Deník Vall

Pondělí - Úterý

Nemám ráda pondělky. Aspoň máme ty prázdniny. Ráno jsem šla k Vann, už v sedm hodin. Chudák, jvůli mě musela vstávat brzy. Taťka mě vysadil před jejím domem. Vyskočila jsem z našeho vysokýho BMW, posbírala si svoje tašky a šla. Nikdy neťukám. Vždycky vejdu, sundám si boty a jdu nahoru po jejich neskutečně moc vrzavých schodech. Ona pokaždé řekne: ,,Vall?" Aby se ujistila, že to jsem já. Je to docela směšné. Pak jdeme do školy. Obvykle nám to docela trvá, protože chci být co nejdéle u wifi. Cestou do školy jsme viděli jak nějací (asi) páťáci , tři páťáci šikanují malého prvňáčka. Vzali mu tašku, všechno vysypali a přiblbě se smáli. On chudák brečel. S Vann jsme se na sebe koukly a vyšly rychlým krokem k nim. Já začala.
,,Co si myslíte, že ku*va děláte?!" Musela jsem přece vypadat drsně. Oni se ale pořád smáli.
,,Přestaňte okamžitě!" zakřičela Vann. Já všechny propleskla jeden mě chtěl kopnout, tak jsem mu vlepila další. Zlé holky jsme. Oni skoro s pláčem odešli. Prvňák děkoval, my se jen usmáli a odešli.

Ve škole...

Máme Čestinu a já zase usínam, to skoro pokaždý, hlavně u čtení. Simča, což je moje spolusedící do mě musí drknout, abych opravdu neusnula. Abych zamaskovala svůj polospánek, opřu si ruku o čelo, snad víte jak to myslím. Už jsem byla v té fázi, kdy už nic nevnímám a v tom mi přišla zpráva. Nenápadně jsem vytáhla mobil, dala si knížku tak, avy nebylo vidět, že jsem na mobilu. Přišla mi zpráva od Martina.

Martin: Dneska ti to sluší:*
Zobrazeno 9:16

Neodepsala jsem, nebudu odpovídat na něco, na co ani odpovědět nejde.
Martin je z vyššího ročníku, což je sakra velké štěstí. Nezvládla bych být s ním v jedně třídě. Po chvilce mi zase napsal.

Martin: Vall?

Já: Hm?

Martin: Ha, teď už se mě nezbavíš.
Zobrazeno 9:29

Ale zbavím a hodně rychle, říkala jsem si a pousmála jsem se. Super zvoní. Další hodina je Děják, a sakra, Martinova třída. Vall, to zvládneš. Musím sama sebe povzbudit přece.Okay, klid. Vidím ho, on mě zaměřil a usmál se, já nahodila falešný úsměv.
,,Hele?" Chytl mě za loket.
,,Co?" Vyvlékla jsem se mu.
,,Sluší ti to."
Neodpověděla jsem. Otočila jsem se a chtěla odejít, ale on mě plácl přes zadek, vlepila jsen mu takovou, že se mu až hlava otočila a utekla pryč. Měla jsem rozmazanou řasenku, rozcuchané vlasy a ty slzy, přes tybjsem vůbec nic neviděla. Ups, do někoho jsem vrazila.
,,Promiň." Zašeptala jsem a běžela dál. Ten někdo popoběhl za mnou. A chytl mě. Já jsem klopítla a on mě chytl. Držel mě okolo pasu. Já už se smála.
,,Jak se jmenuješ?" Zašeptala jsem.
,,Jsem Dylan a ty? Vall.
Najednou jsem se začala strašně smát. On se mnou.
,,Co se děje?" Řekl.
,,No, už nepadám, takže mě můžeš pustit." popadala jsem dech.
,,Ju, omlouvám se." začal se hlasitě smát a smíchem mi zabořil hlavu do vlasů. Pak jsme se od sebe oddálili.
,,Jsem v 8.E, kde ty?" zeptal se.
,,Já taky" rozzářila jsem se.
Vzláštní, učitelka nám o nikom novém neříkala. Už zvonilo.
,,Tak pojď, zavedu tě do třídy" řekla jsen mu. Chytla jsem ho za ruku a táhla nahoru po schodech. Jojo, začínal dějepis.

Tohle byl další den.
Né, ještě úterý přece.

ÚTERÝ
Ráno jsem potkala Dylana. Přišel a obejmul. Byla jsem trošku překvapená, ale obejmutí jsem mu oplatila a zriskla jsem ho tak pevně až trošku zakvíknul, jako Vanči morče. Škola s Dylam je hned hezčí. Zrovna jsme měli Fyziku a zavybroval mi mobil.

Dylan: Chápeš to?

Začala jsem se usmívat.

Já: Ne. Potřebovala bych to vysvětlit.

Dylan: Helé, najednou to chápu.

To mě rozesmálo úplně nejvíc. Učitelka mě poslala za dveře a on na mě udělala smutnej obličej, ale já byla ráda. Budu mít klid na psaní, přece.

Já: To kvůli tobě:(

Dylan: Moc mě to mrzí Vall:( napravím to. Po škole na tebe počkám a začnu to napravovat.

Já: Počkej, musím si to rozmyslet

Dylan: Helé:(

Já: No dobře, když tak hezky prosíš

Po škole...

Skákala jsem schod po schodu. Natěšená. Poslední schod jsem padala.
,,Vždycky tě chytím." Zasmál se.
,,Jsem hrozná."
,,Nejsi."
Pak jsme šli. Moc jsem si to s ním užila. Dobře se s ním povídá. Kolem sedmé jsme se rozloučili a já jela autobusem domů. Objal mě, ale nechtěl mě pustit. Chytl mě okolo pasu. A políbil mě.