Do you love me? (texiting JB|FF) [DOKONČENO]

36. část

Becka

Justin u hororu usnul tak jsem se zvedla a vydala se k Liamovi do pokoje. Zaklepala jsem a po chvíli vešla. "Děje se něco Becko?" Zeptal se mě. "Ne jen si s tebou chci promluvit" řekla jsem a sedla si naproti němu na postel. "Vážně jsi nikdy nepřemýšlel že se znovu zamiluješ?" Zeptala jsem se ho. "Přemýšlel, ale potom co mi udělala Amanda už se toho bojím" koukl na mě smutně. "A co když existuje holka, která tě má ráda? Holka kterou znáš?" Řekla jsem. "Ale já vím že mě máš ráda ségra" "nemluvím o sobě" usmála jsem se na něj.

"A kdo je holka, která by mě měla ráda i přes to jaký jsem?" Nevypadal moc šťastně. "Třeba Jenny" ujasnila jsem mu. "Jenny?" Zeptal se nevěřícně. "Myslel jsem že není na starší" nechápala jsem ho. "Už se mi delší dobu líbí" přikývla jsem na náznak porozumění. "No takže já zase můžu jít. Ty si to už vyřešíš" zasmála jsem se na něj. "Dobrou brácha" zavřela jsem za sebou dveře. Došla jsem do obýváku a Justin pořád spal na pohovce. Vypla jsem televizi, přikryla ho dekou. Políbila jsem ho na čelo a odešla do ložnice. Převlékla jsem se do pyžama a po chvíli usnula.

Justin

Vzbudil jsem se na pohovce u Becky doma. Ona nikde nebyla. Televize byla vypnutá a já byl přikrytej dekou. Vstal jsem a deku složil a položil ji na stolek před televizí. Vydal jsem se po schodech na horu do Beckyna pokoje. Potichu jsem otevřel i zavřel dveře. Vysvlékl jsem se jen do boxerek. Všiml jsem si jak se klepala tak jsem si vedle ní lehl a za pas si ji přitáhl k sobě. Přikryl jsem nás její peřinou a po chvíli vdechování její vůně z vlasů jsem usnul.

Ráno jsem se probudil a všiml si Becky jak sedí u postele na židli a očima jezdí mezi mnou a jejím blokem. "Zase mě kreslíš?" Zeptal jsem se jí s úsměvem. "Jop a nehýbej se" hodila po mě propisku. Zasmál jsem se. Asi po deseti minutách měla hotovo a skočila ke mě na postel. "Au" zasmál jsem se když její ruka přistála na mojí hrudi. Usmála se na mě a políbila mě. "Tak moc tě miluju, že to snad ani není možný" řekla mi s vážnou tváří. "Taky tě miluju a po každý když tě políbím se do tebe zamilovávám čím dál víc" odpověděl jsem jí. "Moja matka má dnes narozeniny a já bych chtěl aby jsi tam šla se mnou" zakuckala se a podívala se na mě. "No j-jako vážně?" Vykoktala ze sebe. "Ano vážně" řekl jsem a ona nervózně přikývla. "Za jak dlouho vyrážíme?" Zeptala se mě. "Za dvacet minut" řekl jsem potom co jsem se koukl na hodiny. "Fajn. Co si mám vzít na sebe?" Vyjekla. "Jdi se umýt a já ti oblečení vyberu dobře?" Jen přikývla a vydala se do koupelny. Přešel jsem k jejímu šatníku a začal se probírat jejím oblečením. Vytáhl jsem úzké džínsy, fialové triko a koženlu bundičku. Dal jsem jí to na postel a čekal než vyjde z koupelny. Vyšla ve spodním prádle, namalovaná a vlasy měla zapletené do copu. Oblékla si vše co jsem jí připravil a koukla na mě. "Vypadáš dokonalo. Rodičům i sourozencům se budeš určitě líbit" usmál jsem se na ní a vzal ji za ruku. Došli jsme k autu a vydal jsem se směrem domov.

