Do you love me? (texiting JB|FF) [DOKONČENO]

40. část

Omlouvám se předem že to takhle posouvam, ale nebylo by tam nic zajímavého.

***o dva roky později***

Becka

Už je to dva roky co jsem Justina neviděla a hrozně mi chybí. Několikrát jsem měla letět zpět domů, ale nikdy to nevyšlo. Byla jsem z toho vždycky na dně. Sice si každý den píšeme a skypujeme, ale stejně se bojím že si někoho našel. Je to sice hrozná představa, ale pokud je teď šťastný tak mu v tom bránit nebudu. Pořád ho miluju a chci ho teď mít u sebe. Zkurvená Itálie, proč jsem sem kurva jezdila. Mohla jsem studovat kdekoliv v Americe a já si vyberu zrovna Itálii. "Becko?" Mávla mi rukou před obličejem moje spolubydlící Ennie. "No?" Zeptala jsem se. "Už musíme na hodinu" řekla a já se zvedla a vydala se za ní. Pokoj jsem zamkla a klíč si strčila do kapsy.

Po škole jsme šli s Ennie do kavárny jako každý den, ale dnes jsem se cítila divně. Měla jsem pocit jako by se mělo něco stát. Jen nevím jestli to bude příjemné nebo vážně zlé. "...no a tak jsme potom šli k němu domů" dokončila En svůj monolog, kterej jsem ale vůbec neposlouchala. "Jo to je fajn" vyrušila mě zavibrování mobilu.

Láska: Copak děláš lásko?

Já: Jsem s mojí spolubydlící v kavárně. Co ty?

Láska: Já nedělám nic zajímavého

Láska: Chybíš mi strašně moc

Já: Ty mě taky Justine

Láska: Miluju tě Shawty

Já: Taky tě miluju Justine

Já: Chtěla bych tě slyšel říkat mi Shawty

Láska: Třeba brzo řeknu

Já: Brzo? To bych musela přijet domů

Láska: Tak přijeď

Já: Já chci Justine, ale nemůžu.

Já: Zabíjí mě to

Láska: Mě taky

Láska: Těším se až tě obejmu

Láska: Těším se až tě políbím

Láska: Až ti řeknu že tě miluju

Láska: A potom všem už tě nenechám odejít

Já: Chci tě u sebe

Uklidila jsem mobil do kapsy a vydala se ještě nakoupit jídlo a pak rovnou domů. V obchodě jsem si koupila čokoládu abych se u ní mohla vybrečet. Byla jsem na cestě domů, když mi taška s nákup spadla a celý její obsah se vysypal na chodník. Začala jsem sbírat. "Pomůžu ti" ozval se něčí hlas. Zvedla jsem hlavu a u mého nákupu seděl Mike. Ale ne! Když jsem měla všechno v tašce zpět tak mi ji zval a řekl že jí odnese. Poděkovala jsem mu. Asi půl cesty jsme šli v tichosti dokud ho někdo nepřerušil. "Becko můžu se na něco zeptat?" Jen jsem přikývla. "Můžu tě políbit?" To snad nemyslí vážně. Zastavila jsem se. "Děláš si ze mě prdel? Už milionkrát jsem ti řekla že mám přítele, kterýho miluju. Nikdy bych ho neopustila. Takže NE nemůžeš mě políbit!" Vyjela jsem na něj a frustrovaně vytrhla tašku s nákupem z jeho rukou. "Jak dlouho se tě nikdo nedotkl? Celý dva roky? Můžu to napravit" řekl slizkým hlasem. "To tobě může bejt jedno! Taky se tě neptám s kolika holkama jso tenthle týden spal. Možná deset? Co myslíš?" Odsekla jsem a vydala se zpět domů. Celou cestu jsem byla nasraná a do někoho jsem vrazila. Celý nákup se znovu rozsypal na zem. "Omlouvám se." Řekla jsem a když jsem spatřila obličej toho dotyčného zastavil se mi dech.