Do you love me? (texiting JB|FF) [DOKONČENO]

26. část

Justin

Proč jsem jí sakra řekl, že už k ní nic necítí?! Vždyť ji každý den miluju víc a víc sakra. Nemyslel jsem že je to vůbec možný, ale je to tak každý den se do ní zamilovávám víc a víc. Nedokážu bez ní vydržet ani chvíli. To že jsem políbil Amy, byla největší kokotina na světě. Ale to co mi řekla na té chodbě jsem nevěděl jak brát. Řekla to tak klidným hlasem, ale její rudé a nateklé oči působili jako opak. Odešla ze třídy po tom co jsem políbil Amy, když vylezla ze záchodů měla neteklé oči jako kdyby brečela. Brečela snad kvůli mě? Vadilo jí že jsem políbil Amy? Vždyť řekla že mě nesnáší. Nebo se něco změnilo? Je možný aby žárlila?

Já: Potřebuju s tebou mluvit

Shawty❤: Fajn

Já: Počkám před školou

Shawty❤: Hm...

Já: Prosím mluv se mnou

Shawty❤: Proč bych měla?

Já: Protože chci aby to mezi námi bylo jako dřív

Shawty❤: Klidně může. Já nebudu otravovat tebe a ty nebudeš otravovat mě

Já: Myslel jsem to po tom nenávidění

Shawty❤: Nevím jestli se tohle může ještě vrátit

Já: Proč by nemohlo

Shawty❤: Dneska jsi se ptal jak by ti to slušelo s Amy

Já: No a?

Shawty❤: Nebudu se ti motat do vztahu

Já: Já Amy nechci

Shawty❤: Myslíš že ti to bud věřit?

Já: Jo?

Shawty❤: Když někoho nechceš nelíbáš ho

Já: Máš pravdu. Byla to kokotina

Shawty❤: ...

Já: Její rty nejsou tak měkké a dokanalé jako tvoje

Já: Když jsem jí políbil, přál jsem si aby jsi to byla ty

Já: Doufal jsem, že se mi to jenom zdá a já se probudim a na jejím místě budeš ty

Já: Chci aby jsi všude byla ty

Shawty❤: Nedělej mi to

Já: ?

Shawty❤: Nechci se do tebe zamilovat chápeš?

Já: Jenže srdci neporučíš

Shawty❤: Já vím

Já: Tak proč se tomu snažíš bránit?

Shawty❤: Neřešme to

Já: Ale já to chci řešit

Shawty❤: Ale já ne

Já: Fajn tak před školou

Odložil jsem mobil na lavici a nenápadně koukal k její lavici. Seděa tam, poklepávala nohou a kousala se do rtu. Vypadala nervózně a trochu vyděšeně. Celou hodinu jsem na ní koukal a dělala to samý. Kousala se do rtu a nebo ťukala prsty do lavice. Když zazvonilo tak hned vystřelila ze třídy že si ani nestihla vzít svůj blok ze stolu. Počkal jsem až všichni odejdou a vzal ten blok. Otevřel jsem ho a to co tam bylo mě zarazilo. Byla to moje kresba. Ležel jsem na zádech v posteli a spal, přikrývla byla přehozena jen přes mojeho kamaráda. Vlasy jsem měl do všech stran. Vypadal jsem dokonale. Obrátil jsem list a tam jsem byl zase já, jen jsem byl nakreslenej s obrovským úsměvem. Rychle jsem zavřel blok. Vydal jsem se na chodbu a snažil se jí najít. Klečela na zemi a přehrabovala se v tašce. "Do prdele kde je?!" Křikla vyděšeně. "Hledáš tohle?" Podal jsem jí blok. "Díku" uklidila si ho to tašky. "Ehm...koukal jsi co je vevnitř?" Zeptala se se strachem v hlase. "Ne respektuju tvoje soukromí" zalhal jsem. Bylo vidět jak si oddechla. "Tak jdeme ne?" Řekl jsem a ona jen kývla. Vyšel jsem na z budovy a ona chvíli po mě. Všiml jsem si jak váhala jesrli si má nasednkut nebo ne. "Neboj nic se ti nestane" zašeptal jsem jí do ucha když jsem obešel auto a byl u ní. Ona si jen pozvdychla a nastoupila.

Zastavil jsem uprostřed lesa. "Chceš mě zabít a zakopat tu?" Zavtipkovala. "Jo víš musím nějak zahladit stopy" zasmál jsem se a ona se mnou. Tohle byl její první upřímný nefalšovaný smích, který jsem slyšel. Vystoupili jsem a šli jsme asi deset minut než jsme se ocitli na mýtině. Byla to louka obklopená velikým tyrkysově modrým jezerem. "Je to moje místo" řekl jsem jí když sibto tu s údivem prohlížela. "Teď už není tvoje když jsi mě sem vzal" řekla a pořád se tu rozhlížela. "Teď je to naše místo" koukla na mě a já neuměl rozpoznat emoce v jejích očích. Tikali očima z mých očí na rty jako by nevěděla jestli to může udělat. Když uviděla že jsem si toho všiml tak si zakousla ret. Koukal mi do očí. Byli jsme od sebe pár centimetrů a ona pak vyplnila tu mezeru mezi námi a políbila mě. Udělala první pohyb a já spolupracoval. Ztiskl jsem jí zadek a ona si automaticky obmotalo nohy kolem mého pasu. Rukami mi jezdila po hrudi a já jí tiskl boky. Zavzdychla když jsem jí zkouskl spodní ret. Využil jsem toho a začal si hrát s jejím jazykem. Když nám docházel kyslík tak jsme se odtáhli a ona na mě koukala. "Nemělo by, ale záleží mi na tobě čím dál víc" zašeptala mi na rtech. Usmál jsem se a znovu spojil naše rty. Zajel jsem jí rukou pod triko a zmáčkl ji prso. Odtáhla se "dneska ne" zašeptala a já jí pustil na zem. "V pohodě" řekl jsem jí.

"Vyděl jsi ty kresby že?" Zeptala se když jsme byli ja cestě k ní. "Vadí ti to hodně?" Zeptal jsem se jí. "Ještě nedávno asi jo, ale teď už ne" usmála se na mě. "Mení se dneškem něco mezi náma?" Řekl jsem s obavami. "Asi ne. Pořád jsme kamarádi s výhodama" řekla a mě bodlo u srdce. "Jo jsme" falešně jsem se usmál.

Další část je na světě. Snad se líbí. Jaký máte názor?

Love you
-Denny