Deník Vall

Pokračování

15.1
Kouknu na facebook.
Upozornění.
Honzin Honzík má dnes narozeniny.

,,Cože? To už?" vykřikla jsem nahlas na telefon. Začala jsem panikařit, oblékat se s tím, že poběžím do města mu něco koupit a pak za ním.
*cink
Honzík: Ahooj, princezno

Vall: Všechno nejlepší, bráško')

Honzík: Jezu, děkuju ti<3

Vall: neděkuj, je to slušnost

Honzík: No dobře, zítra je u mě párty, přijdeš, že jo?

Netušila jsem, jestli nepřijede Dylan nebo tak a doufala jsem v to, že mu to nebude vadit.

Vall: Jasně, tohle si nenechám ujít

Honzík: Jhee, to jsem moc rád, tak, že jsi to ty , přijď už v 17:00

Vall: Dobře, těším se

Honzík: I já
Zobrazeno 12:25

Naobědvala jsem se a rozhodla nakoupit něco Honzíkovi. Pamatuju si, jak si stěžoval, že se mu pořád ztrácejí sluchátka, tak jsem mu chtěla nějaké koupit. Koupila jsem mu od jeho oblíbené značky. Narazila jsem i na house, tak proč se tam nepodívat, že. Trošku jsem se zasnila a v ruce držela už miliony věcí.
,,Okay, teď si to všechno vyzkoušet." Pomyslela jsem si a zašla do kabinek. Vysvlékla jsem se a začala si vše zkoušet. Slyšela jsem hrát písničku Sorry od Justina, tak jsem si tancovala a až po chvíli mi došlo, že je to můj mobil, který zvoní jak zběsilý. Rychle jsem ho vyštrachala z kapsy a zvedla hovor.
,,Lásko, v jaké jsi kabince?"
Byl to Dyl. Nevím jak zjistil, že tu jsem. Nic jsem neříkala ani hovor netípala a vykoukla z kabiny. Uviděla jsem ho a rozesmála se. Mířil si to ke mně a típl hovor. Zatáhl mě dovnitř a políbil mě.
,,Copak tu děláš?" Prohlédl si mé nové oblečení.
,,Kupuju dárky."
,,Jasně, dárky." Rozesmál se a ukázal na džíny.
,,Jen jsem zaskočila do housu, no." Pousmála jsem se.
,,A pro koho ty dárky?" Přitáhl si mne blíž k sobě a dal mi pusu na čelo.
,,Honzíkovi." Šeptla jsem.
,,Jako proč?" Odtáhl se.
,,Má narozeniny a zítra oslavu. Půjdu tam."
,,Budeš mi chybět." Udělal smutný obličej.
,,Ale prosimtě." Zklopila jsem oči a objala ho. Objetí mi neoplatil.
,,Nezuř." Usmála jsem se, ale on měl pořád kamený výraz.
,,Tak si buď naštvaný." Otočila jsem se a prohlédla se v zrcadle.
,,Jsi v nich krásná." Políbil mě na krku a držel za boky. Jen jsem se usmála a začala se z nich zase vysvlékat. Vzal mi je a odešel z kabinky.
,,Dylane, ne.." Už byl pryč.
Vešla jsem k pokladně a uviděla, jak Dyl platí. Hodila jsem na něj uražený výraz a poté se usmála.
,,Nemáš zač." Vzal tašku s džínama a políbil mě.
,,Odvetu tě domů, nechci, aby jsi jezdila večer sama vlakem."
,,Dobře, děkuju ti." Objala jsem ho a on mě objetí opětoval.