Do you love me? (texiting JB|FF) [DOKONČENO]

25. část

Becka

Ráno jsem se probudila v posteli. Cože?! Jak jsem se sem dostala?! Usnula jsem na Liamově hrudi na pohovce a teď ležím v posteli. Fajn.

Došla jsem do školy a snažila se vyhnout Bieberovi, no samozřejmě se mi to nemůže povést když s ním teď chodím do třídy. Sedla jsem si jako obvykle ke Codymu. Ten si, ale odsedl a na jeho místo si sedl Bieber. Bože prosím ne. Nechci vedle něj sedět. "Ahoj" pozdravil mě jeho raním chraplákem. "Ehm...čau" řekla jsem a zabořila se hlouběji do židle. Ani jsem se na něj nepodívala. Nemůžu se na něj podívat. Kdybych jen zahlédla jeho oči nedokázala bych jim odolat a s největší pravděpodobností bych se vrhla na jeho rty. Jo dobře přiznávám, že ho mám ráda a to hodně, ale určitě ho nemiluju. Teda snad.

Ještě nikdy jsem nemilovala takže nevím jak to poznám. Je známkou zamilovanosti to že mi v břiše poletujou motylci kdyz me políbí? Nebo to že se mi z jeho úsměvu podlamují kolena? Nebo pokaždý když ho vidím tak se můj den rozzáří? Je tohle láska? Je to to co jsem nikdy nechtěla zažít? To čeho jsem se vždy bála? Je láska opravdu tak nádherná jako se píše v knihách? Není láska jen převlečená bolest, která časem vyplave na povrch? Existuje vůbec láska na první pohled? Dokázala bych já poznat pravou lásku? Ale co je to vlastně pravá láska? To že jsi s člověkem od dětství? Proč musí být můj život tak složitý? Proč se nechci nikdy zamilovat? Proč, ale zároveň toužím po milujícím manželovi a dětech? Proč nedokážu svoje srdce a svůj mozek přinutit aby se shodli? Mám se řídit srdcem? Budu pak šťastnější? Zažije člověk vůbec někdy štěstí? O čem je vlastně lidský život? Láska x bolest? Štěstí x smůla? Je snad na mě abych si vybrala svůj osud? Existuje vůbec osud? A pokud ano co je jeho účelem? Udělat lidi šťastnými, nebo je trápit bolestí? Dokáže vůbec někdo žít život jaký chtě?

Z mých myšlenek mě probudil Justinův hlas. "Skončila hodina" zašeptal mi do ucha. "J-jo jasně" zakoktala jsem se a rychle se zvedla. "Myslela jsi na mě co?" Zasmál se. "Ne jen jsem přemýšlela o životě." Objasnila jsem. "Nechceš se doufám zabít?" Vyjekl. "Ne. Přemejšlela jsem o tom co je to vlastně láska." Jen kývl hlavou a odešel. Nechtěa jsem s ním mluvit, ale nedal mi na výběr. On mi vlastně nikdy nedá na výběr. Prostě si sem nakráčí a začne na mě mluvit a já mám co dělat abych ho nepolíbila. Doběhla jsem ho. "Proč mi to sakra děláš?" Vyjela jsem na něj. "Co dělám?"

"Proč mě nutíš zamilovávat se do tebe!" Prskla jsem.

"Nenutim tě" řekl klidně.

"Jenže se to děje!" Vydechla jsem a dala si hlavu do dlaní. "Zamilováváš se do mě?" Zeptal se pro jistotu. "Nevím" vážně to nevím. Je to láska nebo chvilkové poblouznění? "Víš jen se bojíš říct pravdu" stál kousek ode mně takže jsem cítila jeho dech na svých rtech. Ne hlavně měteď nelíbej. "Nebojím" odpověděla jsem roztřeseným hlasem. "Tak to řekni" koukal jsem na něj. "Řekni že mě miluješ nebo ne" vyzval mě.

"Mám tě ráda, ale nemyslím si že tě miluju" pohladil mě po tváři. "Lžeš si sama sobě Becko. Já si počkám klidně celý život než ty dvě slova budou patřt jen mě" dal mi pusu na čelo a odešel. Lžu sama sobě? Miluju ho? Ne nemůžu ho milovat, tak proč se mi dělá husý kůže při jeho doteku. Vytáhla jsem mobil a napsala Jenny smsku

Já: Jenny jaký jsou příznaky toho že jsi zamilovaná?

Neopldepisovala tak jsem se vydala na další hodinu. Asi v půlce hodiny mi zavibroval mobil.

