mi do očí. "Slib mi že si budem každý den psát a volat" řekl vážným hlasem. "Slibuju, ale ty mi slib že nás nic nerozdělí" řekla jsem zase já. "Slibuju že nás nic nerozdělí" řekl vyrovnaně a políbil mě. Byl to obyčejný polibek, ale pro mě znamenal tak moc. "Máme pár hodin. Pojďme něco podniknout. Jen my dva" zamumlal mi na rtech. Jen jsem přikývla.

Celý den jsme strávili spolu a vzpomínali. Byl to dokonalý den. Měl to celý připravený a já z toho nemohla. Byl to prostě takový romantický den, jako ve filmu. Pořád jsme se objímali a líbali. Drželi jsme se za ruce a prostě.... Teď jsem na letišti. Je tu se mnou Justin, Liam a rodiče.

Liam mě objal. "Tak zdarec ségra. A pořádně si tam užívej" poplácal mě po zádech a vyměnil si místo s mamkou. "Holčičko moje hlavně se mi vrať ano?" "Vrátím mami neboj" přesvědčila jsem jí. Taťka mě objal. "Nemůžu uvěřit, že mi moje holčička už tolik vyrostla" zasmál se a neposledy pevně objal. Justin pořád stál na místě. Vyrazila jsem k němu, ale zastavil mě něčí hlas. "Becko?" Kousek ode mě stála Pattie s Jaxonem. Jaxon ke mě hned přiběhl a objal mě. "Neopouštěj mě Becko" zavzlykal Jaxon. "Já musím Jaxi, ale neboj vrátím se dobře" pohladila jsem ho po vlasech a on se odtáhl. Přišla ke mě Pattie. Objala mě. "Vrať se nám prosím" řekla. "Neboj Pattie, vrátím se. Už hlavně kvůli Justinovi" usmála jsem se na ní. Pohladila mě po ramenu a s Jaxonem odešla stranou. Došla jsem k Justinovi a pevně ho objala. "Vrátím se Justine. Slibuju" pohladila jsem ho po tváři. Políbil mě. Zahlásili můj let. Justin si se mnou propletl prsty a došel se knou ke vstupu do letadla. "Miluju tě" "Miluju tě" naposledy mě políbil a naše ruce se rozpojili když jsem prošla poslední kontrolou. Slzy si našly cestu ven a já se je nesnažila zastavit. Usadila jsem se na sedadlo a čekala než vzlétneme. Položila jsem ruce na sklo a co nejdýl koukala na halu letiště

Justin

Naše ruce se rozpojili a já se cítil jako poloviční. Slíbila že se vrátí. Stál jsem tam a pozoroval jak letadlo jede k odletové dráze. Ruce jsem položil na sklo a pozoroval letadlo dokud nezmizelo. "Hlavně se mi vrať lásko" zašeptal jsem a poslal ji vzdušný polibek. Došel jsem zpět k její rodičům a mojí mamce s Jaxonem. "Neboj Jussy, ona se vrátí. Jsi její první láska. Nikdy na tebe nezapomene" řekl mi Liam a já se smutně usmál. "Pojedeš k nám Justine?" Zeptala se mě mamka. Jen jsem přikývl a vydal se za ní k autu. Nasedl jsem a koukal ven. Ani jsem si nevšiml že jsme doma dokud do mě Jaxon nestrčil. Vystoupil jsem a zamířil si to rovnout k Jazzy. Zaklepal jsem. "Vstup Justine" křikla přes dveře a já vstoupil. Měla na stole asi tři balení kapesníčků a u postele zmrzlinu a čokoládu. "Jsi připravená?" Zeptal jsem se. "Jo, proto jsem nejela s mamkou a Jaxonem abych to stihla. Takže se posaď a řekni. Čokoláda nebo zmrzlina?" Zeptala se mě. "Zmrzlina" řekl jsem. Vzala ze stolku zmrzlinu a balení kapesníků. Sedla si naproti mě a do zmrzliny zabořila dvě lžíce. "Tak jak to zvládáš?" Zeptala se. "Jsem bez ní půl hodiny a už to nezvládám. Jak to zvládnu čtyři roky" řekl jsem a pokusil se o úsměv, ale místo toho jsem pocítil jak slzy stékají po mých tvářích. "Neboj Justine. Zvládneš to. Zvládneme to." Usmála se na mě. "Pokud se vrátí a budeme pořád spolu tak jí požádám o ruku" řekl jsem a myslel jsem to vážně.

Tak dnešní díl je trochu smutnější, ale musela jsem to udělat. Co myslíte vydržej spolu? Zvládnou tu vzdálenost? Co když jeden z nich zapomene?

love you
-Denny