Zastavili jsme před domem ve kterém jsme strávil celé dětství. Becka si nahlas polkla a koukla na mě vyděšeně. "Nemáš se čeho bát" vystoupil jsem a obešel auto. Otevřel jsem jí dveře a pomohl jí vystoupit. "Už není cesty zpět" řekl jsem jí a vydali jsme se k domu. Odemkl jsem a vydal se rovnou do kuchyně a Becku pořád držel za ruku aby jí nenapadlo utéct. "Tati? Mami?" "V obýváku" ozval se otcův hlas. Dotáhl jsem Becku do obýváku. Rodiče se zvedli a prohlíželi si Becku. "Moje přítelkyně Becka" řekl jsem a otec se usmál. Natáhl k Becce ruku. "Jeremy Bieber, táta Justina. Rád tě poznávám. Říkej mi Jeremy" Becka ruku přijala. "Rebekah Rowen, ale všichni mi říkaní Becka" usmála se na mého otce. "Pattie Mallette, ale říkej mi Pattie. Strašně ráda poznávám dívku, která učinila mého syna šťastným" usmála se na ní moje máma a já si všiml že se Becka trochu uvolnila. "Měl by jsi ji ukázat Jaxonovi a Jazzy" řekla mamka a já přikývl. Vzal jsem Becku za ruku a šel jsem s ní do pokoje sourozenců. Zaťukal jsem a strčil do pokoje hlavu. "Justínků!" Zavolal Jaxon a rozeběhl se ke mě. Objal jsem Jaxe a vyzvedl si ho na ruce. "Kdo je ta pani Justínku?" Zeptal se mě. "To je moje přítelkyně Becka." Pohladil jsem ho po vláskách. "A má ráda děti?" "A proč se nezeptáš sám?" Usmál se na mě. "Máš ráda děti?" Zeptal se Becky a já viděl jak je dojatá. V očích se jí značily slzy. "Miluju děti, vždycky jsem chtěla mít mladšího sourozence" rozuchala mu vlásky. Jaxon se zasmál a pošeptal mi že ji chce obejmout. Položil jsem ho na zem a on hned Becku objal kolem nohou. "Už tě nepustím." Řekl a já koukl na Becku. 'Miluju tě' naznačila rty a já jí to hned vrátil. "Jaxy, teď ale Becku pusť. Zajdeme za Jazzy a vrátíme se k tobě jo?" Pohladil jsem ho po vláskách. "Ne já půjdu s Beckou" Becka si ho hned vzala na ruce a usmála se na něj. Je krásný jak si ji Jax hned oblíbil.

Zaklepali jsme ma Jazzym pokoj a vstoupili. Ležela na posteli se sluchátkama v uších a něco psala na mobilu. Vytáhl jsem jí sluchátka z uší. "Co je?" Vyjekla okamžitě, ale když mě uviděla usmála se. "Jayi co tu děláš?" Vyskočila a objala mě. Jo je jí 13 ale chová se jako pětiletej Jaxon, kterej na to má právo. "Mamka má narozeniny." Řekl jsem jí. "Kdo je ta krásná dívka?" Zašeptala mi do ucha. "Moje přítelkyně Becka" zašeptal jsem jí zpátky. "Ta co tě dva roky nenáviděla?" "Ano"

"Jsem Jazzy" přišla k ní a objala jí. "Jsem ráda že tě konečně Jay donutil aby jsi se do něj zamilovala. Bylo to s nim nesnesitelný" zasmála se a Becka na mě koukla tázavým pohledem. Jen jsem pokrčil rameny a nevinně se usmál. "Děti večeře!" Křikla mamka a my se vydali do kuchyně.

"Já chci sedět vedle Becky" promluvil Jaxon. "To je ale moje místo Jaxi" řekl jsem mu a rozcuchal vlásky. "Né ty vedle ní můžeš sedět pořád. Dneska budu já" vztekal se Jax a já ho teda nechal i když neochotně sedět vedle Becky. Sedl jsem si naproti ní a usmál se. Úsměv mi opětovala a natáhla ke mě přes stůl ruku. Chytl jsem jí a palcem hladil její dlaň. "A jak jste se vlastně poznali?" Zeptal se taťka. "Před dvěma lety na mě vysypal jídlo a ani se neomluvil" zasmála se Becka. "Ale důvodem mojí neomluvy bylo to že mě svojí krásou oslepila a já ztratil řeč" mamka se nad náma doslova roztávala zatím co jsme říkali celý náš příběh. Skoro pořád jsme se na sebe s Beckou dívali a usmívali. "Jste tak dokonalý pár" řekla Jazzy a pustila se do jídla. "Ty nebudeš jíst Becko?" Zeptal se otec. "Vypadá to velice chutně, ale mám na mořské plody a ryby alergii" řekla a mě to překvapilo. "Oh to se moc omlouvám, Justin nám nic neřekl" omlouvala se moje mamka. "Ne to je v pořádku. Justin vám to nemohl říct, protože to nevěděl" usmála se. Mamka se zvedla a přišla s mísou salátu. "No sice to není nic moc, ale přece tě tu nenecháme o hladu" "to jste nemusela. Napila bych se vody a nerušila vás při rodině večeři" usmála se. "Copak to povídáš Becko? Vůbec nás nerušíš" řekl otec a kývl na ní hlavou.

Becka

"Becko?" Promluvil na mě Jaxon a strčil mi vidličku do pusy. Snědla jsem to a až pak mi došlo že to byl jeden z mořských plodů. Začala jsem se dusit a krk otékal. "Becko!" Zavolal Justin a běžel ke mě. "Co jsi to udělal Jaxi?" Zavolala na něj Jazzy. "Volám záchranku" řekla Pattie a Justin se mě snažil uklidňovat. Nemohla jsem skoro dýchat. Slyšela jsem houkačku sanitky a pak jen cítila jak mě pokládaj na nosítka. "Lásko vydrž" byly poslední slova co jsem slyšela než jsem se ponořila do tmy.

Názor? Co myslíte že bude s Beckou? Proč ji pohltila tma? Bude v pořádku? Umře? Co se stane se dozvíte v dalších dílech

Love you
-Denny