Deník Vall

Sobota

Znáte ten pocit, když se probudíte bez budíku? Určitě ano. Já ten pocit miluju. Vstala jsem zhruba v devět hodin, ale ještě jsem se hodinu, možná dvě, válela v posteli. Promnu si oči, kouknu na mobil a hele zpráva. Věděla jsem, že rozhodně nebude od Katie, protože ta má ještě půlnoc. Byla od Vann.

Vann: Já se nudím, pojď ven.

Já: Blázníš? Teď jsem vstala, hh.

Vann: PROSÍM

Já: Pak ti ještě písnu.

Odhodila jsem mobil na postel a pomalu se zvedla. Zamotala se mi hlava, stává se mi to často, tak jsem si zase sedla. Zavřela jsem na chvilku oči. Najednou mi maceška - manželka taťky, mám rozvedené rodiče.. zaťukala na dveře.
,,Valčo?"
,,Ano?"
Otevřela a vešla do pokoje.
,,Táta jel do práce a já pojedu do Liberce, nechceš se mnou? Samotný se mi moc nechce." pousmála se.
,,No já nevím, asi půjdu s Vann ven."
,,Dobře, až půjdeš napiš." otočila se a odešla. Zhluboka jsem se nadechla a šla do koupelny.

Po dvou hodinách později..

Poslouchám písničky a slyším jak náš pejsek zaštěkal. Odložila jsem notebook a šla ke dveřím, abych otevřela.
,,Museli jsme si pro tebe dojít" řekla Vann a mačkala se dovnitř do tepla. Jem jsem zírala s otevřenou pusou.
,,Nečuč a pusť nás dovnitř" zamumlala Katie.
,,Jo, pardon, pojďte. A co vy tady? Jo, přišli jste pro mě. Chápu."
,,No, takže teď se obuj, trošku se učeš a půjdeme" řekla drze Vann.
,,Jdu na to."
Ony zašly do pokoje a já cupitala do koupelny. Za chvilku jsem vyšla a křikla, že můžeme jít.
,,Počkat, ještě písnu Soně-macešce."

Já: Tak já jdu, jde i Katie.

Soňa: Dobře, já přijedu domů za dvě, tři hoďky.

Já: Okay.

,,Jdeme" zavelila jsem podruhé. Vyšli jsme z domu a v další ulici jsme potkali Martina. Jak nás uviděl usmál se a zamával. Nevím na koho přesně to bylo, jestli na mne, na Katie nebo Vann, ale všechny jsme mu zamávání a úsměv oplatily. Pomalým krokem přicházel k nám.
,,O muj bože, jde sem" zašeptala Vann s úsměvem na tváři.
,,Je to jen kluk."
,,Přesně" doplnila mě Katie.
Přistoupil k nám, zasmál se a pozdravil.
,,Kam se chystáte dámy?"
,,Na bus, jedem do města." odsykla jsem.
,,Fajn pojedu s vámi" řekl rychle.
Vann s Katie se jen pousmáli.
Už příježděl autobus a já přemýšlela o tom, proč musí jet zrovna s námi. Šla jsem první, ale Martin se vecpal přede mě a chtěl to zaplatit.
,,Na to zapomeň." vykřikla jsem.
V tom vyjeli lístky a Martin se rozesmál. Nabručeně jsem šla autobusem. Ukázal mi na místo vedlle sebe. Mám si k němu sednout? Dobře, už není čas. Sednu si tam. Katie s Vann si sedly před nás a začali si něco šeptat.
,,Ahojky" řekl po druhé a na obličeji se mu objevil široký úsměv. Já se jen usmála. Autobus se rozjel.
,,Řekni mi něco o sobě."
Nevím kde začít" zklopila jsem oči.
,,Kdekoliv" řekl potichu. Začal jsem mu vyprávět o rodině, o holkách, kdy jsme se poznali, co jsme si prožili a tak.. Po konci řekl jen "wow" já se začervenala.
,,Krásně vyprávíš."
,,Fakt? Děkuju."
Autobus zastavil, já sebou cukla a bouchla se osedačku přede mnou.
,,Jejda, není ti nic?" Strachoval se Martin.
,,Ne, v pohodě. Jsem nemehlo."
Když jsme vyšli z autobusu na zastávce stál Tedy. Katie mu v autobuse napsala, jestli nejde ven. Samodřejmě, že chtěl. Nejdřív obejmul Katie, Vann poté i mě. Na Martina se zamračil a Martin mu to opětoval.
,,Co tu chce?" Divil se Tedy.
,,Přifařil se k nám" řekla Katie a protočila oči.
,,Tak já bych asi šel." Řekl uraženě Martin. Natáhl ruce na objetí a já, protože jsem slušné devče ho přijmula, pak pozdravil holky, ale na Tadeáše se ani nekoukl.
,,Konečně je pryč." Vydechla jsem.
,,Ja vás nechápu." Pousmál se Tedy.
,,Tak kam se jde?"
,,Park." Rozhodla Vann.
Cestou do parku jsme potkali moc zajímavých lidí.
Bezdomovce, kterej byl tak na mol, že do mě vrazil a řekl: ,,Debilní sloup." tak dík, dědo za sloup. Povídali jsme si a Tedymu pípla zpráva. Chvíli koukal na displej a ztrácel se mu úsměv z tváře.
,,Co se děje?" zeptala se opatrně Katie. Tadeáš nereagoval a pořád hleděl, teď už smutně do displeje.
,,Rozešla se se mnou. Linda se se mnou rozešla." ukápla mu slza. Katie mu ji utřela a objala ho. On ji pevně chytl tak, že Katie se málem dusila. Po chvilce se odtáhla a řekla: ,,Už je dobře?"
,,No, je to lepší." zašeptal.
Já a Vann jen mlčky stály a pozorovaly je.
,,Promiňte, ale půjdu domů." Řekl Tedy.
,,Půjdu s tebou." Otočila se na něj Katie.
,,Ahoj." Řekli jsme a oni odešli. Pořád jsme se z toho, co se právě stalo nemohli vzpamatovat.
,, No. Tak. Já. Bych. Šla." Řekla jsem.
,,Jo-o, taky půjdu." Řekla Vann nejistě. Otočila jsem se a vytáhla mobil, abych napsala Katie.

Já: Tak co?

Katie: Co by trdlo?

Já: Je v pohodě?

Katie: Jo, vypadá, že mu je líp.

Já: To je dobře.

Dala jsem mobil do kapsy a dál neřešila nic. Domů jsem přišla docela utahaná. Skočila jsem do postele a už se z ní nevyhrabala.

Dalśí díl, doufám, že i ten se líbil.
Vote a komentář potěší. Však to znáte.
Vaše Vall❤