Jenny: Polibek=motýlci v břiše, podlamují se ti kolena. Jeho úsměv ti zlepší i tu nejhorší náladu. Chvěješ se a dělá se ti husí kůže když se tě dotkne

Jenny: Proč to potřebuješ vědět?

Já: Jen tak se ptám

Všechny příznaky co mi Jen napsala jsou ty samí co mám já. Nikdy jsem nevěřila že tento den přijde. Den kdy se Rebekah Rowen zamiluje do Justina Biebera. Není přece možný abych ho milovala. Přece jsem si to slíbila. "Je špatný někoho milovat?" Zeptala jsem se Codyho. "Ne je to úžasný pocit." Usmál se zamilovaně. "Tak proč se mi z toho svírá srdce? Je vůbec možný ho milovat?" "Můžeš přestat mluvit v hádankách?" Koukal na mě. "Jo promiň" omluvila jsem se. "Mluvila jsi o Bi-" překryla jsem mu rukou pusu. "Buď zticha" "ty jsi zamilovaná" vyjekl Cody na celou třídu.

Kretén Bieber: Ty jsi zamilovaná? Do koho?

Já: Do mýho pejska, kterýho jsi du do zverimexu vyzvednout

Kretén Bieber: To ti tak věřím

Kretén Bieber: Zamilovala jsi se do mě?

JÁ: Ne někoho jsem si našla

Kretén Bieber: Aha

Justin

Někoho si našla? Jak to mohla stihnout? Mě zná takovou dobu a jeho buh ví jak dlouho a už ho miluje? Dobře chce hru holčička? Bude jí mít. Sedl jsem si k Amy. Je to blondýna a je to děvka, ale proč si nepohrát že? Dal jsem jí ruku kolem ramen a začal s ní flirtovat. Neustále jsem jí sahal na stehno a jedním očkem nenápadně koukal po Becks. Ani se na mě nepodívala. Zvedl jsem se a postavil i Amy. Přilepil jsem se jí na rty. Nebyli tak měkké a sladké jako Becciny. Bože jak mi chyběj její rty. Odlepil jsem se od ní a všiml si Becky jak má otočenou hlavu ke Codymu a něco mu říká. Viděla to vůbec? Žárlila nebo jsem jínfakt ukradenej?

Becka

Když políbil tu peroxidní blondýnu něco mě bodlo u srdce. Netušila jsem co, ale bylonto silnější než já a vehnalo mi to slzy do očí. Otočila jsem hlavu ke Codymu. "Je to takovej kokot" zasyčela jsem potichu aby to slyšel jen on. "Nebreč princezno, on si tvoje slzy nezaslouží" zašeptal mi Cody do ucha. Trochu jsem se uklidnila a otřepala se. Zvedla jsem ruku. "Ano slečno Rowen?" Zeptala se učitelka. "Můžu si odskočit na toaletu?" Zeptala jsem se a učitelka jen kývla na znak toho abych šla. Vydala jsem se ven ze třídy a zamířila si to rovnou na záchod. Zamkla jsem se v kabince a propukla v pláč. Proč to sakra tolik bolí? Ještě nedávno jsem ho nenáviděla a teď kvůli němu brečít. Po chvíli jsem se uklidnila a vylezla z kabinky. Opláchla jsem si obličej studenou vodou a smyla rozmazaný make-up. Vyšla jsem na chodbu a vrazila do něčí hrudě. Koukal jsem na tu osobu a byl to Justin. "Byla jsi tu dlouho učitelka mě poslala" kývla jsem a vydala se do třídy. "Brečela jsi?" "Ne" odpověděla jsem tvrdě. "Tak proč máš tak červený oči?" Rychle vymysli nějakou výmluvu. "Prostě je mi blbě a v noci jsem nespala. Stačí?" Vyprskla jsem. "Ty žárlíš" zasmál se. "jo to určitě. Nesnáším tě takže nemůžu žárlit." Řekla jsem jednoduše. "Fajn, protože já k tobě už taky nechovám žádné city. Myslíš že by nám to s Amy mohlo vyjít?" Rána přímo do srdce. Už mě nemiluje? Miloval mě někdy? "Jo myslím že se k sobě s Amy hodíte" řekla jsem klidným hlasem, ale chtělo se mi brečet. "Ale teď už musím tak čau" řekla jsem naposledy a rychle odešla. Nenávidím ho, ale zároveň ho miluju? Je to možný? Je možný že jsem se do něj zamilovala?

Tak další část je tady. Tak Becka už je skoro u toho říct ty dvě slova. Ale co Justin? Myslel to co řekl Becce vážně? Opravdu už k ní nic necítí? Nebo jen hraje hru? Budou ti dva vůbec někdy spolu?

Love you
-Denny